Osmitisícovka

Osmitisícovka je označení Mezinárodní horolezecké federace pro horu, jejíž nadmořská výška přesahuje 8 000 m. Na Zemi se tyčí 14 osmitisícovek. Všechny se nacházejí v jižní Asii v pohořích Himálaj (10) a Karákóram (4). Vesměs byly poprvé zdolány v 50. letech 20. století, poslední Šiša Pangma roku 1964.

Historie výstupů[editovat | editovat zdroj]

První zaznamenaný pokus o výstup na osmitisícový vrchol podnikla expedice, kterou vedli Britové Albert Mummery a John Norman Collie, která v roce 1895 směřovala na Nanga Parbat. Expedice dosáhla výšky 6 100 m, následně však část výpravy strhla lavinu, ve který zahynuli Mummery a dva Gurkhové. Zbytek výpravy již ve výstupu nepokračoval a vrátil se zpět.^[1]

Poprvé úspěšně vystoupili na osmitisícový vrchol Maurice Herzog a Louis Lachenal, kteří stanuli na vrcholu Annapurny dne 3. června 1950. Prvním horolezcem, který vylezl na všech 14 osmitisícovek, byl Reinhold Messner. Své výstupy dokončil 16. října 1986 a to bez kyslíkového přístroje. O rok později, v roce 1987, to jako další dokázal polský horolezec Jerzy Kukuczka, když většina jeho výstupů byla novými cestami. První ženou, která nepochybně vylezla na všechny osmitisícovky, byla španělská horolezkyně Edurne Pasabanová v roce 2011. Prvním Čechem pak byl horolezec Radek Jaroš, který dokončil své výstupy dne 26. července 2014 zdoláním hory K2.^[2]

Seznam osmitisícovek[editovat | editovat zdroj]

Hora^[3]	Výška	Prominence	Stát(y)	Prvovýstup	Výprava	Prvolezci	První zimní výstup	Výstupů (do roku 2012)^[4]	Úmrtí (do roku 2012)^[4]
Mount Everest	8849 m	8849 m	Čína/Nepál	29. května 1953	Spojené království Spojené království	Edmund Hillary, Tenzing Norgay	Krzysztof Wielicki, Leszek Cichy	5 656	223
K2 (Čhogori)	8611 m	4017 m	Čína/Pákistán	31. července 1954	Itálie Itálie	Achille Compagnoni, Lino Lacedelli	10 horolezců pod vedením Nirmala Purdžu	306	81
Kančendženga	8586 m	3922 m	Indie/Nepál	25. května 1955	Spojené království Spojené království	George Band, Joe Brown	Krzysztof Wielicki, Jerzy Kukuczka	283	40
Lhoce	8516 m	0610 m	Čína/Nepál	18. května 1956	Švýcarsko Švýcarsko	Fritz Luchsinger, Ernst Reiss	Krzysztof Wielicki	461	13
Makalu	8463 m	2386 m	Čína/Nepál	15. května 1955	Francie Francie	Jean Couzy, Lionel Terray	Simone Moro, Děnis Urubko	361	31
Čo Oju	8201 m	2340 m	Čína/Nepál	19. října 1954	Rakousko Rakousko	Joseph Joechler, Pasang Dawa Lama, Herbert Tichy	Maciej Berbeka, Maciej Pawlikowski	3 138	44
Dhaulágirí	8167 m	3357 m	Nepál	13. května 1960	Švýcarsko Švýcarsko Rakousko Rakousko	Kurt Diemberger, Peter Diener, Nawang Dorje, Nima Dorje, Ernst Forrer, Albin Schelbert	Andrzej Czok, Jerzy Kukuczka	448	69
Manáslu	8163 m	3092 m	Nepál	9. května 1956	Japonsko Japonsko	Toshia Imanishi, Gyalzen Norbu	Maciej Berbeka, Ryszard Gajewski	661	65
Nanga Parbat	8125 m	4608 m	Pákistán	3. července 1953	Německo Německo Rakousko Rakousko	Hermann Buhl	Simone Moro, Alex Txikon, Muhammad Ali Sadpara	335	68
Annapurna	8091 m	2984 m	Nepál	3. června 1950	Francie Francie	Maurice Herzog, Louis Lachenal	Jerzy Kukuczka, Artur Hajzer	191	61
Gašerbrum I	8068 m	2155 m	Čína/Pákistán	5. července 1958	USA USA	Andrew Kauffman, Peter Schoening	Adam Bielecki, Janusz Golab	334	29
Broad Peak	8047 m	1701 m	Čína/Pákistán	9. června 1957	Rakousko Rakousko	Hermann Buhl, Kurt Diemberger, Marcus Schmuck, Fritz Wintersteller	Maciej Berbeka, Adam Bielecki, Tomasz Kowalski, Artur Malek	404	21
Gašerbrum II	8035 m	1523 m	Čína/Pákistán	8. července 1956	Rakousko Rakousko	Josef Larch, Fritz Moravec, Hans Willenpart	Simone Moro, Děnis Urubko, Cory Richards	930	21
Šiša Pangma	8027 m	2897 m	Čína	2. května 1964	Čína Čína	10 horolezců pod vedením Hsu Ching	Simone Moro, Piotr Morawski	302	25

