Osmitisícovka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Čo Oju, Lhoce, Makalu a Mount Everest, pohled ze stanice ISS
Letecký pohled na šest osmitisícovek v oblasti Khumbu v severní části Nepálu
Poloha všech 14 osmitisícovek na mapě

Osmitisícovka je označení Mezinárodní horolezecké federace pro horu, jejíž nadmořská výška přesahuje 8 000 m. Na Zemi se tyčí 14 osmitisícovek. Všechny se nacházejí v jižní Asii v pohořích Himálaj (10) a Karákóram (4). Vesměs byly poprvé zdolány v 50. letech 20. století, poslední Šiša Pangma roku 1964.

Historie výstupů[editovat | editovat zdroj]

První zaznamenaný pokus o výstup na osmitisícový vrchol podnikla expedice, kterou vedli Britové Albert Mummery a John Norman Collie, která v roce 1895 směřovala na Nanga Parbat. Expedice dosáhla výšky 6 100 m, následně však část výpravy strhla lavinu, ve který zahynuli Mummery a dva Gurkhové. Zbytek výpravy již ve výstupu nepokračoval a vrátil se zpět.[1]

Poprvé úspěšně vystoupili na osmitisícový vrchol Maurice Herzog a Louis Lachenal, kteří stanuli na vrcholu Annapurny dne 3. června 1950. Prvním horolezcem, který vylezl na všech 14 osmitisícovek, byl Reinhold Messner. Své výstupy dokončil 16. října 1986 a to bez kyslíkového přístroje. O rok později, v roce 1987, to jako další dokázal polský horolezec Jerzy Kukuczka, když většina jeho výstupů byla novými cestami. První ženou, která nepochybně vylezla ne všechny osmitisícovky, byla španělská horolezkyně Edurne Pasabanová v roce 2011. Prvním Čechem pak byl horolezec Radek Jaroš, který dokončil své výstupy dne 26. července 2014 zdoláním hory K2.[2]

Seznam osmitisícovek[editovat | editovat zdroj]

Hora[3] Výška Prominence Stát(y) Prvovýstup Výprava Prvolezci První zimní výstup Výstupů (do roku 2012)[4] Úmrtí (do roku 2012)[4]
Mount Everest 8850 m 8850 m Čína/Nepál 29. května 1953 Spojené královstvíSpojené království Spojené království Edmund Hillary, Tenzing Norgay Krzysztof Wielicki, Leszek Cichy 5 656 223
K2 (Čhogori) 8611 m 4017 m Čína/Pákistán 31. července 1954 ItálieItálie Itálie Achille Compagnoni, Lino Lacedelli 306 81
Kančendženga 8586 m 3922 m Indie/Nepál 25. května 1955 Spojené královstvíSpojené království Spojené království George Band, Joe Brown Krzysztof Wielicki, Jerzy Kukuczka 283 40
Lhoce 8516 m 0610 m Čína/Nepál 18. května 1956 ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko Fritz Luchsinger, Ernst Reiss Krzysztof Wielicki 461 13
Makalu 8463 m 2386 m Čína/Nepál 15. května 1955 FrancieFrancie Francie Jean Couzy, Lionel Terray Simone Moro, Děnis Urubko 361 31
Čo Oju 8201 m 2340 m Čína/Nepál 19. října 1954 RakouskoRakousko Rakousko Joseph Joechler, Pasang Dawa Lama, Herbert Tichy Maciej Berbeka, Maciej Pawlikowski 3 138 44
Dhaulágirí 8167 m 3357 m Nepál 13. května 1960 ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko RakouskoRakousko Rakousko Kurt Diemberger, Peter Diener, Nawang Dorje, Nima Dorje, Ernst Forrer, Albin Schelbert Andrzej Czok, Jerzy Kukuczka 448 69
Manáslu 8163 m 3092 m Nepál 9. května 1956 JaponskoJaponsko Japonsko Toshia Imanishi, Gyalzen Norbu Maciej Berbeka, Ryszard Gajewski 661 65
Nanga Parbat 8125 m 4608 m Pákistán 3. července 1953 NěmeckoNěmecko Německo RakouskoRakousko Rakousko Hermann Buhl Simone Moro, Alex Txikon, Muhammad Ali Sadpara 335 68
Annapurna 8091 m 2984 m Nepál 3. června 1950 FrancieFrancie Francie Maurice Herzog, Louis Lachenal Jerzy Kukuczka, Artur Hajzer 191 61
Gašerbrum I 8068 m 2155 m Čína/Pákistán 5. července 1958 USAUSA USA Andrew Kauffman, Peter Schoening Adam Bielecki, Janusz Golab 334 29
Broad Peak 8047 m 1701 m Čína/Pákistán 9. června 1957 RakouskoRakousko Rakousko Hermann Buhl, Kurt Diemberger, Marcus Schmuck, Fritz Wintersteller Maciej Berbeka, Adam Bielecki, Tomasz Kowalski, Artur Malek 404 21
Gašerbrum II 8035 m 1523 m Čína/Pákistán 8. července 1956 RakouskoRakousko Rakousko Josef Larch, Fritz Moravec, Hans Willenpart Simone Moro, Děnis Urubko, Cory Richards 930 21
Šiša Pangma 8027 m 2897 m Čína 2. května 1964 ČínaČína Čína 10 horolezců pod vedením Hsu Ching Simone Moro, Piotr Morawski 302 25

