Brixen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Brixen
Bressanone
Brixen – znak
znak
Brixen – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška538–2576 m n. m.
StátItálieItálie Itálie
Autonomní regionTridentsko-Horní Adiže
Autonomní provincieBolzano
Brixen
Brixen
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha84,87 km²
Počet obyvatel22 528 (2019)
Hustota zalidnění265,4 obyv./km²
Správa
Statusměsto
StarostaAlbert Pürgstaller
Oficiální webwww.brixen.it
PSČ39042
Označení vozidelBZ
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brixen (italsky Bressanone, v ladinském jazyku Persenon nebo též Porsenù) je s počtem přes 20 000 obyvatel třetím největším městem italské autonomní provincie Bolzano (Alto Adige). Pro více než ⅔ obyvatel města je mateřským jazykem němčina. Město Brixen je historické, umělecké, kulturní, ekonomické, společenské a administrativní centrum okresu Valle Isarco. V českém prostředí je Brixen znám zejména jako místo vyhnanství Karla Havlíčka Borovského v letech 18511855.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Brixen na vedutě Matthiase Meriana (1649)

Území bylo osídleno již od pravěku, z mladšího paleolitu pocházejí archeologické nálezy, vystavené v muzeu. tato lokalita byl v roce 67 n. l. obsazena Římany, kteří byli v době stěhování národů vytlačeni Bavory. Germánská osada se postupně rozrostla na město Brixen, jehož založení bylo v roce 901 potvrzeno udělením práv darovací listinou Ludvíka IV. Dítěte (posledního krále dynastie Karlovců), který město daroval biskupu Zachariášovi ze Säben.[1] Název města se během první poloviny 10. století vyvinul ze starohornoněmeckého Prihsna na Prixina (935–955) a Bricsina (952). Až do roku 1803 zůstalo město pod knížecí správou římskokatolické církve. Společně s Bolzanem je nejstarším městem celého Tyrolska.

Po staletí byl Brixen daleko za zemskými hranicemi v jižním Tyrolsku vlivným sídlem knížecího biskupa. Významnými činiteli byli ve středověku biskupové: Poppo byl po svém působení roku 1048 dokonce zvolen papežem a krátce vládl pod jménem Damasus II. Mikuláš Kusánský (1450–1464) a Georg Golser (1464–1488). Po skončení první světové války a rozbití rakouské monarchie a v roce 1918 připojila Brixen ke svému území Itálie. Národnostní rozdíly mezi obyvateli přetrvávaly po celé 20. století, například roku 1950 se konaly protiitalské demonstrace

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Brixen je se svými 12 chrámy nadále křesťanským duchovním střediskem, římskokatolická církev má společné biskupské kompetence s Bolzanem (diecéze bolzanskoo-brixenská, italsky Diocesi Bolzano-Bressanone, v ladinském nářečí Diozesa Bulsan-Persenon). V roce 2001 oslavil Brixen jubileum 1100 let trvání. V roce 2018 Brixen obdržel ocenění pod názvem Alpské město 2018, jehož se účastnili i čeští politikové.[2]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Město se rozkládá na dně údolí v nadmořské výšce kolem 560 metrů, na soutoku řek Rienza (něm. Rienz) a Isarco (něm. Eisack), ze severu je obklopené Sarntalskými Alpami. Směrem na východ se tyčí Plose s horou Monte Telegrafo (něm. Plosegipfel) a vrcholem v nadmořské výšce 2504 m n. m. Na západní straně tvoří horské panoráma Cima Cane (něm. Hundkopf) a Monte Pascolo (něm. Königsangerspitze) s vrcholem 2439 m n. m..

Brixen se nachází asi 40 km severně od hlavního města provincie Bolzana, asi 45 km jižně od Brennerského průsmyku (it. Passo del Brennero), což je od roku 1919 italsko-rakouská hranice, a 35 km západně od města Brunico/Bruneck (v údolí Val Pusteria).