Možné rozšíření[editovat | editovat zdroj]

V roce 2012 Nepál a Pákistán navrhly Mezinárodní horolezecké federaci, aby šest vedlejších vrcholů u osmitisícovek (3 u Kančendžengy, 2 u Lhoce, 1 u Broad Peak), jejichž nadmořská výška přesahuje 8 000 m a prominence přesahuje 60 m, bylo reklasifikováno jako samostatné osmitisícovky.^[5] Tento návrh však zatím podporu nezískal.

Horolezci, kteří stanuli na vrcholech všech osmitisícovek[editovat | editovat zdroj]

Horolezec, který prokazatelně zdolá všech 14 osmitisícových vrcholů, je symbolicky oceněn tzv. Korunou Himálaje.

Zdroj k tabulce:^[6]

	Jméno	Období	Věk	Stát	Bez umělého kyslíku
1	Reinhold Messner	1970-1986	42	Itálie Itálie	1.
2	Jerzy Kukuczka	1979-1987	39	Polsko Polsko	Mount Everest s kyslíkem
3	Erhard Loretan	1982-1995	36	Švýcarsko Švýcarsko	2.
4	Carlos Carsolio	1985-1996	33	Mexiko Mexiko	Makalu s kyslíkem
5	Krzysztof Wielicki	1980-1996	46	Polsko Polsko	Mount Everest s kyslíkem
6	Juanito Oiarzabal	1985-1999	43	Španělsko Španělsko	3.
7	Sergio Martini	1976-2000	51	Itálie Itálie	Mount Everest a Kančendženga s kyslíkem
8	Pak Jŏng-sŏk	1993-2001	38	Jižní Korea Jižní Korea
9	Ǒm Hong-gil	1988-2001	40	Jižní Korea Jižní Korea	Mount Everest, Kančendženga a K2 s kyslíkem
10	Alberto Iñurrategi	1991-2002	33	Španělsko Španělsko	4.
11	Han Wang-jong	1994-2003	37	Jižní Korea Jižní Korea	Mount Everest, Kančendženga a Manáslu s kyslíkem
12	Ed Viesturs	1989-2005	46	Spojené státy americké	5.
13	Silvio Mondinelli	1993-2007	49	Itálie Itálie	6.
14	Ivan Vallejo	1997-2008	49	Ekvádor Ekvádor	7.
15	Děnis Urubko	2000-2009	35	Kazachstán Kazachstán	8.
16	Ralf Dujmovits	1990-2009	47	Německo Německo	Mount Everest s kyslíkem
17	Veikka Gustafsson	1993-2009	41	Finsko Finsko	9.
18	Andrew Lock	1993-2009	48	Austrálie Austrálie	Mount Everest s kyslíkem
19	João Garcia	1993-2010	43	Portugalsko Portugalsko	10.
20	Piotr Pustelnik	1990-2010	58	Polsko Polsko
21	Edurne Pasabanová	2001-2010	36	Španělsko Španělsko	Mount Everest a Kančendženga s kyslíkem
22	Abele Blanc	1992-2011	56	Itálie Itálie	Kančendženga s kyslíkem
23	Mingma Šerpa	2000-2011	33	Nepál Nepál
24	Gerlinde Kaltenbrunnerová	1998-2011	40	Rakousko Rakousko	11.
25	Vasilij Pivcov	2001-2011	36	Kazachstán Kazachstán	Mount Everest s kyslíkem