Možné rozšíření[editovat | editovat zdroj]

V roce 2012 Nepál a Pakistán navrhly Mezinárodní horolezecké federaci, aby šest vedlejších vrcholů u osmitisícovek (3 u Kančendžengy, 2 u Lhoce, 1 u Broad Peak), jejichž nadmořská výška přesahuje 8 000 m a prominence přesahuje 60 m, bylo reklasifikováno jako samostatné osmitisícovky.[5] Tento návrh však zatím podporu nezískal.

Horolezci, kteří stanuli na vrcholech všech osmitisícovek[editovat | editovat zdroj]

Reinhold Messner jako první vylezl na všechny osmitisícovky v roce 1986
Jerzy Kukuczka (vlevo) vylezl na všechny osmitisícovky jako druhý v roce 1987, zahynul o dva roky později při výstupu na Lhoce

Horolezec, který prokazatelně zdolá všech 14 osmitisícových vrcholů, je symbolicky oceněn tzv. Korunou Himálaje.

Zdroj k tabulce:[6]

Jméno Období Věk Stát Bez umělého kyslíku
1 Reinhold Messner 1970-1986 42 Itálie Itálie 1.
2 Jerzy Kukuczka 1979-1987 39 Polsko Polsko Mount Everest s kyslíkem
3 Erhard Loretan 1982-1995 36 Švýcarsko Švýcarsko 2.
4 Carlos Carsolio 1985-1996 33 Mexiko Mexiko Makalu s kyslíkem
5 Krzysztof Wielicki 1980-1996 46 Polsko Polsko Mount Everest s kyslíkem
6 Juanito Oiarzabal 1985-1999 43 Španělsko Španělsko 3.
7 Sergio Martini 1976-2000 51 Itálie Itálie Mount Everest a Kančendženga s kyslíkem
8 Pak Jŏng-sŏk 1993-2001 38 Jižní Korea Jižní Korea
9 Ǒm Hong-gil 1988-2001 40 Jižní Korea Jižní Korea Mount Everest, Kančendženga a K2 s kyslíkem
10 Alberto Iñurrategi 1991-2002 33 Španělsko Španělsko 4.
11 Han Wang-jong 1994-2003 37 Jižní Korea Jižní Korea Mount Everest, Kančendženga a Manáslu s kyslíkem
12 Ed Viesturs 1989-2005 46 USASpojené státy americké 5.
13 Silvio Mondinelli 1993-2007 49 Itálie Itálie 6.
14 Ivan Vallejo 1997-2008 49 Ekvádor Ekvádor 7.
15 Děnis Urubko 2000-2009 35 Kazachstán Kazachstán 8.
16 Ralf Dujmovits 1990-2009 47 Německo Německo Mount Everest s kyslíkem
17 Veikka Gustafsson 1993-2009 41 Finsko Finsko 9.
18 Andrew Lock 1993-2009 48 Austrálie Austrálie Mount Everest s kyslíkem
19 João Garcia 1993-2010 43 Portugalsko Portugalsko 10.
20 Piotr Pustelnik 1990-2010 58 Polsko Polsko
21 Edurne Pasabanová 2001-2010 36 Španělsko Španělsko Mount Everest a Kančendženga s kyslíkem
22 Abele Blanc 1992-2011 56 Itálie Itálie Kančendženga s kyslíkem
23 Mingma Šerpa 2000-2011 33 Nepál Nepál
24 Gerlinde Kaltenbrunnerová 1998-2011 40 Rakousko Rakousko 11.
25 Vasilij Pivcov 2001-2011 36 Kazachstán Kazachstán Mount Everest s kyslíkem
26 Maxut Žumajev 2001-2011 34 Kazachstán Kazachstán 12.
27 Kim Džä-su 2000-2011 50 Jižní Korea Jižní Korea
28 Mario Panzeri 2001-2012 48 Itálie Itálie 13.
29 Hirotaka Takeuči 1995-2012 41 Japonsko Japonsko Mount Everest, Makalu a K2 s kyslíkem
30 Chhang Dawa Šerpa 2001-2013 30 Nepál Nepál
31 Kim Čchang-ho 2005-2013 43 Jižní Korea Jižní Korea 14.
32 Jorge Egocheaga 2002-2012 45 Španělsko Španělsko Mount Everest s kyslíkem
33 Radek Jaroš 1998-2014 50 Česko Česko 15.
34/35 Romano Benet 1998-2017 55 Itálie Itálie 16./17.
34/35 Nives Meroi 1998-2017 55 Itálie Itálie 16./17.
36 Peter Hámor 1998-2017 52 Slovensko Slovensko
37 Azim Geychisah 2008-2017 37 ÍránÍrán Írán 18.
38 Ferran Latorre 1999-2017 46 Španělsko Španělsko
39 Òscar Cadiach 1984-2017 64 Španělsko Španělsko 19.
40 Zhang Liang 2000-2018 54 Čína Čína

