Monstrance

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tradiční "sluncová" monstrance.

Monstrance (z lat. "monstrare" předvádět, volněji demonstrovat), jiným termínem "custodia" je ozdobná prosklená schránka na noze, zhotovená z ušlechtilých kovů (nejčastěji ze zlaceného stříbra), patří k svatému nářadí a nádobí na oltářích katolických chrámů, latinsky zvaným Vasa sacra. V nejstarších dobách (asi od 12. století) sloužila k ukazování svatých ostatků, byla tedy původně relikviářem ("monstrantia pro reliquiis").

Účel[editovat | editovat zdroj]

Monstrance od vrcholného středověku slouží k vystavování a uctívání svěcené (tzv.konsekrované) hostie v katolickém kostele. Používá se mimo mši (kromě tzv. Missa coram Sanctissimo), při tzv. (eucharistickém) výstavu, kdy jsou věřící vyzváni k její adoraci (klanění). Obřad se nazývá adorace Nejsvětější svátosti oltářní, kromě klanění při něm znějí sborové modlitby. Během adorace se připomíná symbolika proměnění hostie v Tělo Kristovo. Dříve se ve svátek Božího Těla pořádala četná eucharistická procesí, v nichž byla monstrance nesena nebo vezena na voze. Odtud se pro největší monstrance vžilo označení "procesní".

Historie[editovat | editovat zdroj]

Monstrance se pro hostie používají od 13. století, označovaly se termínem "monstrantia pro corpore Christi". Tehdy tuto formu uctívání vyvolala svým zjevením řeholnice sv. Juliána z Lutychu (+1258), která rovněž předložila návrh uctívání ke schválení papeži. Brzy byla monstrance uvedena do praxe církevními představiteli některých regionů, a prosazována také řeholníky a řeholnicemi (s monstrancí bývá vyobrazena sv. Klára). Až do té doby se hostie adorovala bez monstrance, legendárním ctitelem byl starozákonní Melchisedech. Nejstarší dochované monstrance pocházejí z Nizozemí (Belgie) a z Porýní a datují se do 2. poloviny 13. století.

Vzhled a popis [1][editovat | editovat zdroj]

Monstrance se skládá z několika článků: tvoří ji noha, členěná na podstavnou patku (kruhovou plochou či odstupněnou, laločnatou, cípatou či vykrajovanou) a dřík (válcový, šesti- či osmihranný), projmutý ořechem (latinsky nodus) mezi dvěma prstenci. Ořech může mít tvar kulovitý, zploštělý nebo vázový (pak se noha nazývá balustrová). Na noze je vztyčena prosklená schránka, jež má od středověku do renesance skleněný válec.

Gotická architektonická monstrance - má systém věžic, oblouků arkád, vnějších opěráků s vimperky, fiálami a chrliči, připomínající trojlodí či pětilodí gotického chrámu. Skleněný válec je vložený do věže či pod baldachýn mezi opěráky, a proto se monstrance nazývá architektonická. Pod oblouky arkád či ve výklencích nik bývají na soklech umístěny figurky světců, ve vrcholu plastický krucifix, pieta nebo pelikán v hnízdě, krmící mláďata svou krví. Od pozdní gotiky (kolem 1480) se hostie zvětšuje a vyžaduje skleněné okénko, zpravidla ve čtvercovém architektonickém rámečku.

Barokní sluncová monstrance - Původně pravoúhlý rámeček se od barokní doby zdobí věncem oblaků mez anděly či ještě velkou sluncovou paprsčitou svatozáří, podle které se tento typ monstrance nazývá sluncová. Ve schránce je hostie upevněna svisle v držátku zvaném lunula (či melchisedech), ve tvaru ležatého půlměsíce, většinou bývá zajištěna svorkami či pérkem, a s kolejnicemi k vysunutí. Lunula podle liturgického předpisu má být zhotovena ze zlata, může být zdobena drahokamy nebo plastickými okřídlenými hlavičkami andělů.

Barokní monstrance má dolišnou siluetu i modelaci. Dřík její nohy může být bez ořechu, tvarován do podoby figury Panny Marie, proroka, světce, archanděla, praotce Jesse s Kristovým rodokmenem, ale také například horníka. Její schránka bývá oválná, kruhová nebo ve tvaru kasulového okénka, rámeček je ověnčen pozlacenou paprsčitou svatozáří, někdy zdobenou drahými kameny, vzácně je okénko vsazenou do figurální kompozice Poslední večeře Páně.

Společný termín pro monstranci a prosklený relikviář je ostensorium.

Nejvýznamnější monstrance[editovat | editovat zdroj]

Evropa[editovat | editovat zdroj]

K největším exemplářům patří monstrance ze španělských chrámů, a to z Avily, Barcelony či Zaragozy, dosahují výšky kolem 3 metrů. K nejcennějším patří monstrance zhotovené celé ze zlata.

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Monstrance z roku 2003, kaple sv. Zdislavy ve Slavkově okr. Uherské Hradiště

V současné době se monstrance používají i mnohem méně zdobené, zpravidla materiálem je pouze pozlacený kov, jsou tedy finančně výrazně méně nákladné.

Nejstarší dochovaná gotická architektonická monstrance je v Sedlci u Kutné Hory a pochází z doby kolem roku 1400. Z 15.století pocházejí například monstrance z Mělníka, z Kutné Hory, nebo od sv. Michala z Olomouce

V České republice se dochovaly tři zlaté monstrance

  • ve Svatovítském pokladu
  • v Loretánské pokladnici v Praze na Hradčanech (tzv. Zlaté slunce)
  • Schrattenbachova monstrance v pokladu arcibiskupství v Olomouci (Zlaté slunce Moravy).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Joseph Braun, Das christliche Altargerät in seinem Sein und in seiner Entwicklung München, 1932, s. 384 - 411

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Joseph Braun: Das liturgisches Altargerät in seinem Sinn und seines Entwicklung. München 1932.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]