Osmitisícovka



Osmitisícovka je označení Mezinárodní horolezecké federace pro horu, jejíž nadmořská výška přesahuje 8 000 m. Na Zemi se tyčí 14 osmitisícovek. Všechny se nacházejí v jižní Asii v pohořích Himálaj (10) a Karákóram (4). Vesměs byly poprvé zdolány v 50. letech 20. století, poslední Šiša Pangma roku 1964.
Historie výstupů[editovat | editovat zdroj]
První zaznamenaný pokus o výstup na osmitisícový vrchol podnikla expedice, kterou vedli Britové Albert Mummery a John Norman Collie, která v roce 1895 směřovala na Nanga Parbat. Expedice dosáhla výšky 6 100 m, následně však část výpravy strhla lavinu, ve který zahynuli Mummery a dva Gurkhové. Zbytek výpravy již ve výstupu nepokračoval a vrátil se zpět.[1]
Poprvé úspěšně vystoupili na osmitisícový vrchol Maurice Herzog a Louis Lachenal, kteří stanuli na vrcholu Annapurny dne 3. června 1950. Prvním horolezcem, který vylezl na všech 14 osmitisícovek, byl Reinhold Messner. Své výstupy dokončil 16. října 1986 a to bez kyslíkového přístroje. O rok později, v roce 1987, to jako další dokázal polský horolezec Jerzy Kukuczka, když většina jeho výstupů byla novými cestami. První ženou, která nepochybně vylezla na všechny osmitisícovky, byla španělská horolezkyně Edurne Pasabanová v roce 2011. Prvním Čechem pak byl horolezec Radek Jaroš, který dokončil své výstupy dne 26. července 2014 zdoláním hory K2.[2]
Seznam osmitisícovek[editovat | editovat zdroj]
Možné rozšíření[editovat | editovat zdroj]
V roce 2012 Nepál a Pákistán navrhly Mezinárodní horolezecké federaci, aby šest vedlejších vrcholů u osmitisícovek (3 u Kančendžengy, 2 u Lhoce, 1 u Broad Peak), jejichž nadmořská výška přesahuje 8 000 m a prominence přesahuje 60 m, bylo reklasifikováno jako samostatné osmitisícovky.[5] Tento návrh však zatím podporu nezískal.
Horolezci, kteří stanuli na vrcholech všech osmitisícovek[editovat | editovat zdroj]


Horolezec, který prokazatelně zdolá všech 14 osmitisícových vrcholů, je symbolicky oceněn tzv. Korunou Himálaje.
Zdroj k tabulce:[6]
Jméno | Období | Věk | Stát | Bez umělého kyslíku | |
---|---|---|---|---|---|
1 | Reinhold Messner | 1970-1986 | 42 | ![]() |
1. |
2 | Jerzy Kukuczka | 1979-1987 | 39 | ![]() |
Mount Everest s kyslíkem |
3 | Erhard Loretan | 1982-1995 | 36 | ![]() |
2. |
4 | Carlos Carsolio | 1985-1996 | 33 | ![]() |
Makalu s kyslíkem |
5 | Krzysztof Wielicki | 1980-1996 | 46 | ![]() |
Mount Everest s kyslíkem |
6 | Juanito Oiarzabal | 1985-1999 | 43 | ![]() |
3. |
7 | Sergio Martini | 1976-2000 | 51 | ![]() |
Mount Everest a Kančendženga s kyslíkem |