Nejkratší čas na všech 14 vrcholů potřebovali Kim Čchang-ho a Jerzy Kukuczka - 7 let a 11 měsíců. Pozoruhodná je také hodnota Kukuczkových výstupů. Kromě úplně prvního výstupu (Lhoce 1979) podnikl všechny výstupy novými cestami nebo v zimě (v případě Čo Oju 1985 obojí). Novátorské výstupy podnikali také Reinhold Messner, Erhard Loretan nebo Krzysztof Wielicki.

Protože většina výše uvedených horolezců zlezla jednu nebo více osmitisícovek více než jednou, celkový počet jejich výstupů je vyšší. Už Messner jako první z nich podnikl celkem 18 úspěšných výstupů. Rekord v tomto směru drží Juanito Oiarzabal s 26 úspěšnými výstupy. Šerpa Phurba Tashi na všechny osmitisícovky sice nevylezl, má ale na svém kontě 30 úspěšných výstupů na osmitisícovky v letech 1998 až 2013, z toho Mount Everest 21-krát.[7]

Další pořadí[editovat | editovat zdroj]

Horolezci jsou uvádění chronologicky, aktuální k roku 2011.[8]

13 vrcholů[editovat | editovat zdroj]

12 vrcholů[editovat | editovat zdroj]

11 vrcholů[editovat | editovat zdroj]

10 vrcholů[editovat | editovat zdroj]

Čeští horolezci, kteří stanuli nejvíckrát na osmitisícových vrcholech[editovat | editovat zdroj]

Jméno Časové období Počet výstupů
Radek Jaroš 1998-2014 14 (Mount Everest, Kančendženga, Broad Peak, Čo-Oju, Šiša Pangma, Nanga Parbat, Dhaulágirí, Makalu, Manáslu, Gašerbrum II, Gašerbrum I, Lhoce, Annapurna, K2)
Josef Rakoncaj 1983-1992 9 (2×K2, Lhoce, Broad Peak, Anapurna, Manáslu, Čo-Oju, Šiša Pangma, Nanga Parbat)
Zdeněk Hrubý † 1995-2012 8 (Čo-Oju, Šiša Pangma, Gašerbrum I, Gašerbrum II, Dhaulágirí, Lhoce, Broad Peak, Nanga Parbat)
Martin Minařík † 1999-2009 7 (Manáslu, Kančendženga, Broad Peak, Šiša Pangma, Čo-Oju, Lhoce, Dhaulágirí)

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Poznámka: Na fotografii Annapurny je vrchol Annapurna I vlevo.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GREEN, Stewart. Nanga Parbat: 9th Highest Mountain in the World. ThoughtCo [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  2. Server IDNES zpráv [online]. [cit. 2014-07-26]. Dostupné online. 
  3. General Info. www.8000ers.com [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  4. a b Stairway to heaven. The Economist. 2013-05-29. Dostupné online [cit. 2018-12-31]. ISSN 0013-0613. 
  5. KHADKA, Navin Singh. Nepal mountain expansion bid stalls. BBC News. 2013-10-18. Dostupné online [cit. 2018-12-31]. (anglicky) 
  6. All 8000ers - Climbers - First 14
  7. Phurba Tashi - o maior SHERPA. Alta Montanha [online]. 2013-05-28 [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. (portugalsky) 
  8. All 8000ers - Climbers with 10 to 14 MAIN 8000ers

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VRANKA, Milan. Za výzvou velehor, Čeští horolezci na osmitisícovkách (původním názvem: Od Gašerbrumu po Everest). Překlad Marie Průšová. 1. vyd. Praha: Olympia, 1997. 183 s. ISBN 80-7033-466-5. (česky) 
  • VRANKA, Milan. Za výzvou velehor, Čeští horolezci na osmitisícovkách 1969-2004. 2. vyd. Praha: Metafora, 2004. 183 s. ISBN 80-86518-91-4. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]