26	Maxut Žumajev	2001-2011	34	Kazachstán Kazachstán	12.
27	Kim Džä-su	2000-2011	50	Jižní Korea Jižní Korea
28	Mario Panzeri	2001-2012	48	Itálie Itálie	13.
29	Hirotaka Takeuči	1995-2012	41	Japonsko Japonsko	Mount Everest, Makalu a K2 s kyslíkem
30	Chhang Dawa Šerpa	2001-2013	30	Nepál Nepál
31	Kim Čchang-ho	2005-2013	43	Jižní Korea Jižní Korea	14.
32	Jorge Egocheaga	2002-2012	45	Španělsko	Mount Everest s kyslíkem
33	Radek Jaroš	1998-2014	50	Česko Česko	15.
34/35	Romano Benet	1998-2017	55	Itálie Itálie	16./17.
34/35	Nives Meroi	1998-2017	55	Itálie Itálie	16./17.
36	Peter Hámor	1998-2017	52	Slovensko Slovensko
37	Azim Geychisah	2008-2017	37	Írán Írán	18.
38	Ferran Latorre	1999-2017	46	Španělsko
39	Òscar Cadiach	1984-2017	64	Španělsko	19.
40	Zhang Liang	2000-2018	54	Čína Čína
41	Nirmal Purdža	2014-2019	35	Nepál Nepál	V polohách nad 8000 m s kyslíkem (např. dle filmu: 14 Peaks: Nothing Is Impossible - Wikipedia )

Nejkratší čas na všech 14 vrcholů potřeboval nepálský horolezec Nirmal Purdža (méně než 7 měsíců v roce 2019), po něm Kim Čchang-ho a Jerzy Kukuczka - 7 let a 11 měsíců. Pozoruhodná je také hodnota Kukuczkových výstupů. Kromě úplně prvního výstupu (Lhoce 1979) podnikl všechny výstupy novými cestami nebo v zimě (v případě Čo Oju 1985 obojí). Novátorské výstupy podnikali také Reinhold Messner, Erhard Loretan nebo Krzysztof Wielicki.

Protože většina výše uvedených horolezců zlezla jednu nebo více osmitisícovek více než jednou, celkový počet jejich výstupů je vyšší. Už Messner jako první z nich podnikl celkem 18 úspěšných výstupů. Rekord v tomto směru drží Juanito Oiarzabal s 26 úspěšnými výstupy. Šerpa Phurba Tashi na všechny osmitisícovky sice nevylezl, má ale na svém kontě 30 úspěšných výstupů na osmitisícovky v letech 1998 až 2013, z toho Mount Everest 21krát.^[7]

Další pořadí[editovat | editovat zdroj]

Horolezci jsou uvádění chronologicky, aktuální k roku 2011.^[8]

13 vrcholů[editovat | editovat zdroj]

12 vrcholů[editovat | editovat zdroj]

11 vrcholů[editovat | editovat zdroj]

Jean-Christophe Lafaille Francie Francie
Serap Jangbu Šerpa Nepál Nepál
Go Mi-jŏng Jižní Korea Jižní Korea
Anatolij Bukrejev Kazachstán Kazachstán
Alex Txikon Španělsko Španělsko

10 vrcholů[editovat | editovat zdroj]