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Městská správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Části města[editovat | editovat zdroj]

Panorama alpského údolí s Brixenem

Milland[editovat | editovat zdroj]

V části Milland se nachází farní kostel sv. Josefa Freinademetze a starý farní kostel Panny Marie v písku. Milland leží jihovýchodně od centra. První zmínky o něm jsou z roku 893, patřil ke staré faře sv. Ondřeje (St. Andrä). Kolem roku 1300 byl postaven první kostel „Naší nejdražší paní“ v Millandu. Albert z Plače si v něm v roce 1341 objednal denní mše a s nimi byl zřízen i kaplanský úřad. Ve 2. polovině 15. století byl kostel Naší nejdražší paní na písku nově vystavěn a v roce 1464 dokončen. Za časů moru, v roce 1640 se stal oblíbeným poutním kostelem a vzniklo lidové rčení: „Marie na písku je nejsilnější v celém kraji.“ V průběhu 17. století byl gotický kostel Matky Boží v Millandu, jako mnoho dalších kostelů uvnitř barokizován a vybaven velkolepým oltářem, sochami a malbami. Roku 1788 se Milland od farnosti sv. Ondřeje oddělil a osamostatnil. V roce 1800 měla osada 200 obyvatel. Roku 1891 byla povýšena na farnost. Okolo roku 1900 měl Milland asi 500 obyvatel, a při vypuknutí druhé světové války už to bylo 800 lidí. Po válce začal velmi čilý stavební ruch. Během dvou desítek let vzrostl počet obyvatel na téměř 5000. To vedlo k nutnosti výstavby farního centra s novým farním kostelem. Moderní stavba architekta Othmara Treffera z Bruneku má tvar stanu, byla 19. října 1985 vysvěcena diecézním biskupem Josephem Gargitterem a zasvěcena misionáři v Číně, páteru Josefu Freinademetzovi.

Staré město[editovat | editovat zdroj]

V historickém centru se nachází brixenská katedrála a k ní přiléhající ambit (křížová chodba) se dvěma menšími svatyněmi, dále biskupský hrad s palácem (někdejší sídlo říšských biskupů), kněžský seminář, dvě uličky se středověkými domy s podloubími, mateřinec brixenských terciářek, klášter klarisek, kapucínský klášter a farní kostel archanděla Michaela se hřbitovem.

Stufels[editovat | editovat zdroj]

Stufels je původním sídelním centrem Brixenu, nachází se východně od řeky Isarca a je od Biskupského náměstí vzdálen cca 5 minut chůze. Systematické archeologické průzkumy zde doložily nástroje a nádoby z mladší doby kamenné. Středověká centrum tvoří architektonicky cenné a památkově chráněné domy.

Zinggen-Rosslauf[editovat | editovat zdroj]

Severně od Starého města mezi řekou Isarkem a nemocnicí se nachází Rosslauf, jenž se v posledních letech značně rozrostl. Zde se nachází jediné výškové obytné bloky (s více než 10 patry) ve městě. Počet obyvatel činí asi 5 000. Hora Plose je odtud turisty hojně navštěvovaná.

Znak a vlajka[editovat | editovat zdroj]

Ve znaku města je od roku 1267 stojící bílý Beránek boží, držící na žerdi bílé vexillum s červeným křížem, na červeném pozadí. Stejně jako vlajka města je náboženským a historickým symbolem Brixenského biskupského knížectví.

Bílozelený prapor mužstva házenkářů má navíc žlutý pruh (symbolizující církev) na bíločervené vlajce tyrolské.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Jižně od města se nachází průmyslová zóna Brixenu, v níž sídlí různé závody pro výrobu stavebních materiálů. Mezi dalšími podniky jmenujme např. lisovny hliníku a Durst AG, jejíž výrobky z oblasti fototechniky jdou ve světě dobře na odbyt.

V Hlavní ulici na severu města se nachází první tiskárna a její dřívější právní sídlo Athesie (od roku 2004 v Bolzanu). Její předchůdkyni bylo nakladatelství Tyrolia. Nejstarším vydavatelstvím mohla být firma A. Weger (dříve Fürstbischöfliche Hofbuchdruckerei - Knížebiskupská dvorní tiskárna) na Starém městě. Brixenský mléčný dvůr (Brimi) se nalézá pár metrů přes Brixenskou obecní hranici průmyslové zóny Vahrnu.