8 | Pak Jŏng-sŏk | 1993-2001 | 38 | ![]() |
|
9 | Ǒm Hong-gil | 1988-2001 | 40 | ![]() |
Mount Everest, Kančendženga a K2 s kyslíkem |
10 | Alberto Iñurrategi | 1991-2002 | 33 | ![]() |
4. |
11 | Han Wang-jong | 1994-2003 | 37 | ![]() |
Mount Everest, Kančendženga a Manáslu s kyslíkem |
12 | Ed Viesturs | 1989-2005 | 46 | ![]() |
5. |
13 | Silvio Mondinelli | 1993-2007 | 49 | ![]() |
6. |
14 | Ivan Vallejo | 1997-2008 | 49 | ![]() |
7. |
15 | Děnis Urubko | 2000-2009 | 35 | ![]() |
8. |
16 | Ralf Dujmovits | 1990-2009 | 47 | ![]() |
Mount Everest s kyslíkem |
17 | Veikka Gustafsson | 1993-2009 | 41 | ![]() |
9. |
18 | Andrew Lock | 1993-2009 | 48 | ![]() |
Mount Everest s kyslíkem |
19 | João Garcia | 1993-2010 | 43 | ![]() |
10. |
20 | Piotr Pustelnik | 1990-2010 | 58 | ![]() |
|
21 | Edurne Pasabanová | 2001-2010 | 36 | ![]() |
Mount Everest a Kančendženga s kyslíkem |
22 | Abele Blanc | 1992-2011 | 56 | ![]() |
Kančendženga s kyslíkem |
23 | Mingma Šerpa | 2000-2011 | 33 | ![]() |
|
24 | Gerlinde Kaltenbrunnerová | 1998-2011 | 40 | ![]() |
11. |
25 | Vasilij Pivcov | 2001-2011 | 36 | ![]() |
Mount Everest s kyslíkem |
26 | Maxut Žumajev | 2001-2011 | 34 | ![]() |
12. |
27 | Kim Džä-su | 2000-2011 | 50 | ![]() |
|
28 | Mario Panzeri | 2001-2012 | 48 | ![]() |
13. |
29 | Hirotaka Takeuči | 1995-2012 | 41 | ![]() |
Mount Everest, Makalu a K2 s kyslíkem |
30 | Chhang Dawa Šerpa | 2001-2013 | 30 | ![]() |
|
31 | Kim Čchang-ho | 2005-2013 | 43 | ![]() |
14. |
32 | Jorge Egocheaga | 2002-2012 | 45 | ![]() |
Mount Everest s kyslíkem |
33 | Radek Jaroš | 1998-2014 | 50 | ![]() |
15. |
34/35 | Romano Benet | 1998-2017 | 55 | ![]() |
16./17. |
34/35 | Nives Meroi | 1998-2017 | 55 | ![]() |
16./17. |
36 | Peter Hámor | 1998-2017 | 52 | ![]() |
|
37 | Azim Geychisah | 2008-2017 | 37 | ![]() |
18. |
38 | Ferran Latorre | 1999-2017 | 46 | ![]() |
|
39 | Òscar Cadiach | 1984-2017 | 64 | ![]() |
19. |
40 | Zhang Liang | 2000-2018 | 54 | ![]() |
|
41 | Nirmal Purdža | 2014-2019 | 35 | ![]() |
V polohách nad 8000 m s kyslíkem (např. dle filmu: 14 Peaks: Nothing Is Impossible - Wikipedia ) |
Nejkratší čas na všech 14 vrcholů potřeboval nepálský horolezec Nirmal Purdža (méně než 7 měsíců v roce 2019), po něm Kim Čchang-ho a Jerzy Kukuczka - 7 let a 11 měsíců. Pozoruhodná je také hodnota Kukuczkových výstupů. Kromě úplně prvního výstupu (Lhoce 1979) podnikl všechny výstupy novými cestami nebo v zimě (v případě Čo Oju 1985 obojí). Novátorské výstupy podnikali také Reinhold Messner, Erhard Loretan nebo Krzysztof Wielicki.
