Pozdvihování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kněz Jiří Korda pozdvihuje kalich během poutní mše na Dobrši

Pozdvihování (latinsky elevatio) je část katolické eucharistické bohoslužby, při které kněz pozdvihne konsekrovanou hostii a kalich s vínem. Věřící se přitom klanějí této Nejsvětější svátosti.

Pozdvihování je středověký obyčej, poprvé doložený u pařížského biskupa Odona ze Sully (1196–1208). Vyhovovalo tehdejší mystické a na viditelná znamení orientované zbožnosti a věřící, kteří tehdy přistupovali ke svátostem jen zřídka, je považovali za nejdůležitější součást mše. Pokud se v jednom kostele slavila eucharistie u více oltářů současně, věřící často přecházeli od jednoho oltáře ke druhému tak, aby mohli vícekrát spatřit tělo a krev Páně při pozdvihování.

V katolické mši se objevuje několik pozdvihování. Pozdvihnutí ve formě ostenze (poukázání na eucharistii) následuje ihned po pronesení slov konsekrační epikleze. Pozdvihování se dále provádí při závěrečné doxologii ("Skrze něho a s ním a v něm...") na konci eucharistické modlitby. Po úkonu Beránku boží (při slovech: "Hle Beránek boží, který snímá hříchy světa") je eucharistie rovněž pozdvihnuta k zraku věřícím.

Jako prodloužené pozdvihování lze také chápat výstav Nejsvětější svátosti v monstranci, který věřícím umožňuje déle uctívat Tělo Páně mimo dobu konání vlastní mše.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]