1 908 pracovišť města (včetně NPO) zaměstnávalo k 22. říjnu 2001 10 453 osob. 1 podnik zaměstnává přes 250 zaměstnanců, 11 dalších přes 100. Brixen je tudíž po Bolzanu počtem pracovních míst druhým největším hospodářským sídlem Jižního Tyrolska. Ovšem podle počtu zaměstnaných byl v roce 2001 až třetím, neboť v Brunicu bylo ke stejnému datu zaměstnáno o 239 lidí více.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Městem vede Brennerská dálnice A22 (Autostrada del Brennero), s výjezdem 5 km dále na sever (Bressanone Val Pusteria/Brixen-Pustertal) a dalším 8 km dále na jih (Chiusa/Klausen). V železniční stanici zastavují všechny vlakové spoje.

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Brixen je sídlem římskokatolické diecéze oblasti Bolzano-Brixen a nejvýznamnějším městem isarského údolí. Je též externím sídlem Svobodné univerzity Bolzano Libera Università di Bolzano (LUB) s věhlasnou fakultou nauk výtvarných umění.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Obzvláště oblíbené jsou brixenský bazén Aquarena a lyžařské centrum Plose. Brixenský Sportovní svaz (SSV Brixen) je úspěšný zejména v házené, gymnastice a plavání. FC Südtirol-Alto Adige (jediný profesionální fotbalový klub Jižního Tyrolska) má od svého založení sídlo v Brixenu, ale hraje v Bolzanu, kam také chce své působiště přesunout (stav k roku 2005)

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Katedrála Nanebevzetí Panny Marie – první chrámová stavba na tomto místě pocházela z 10. století, katedrální půdorys měla teprve stavba románská, nynější dóm je výsledkem barokní přestavby z 1. poloviny 18. století, vyniká rokokovými freskami na klenbě, od Paula Trogera
    • Kostel Panny Marie v křížové chodbě u katedrály – trojlodní gotická stavba s barokním vybavením
    • Kaple sv. Jana v křížové chodbě u katedrály - cenné pozdně románské a gotické nástěnné malby
  • Bývalý kapucínský klášter
  • Bývalý podvojný klášter klarisek a minoritů
  • Biskupský hrad – v letech 12651803 opevněné sídlo brixenských biskupů; stavba na gotickém hranolovém půdorysu prošla několika přestavbami, jádrem stavebního komplexu je biskupský palác: má renesanční arkádové křídlo nádvoří a barokní interiéry, je sídlem Diecézního muzea
  • Farní kostel archanděla Michaela se starým farním hřbitovem
  • Budova kněžského semináře, který byl založen roku 1607 jako filozoficko-teologická vysoká škola, nejstarší univerzita v Tyrolském hrabství
  • Bílá věž (La Torre bianca) – 78 metrů vysoká věž farního kostela, sídlo regionálního muzea
  • zbytky pevnosti z 15.-16. století, vystavěné na břehu řeky proti Turkům
  • Rakousko-uherský vojenský hřbitov – rozsáhlé pohřebiště obětí První světové války, na němž leží mnozí čeští vojáci
  • Lékárnické muzeum – sídlí v historické lékárně
  • Muzeum tortury – expozice je věnovaná praktikám mučení od konce středověku (podle trestních zákonů císaře Maxmiliána I.) až po zrušení tortury za císaře Josefa II. roku 1787.
  • Dům Karla Havlíčka Borovského — v letech 18511855, kdy bylo město součástí rakouského Tyrolska, pobýval zde v politickém vyhnanství Karel Havlíček Borovský. Zde napsal své Tyrolské elegie, a na později přestavěném domě má pamětní desku.[3]
  • Kavárna Zlatá růže (Cafeteria Rosa d'Oro) – historický interiér, nejstarší dosud fungující podnik ve městě
  • Památky v okolí: Opatství augustiniánů Novacella

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelé[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GEROLD, Carl. Jahrbücher der Literatur, Svazky 19–20. [s.l.]: [s.n.], 1818. Dostupné online. S. 110. 
  2. Například náměstkyně hejtmana Kraje Vysočina Jana FischerováNEUWIRTHOVÁ, Eva. Jihotyrolský Brixen slaví a ke gratulaci se připojil i Kraj Vysočina. www.kr-vysocina.cz [online]. Kraj Vysočina, 2018-03-27 [cit. 2018-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-04-13. 
  3. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Itálie. Praha: Olympia, 1990. ISBN 80-7033-101-1. Kapitola Bressanone, s. 42. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Gelmi, Geschichte der Stadt Brixen, vydal A. Weger, Bressanone 2000

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]