Protože většina výše uvedených horolezců zlezla jednu nebo více osmitisícovek více než jednou, celkový počet jejich výstupů je vyšší. Už Messner jako první z nich podnikl celkem 18 úspěšných výstupů. Rekord v tomto směru drží Juanito Oiarzabal s 26 úspěšnými výstupy. Šerpa Phurba Tashi na všechny osmitisícovky sice nevylezl, má ale na svém kontě 30 úspěšných výstupů na osmitisícovky v letech 1998 až 2013, z toho Mount Everest 21krát.[7]
Další pořadí[editovat | editovat zdroj]
Horolezci jsou uvádění chronologicky, aktuální k roku 2011.[8]
13 vrcholů[editovat | editovat zdroj]
- Christian Kuntner
Itálie
- Norbert Joos
Švýcarsko
- Benoît Chamoux
Francie
- Cering Doje
Čína
- Pien-pa Ca-si
Čína
- Luoze
Čína
- Sergej Bogomolov
Rusko
- Alan Hinkes
Spojené království
- Fausto De Stefani
Itálie
- O Ǔn-sŏn
Jižní Korea
- Carlos Pauner
Španělsko
12 vrcholů[editovat | editovat zdroj]
- Felix Iñurrategi
Španělsko
- Hans Kammerlander
Itálie
- Rena
Čína
- Iñaki Ochoa de Olza
Španělsko
- Vladislav Terzyul
Ukrajina
- Carlos Soria
Španělsko
11 vrcholů[editovat | editovat zdroj]
- Jean-Christophe Lafaille
Francie
- Serap Jangbu Šerpa
Nepál
- Go Mi-jŏng
Jižní Korea
- Anatolij Bukrejev
Kazachstán
- Alex Txikon
Španělsko
10 vrcholů[editovat | editovat zdroj]
- Viktor Grošelj
Slovinsko
- Oh Hee-Jun
Jižní Korea
- Alexej Bolotov
Rusko
- Jean Troillet
Švýcarsko
- Ryszard Pawlowski
Polsko
- Marcel Rüedi
Švýcarsko
- Zsolt Erőss
Maďarsko
- Tunç Fındık
Turecko
- Alberto Zerain
Španělsko
Čeští horolezci, kteří stanuli nejvíckrát na osmitisícových vrcholech[editovat | editovat zdroj]
Jméno | Časové období | Počet výstupů | |
---|---|---|---|
Radek Jaroš | 1998-2014 | 14 (Mount Everest, Kančendženga, Broad Peak, Čo-Oju, Šiša Pangma, Nanga Parbat, Dhaulágirí, Makalu, Manáslu, Gašerbrum II, Gašerbrum I, Lhoce, Annapurna, K2) | |
Josef Rakoncaj | 1983-1992 | 9 (2×K2, Lhoce, Broad Peak, Anapurna, Manáslu, Čo-Oju, Šiša Pangma, Nanga Parbat) | |
Zdeněk Hrubý † | 1995-2012 | 8 (Čo-Oju, Šiša Pangma, Gašerbrum I, Gašerbrum II, Dhaulágirí, Lhoce, Broad Peak, Nanga Parbat) | |
Martin Minařík † | 1999-2009 | 7 (Manáslu, Kančendženga, Broad Peak, Šiša Pangma, Čo-Oju, Lhoce, Dhaulágirí) |
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
Poznámka: Na fotografii Annapurny je vrchol Annapurna I vlevo.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GREEN, Stewart. Nanga Parbat: 9th Highest Mountain in the World. ThoughtCo [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online.
- ↑ Server IDNES zpráv [online]. [cit. 2014-07-26]. Dostupné online.
- ↑ General Info. www.8000ers.com [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online.
- ↑ a b Stairway to heaven. The Economist. 2013-05-29. Dostupné online [cit. 2018-12-31]. ISSN 0013-0613.
- ↑ KHADKA, Navin Singh. Nepal mountain expansion bid stalls. BBC News. 2013-10-18. Dostupné online [cit. 2018-12-31]. (anglicky)
- ↑ All 8000ers - Climbers - First 14
- ↑ Phurba Tashi - o maior SHERPA. Alta Montanha [online]. 2013-05-28 [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. (portugalsky)
- ↑ All 8000ers - Climbers with 10 to 14 MAIN 8000ers
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VRANKA, Milan. Za výzvou velehor, Čeští horolezci na osmitisícovkách (původním názvem: Od Gašerbrumu po Everest). Překlad Marie Průšová. 1. vyd. Praha: Olympia, 1997. 183 s. ISBN 80-7033-466-5.
- VRANKA, Milan. Za výzvou velehor, Čeští horolezci na osmitisícovkách 1969-2004. 2. vyd. Praha: Metafora, 2004. 183 s. ISBN 80-86518-91-4.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu osmitisícovka na Wikimedia Commons
- Čeští horolezci na vrcholech nad 8000 m (do roku 2004)