Čeští horolezci, kteří stanuli nejvíckrát na osmitisícových vrcholech[editovat | editovat zdroj]

Jméno	Časové období	Počet výstupů
Radek Jaroš	1998-2014	14 (Mount Everest, Kančendženga, Broad Peak, Čo-Oju, Šiša Pangma, Nanga Parbat, Dhaulágirí, Makalu, Manáslu, Gašerbrum II, Gašerbrum I, Lhoce, Annapurna, K2)
Josef Rakoncaj	1983-1992	9 (2×K2, Lhoce, Broad Peak, Anapurna, Manáslu, Čo-Oju, Šiša Pangma, Nanga Parbat)
Zdeněk Hrubý †	1995-2012	8 (Čo-Oju, Šiša Pangma, Gašerbrum I, Gašerbrum II, Dhaulágirí, Lhoce, Broad Peak, Nanga Parbat)
Martin Minařík †	1999-2009	7 (Manáslu, Kančendženga, Broad Peak, Šiša Pangma, Čo-Oju, Lhoce, Dhaulágirí)

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Poznámka: Na fotografii Annapurny je vrchol Annapurna I vlevo.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ GREEN, Stewart. Nanga Parbat: 9th Highest Mountain in the World. ThoughtCo [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online.
↑ Server IDNES zpráv [online]. [cit. 2014-07-26]. Dostupné online.
↑ General Info. www.8000ers.com [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Stairway to heaven. The Economist. 2013-05-29. Dostupné online [cit. 2018-12-31]. ISSN 0013-0613.
↑ KHADKA, Navin Singh. Nepal mountain expansion bid stalls. BBC News. 2013-10-18. Dostupné online [cit. 2018-12-31]. (anglicky)
↑ All 8000ers - Climbers - First 14
↑ Phurba Tashi - o maior SHERPA. Alta Montanha [online]. 2013-05-28 [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. (portugalsky)
↑ All 8000ers - Climbers with 10 to 14 MAIN 8000ers

Literatura[editovat | editovat zdroj]

VRANKA, Milan. Za výzvou velehor, Čeští horolezci na osmitisícovkách (původním názvem: Od Gašerbrumu po Everest). Překlad Marie Průšová. 1. vyd. Praha: Olympia, 1997. 183 s. ISBN 80-7033-466-5.
VRANKA, Milan. Za výzvou velehor, Čeští horolezci na osmitisícovkách 1969-2004. 2. vyd. Praha: Metafora, 2004. 183 s. ISBN 80-86518-91-4.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu osmitisícovka na Wikimedia Commons
Čeští horolezci na vrcholech nad 8000 m (do roku 2004)

[1] GREEN, Stewart. Nanga Parbat: 9th Highest Mountain in the World. ThoughtCo [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online.

[O1-2] Server IDNES zpráv [online]. [cit. 2014-07-26]. Dostupné online.

[3] General Info. www.8000ers.com [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online.

[:0-4] Stairway to heaven. The Economist. 2013-05-29. Dostupné online [cit. 2018-12-31]. ISSN 0013-0613.

[5] KHADKA, Navin Singh. Nepal mountain expansion bid stalls. BBC News. 2013-10-18. Dostupné online [cit. 2018-12-31]. (anglicky)

[6] All 8000ers - Climbers - First 14

[7] Phurba Tashi - o maior SHERPA. Alta Montanha [online]. 2013-05-28 [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. (portugalsky)

[8] All 8000ers - Climbers with 10 to 14 MAIN 8000ers

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

Osmitisícovky

Everest (8849 m) • K2 (8611 m) • Kančendženga (8586 m) • Lhoce (8516 m) • Makalu (8463 m) • Čo Oju (8201 m) • Dhaulágirí (8167 m) • Manáslu (8163 m) • Nanga Parbat (8125 m) • Annapurna (8091 m) • Gašerbrum I (8068 m) • Broad Peak (8047 m) • Gašerbrum II (8035 m) • Šiša Pangma (8027 m)