Epikleze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Epikleze nebo řidčeji epikléze (starořecky επικλησις – epiklésis) je v křesťanství vzývání Boha, aby posvětil určitou věc nebo osobu.

Nejčastěji se epiklezí rozumí část eucharistické modlitby, při níž celebrant svolává Ducha svatého na předložené dary chleba a vína, aby se staly Ježíšovým tělem a jeho krví (konsekrační epikleze), nebo aby způsobil užitek z jejich přijímání (komuniální epikleze). V západní církvi epikleze postupně téměř vymizela a v římském ritu byla obnovena až liturgickou reformou provedenou po druhém vatikánském koncilu, kdy byla rozdělena na dvě části – konsekrační epiklezi před slovy ustanovení a komunikální epiklezi po anamnezi, jak tomu bylo i v Hippolytově anafoře ze 3. století a v alexandrijském ritu. Naproti tomu v byzantském a západosyrském ritu jsou obě epikleze spojeny do jedné, která je zařazena za anamnezi. Ve východosyrském ritu používaná anafora Addaie a Mariho epiklezi neobsahuje vůbec.

Proto tě, Otče, pokorně prosíme, posvěť svým Duchem tyto dary, které před tebe klademe, ať se stanou tělem a krví tvého Syna, našeho Pána, Ježíše Krista.
— konsekrační epikleze ve třetí eucharistické modlitbě