Přeskočit na obsah

Josef Rakoncaj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Rakoncaj
Josef Rakoncaj
Josef Rakoncaj
Narození6. dubna 1951 (74 let)
Dvůr Králové nad Labem ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníhorolezec a fotograf
Titulzasloužilý mistr sportu
OceněníČestné členství ČHS
Dětisyn Lukáš, dcera Lucie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Rakoncaj, přezdívaný Rak (* 6. dubna 1951, Dvůr Králové nad Labem)[1] je jeden z nejúspěšnějších českých horolezců, spoluautor knih s horolezeckou tematikou a podnikatel v oblasti speciálního oblečení a vybavení pro trekking a horolezecké výpravy. Vystoupil na osm osmitisícových vrcholů a byl prvním člověkem na světě, který byl 2x na vrcholu K2, druhé nejvyšší hory světa.[2]

Horolezecká kariéra

[editovat | editovat zdroj]

S lezením začínal na pískovcových skalách Českého ráje. V evidenci horolezeckých cest v České republice má evidováno 60 prvovýstupů (od roku 1967 do roku 2014).[1] V evropských horách a na Kavkaze provedl řadu hodnotných výstupů, mezi nimi i prvovýstupy nebo první zimní výstupy. Od roku 1975 byl reprezentantem ČSSR. V roce 1977 se zúčastnil československé expedice do Himáláje, kde s Ladislavem Jónem uskutečnili prvovýstup severní stěnou Kalanky (6931 m). K oceňovaným prvovýstupům patří také výstup severovýchodní stěnou na Pik Ošanina v Pamíru (6320 m), který provedli v roce 1978 se Zdislavem Drlíkem alpským stylem za 6 dní, nebo prvovýstup severním pilířem na Nandá Déví, druhou nejvyšší horu Indie (7816 m) v rámci ostravské expedice v roce 1981. V témže roce získal ocenění zasloužilý mistr sportu. Léta 1983-1995 představují jeho vrcholné období, kdy podnikal výstupy na osmitisícovky. Mezitím (1990-1991) vystoupil také na nejvyšší hory jiných světadílů - Kilimandžáro, Denali a Aconcaguu.

Z významnějších výstupů:[3]

  • 1972 – Matterhorn – severní stěna
  • 1975 – Kavkaz - traverz Koštantau (5145m) – Dychtau (5198m)
  • 1976 – Trollryggen, severní stěna Trollů (Norsko) – 1. zimní výstup cestou Rimon
  • 1976 – Šchara (Kavkaz) - prvovýstup jižní stěnou
  • 1977 – Kalanka, 6931 m (Himáláje) – prvovýstup severní stěnou
  • 1978 – Pik Ošanina, 6320m (Pamír) – prvovýstup SV stěnou alpským stylem
  • 1980 – Mt. Agner (Dolomity) – severní stěna, 1. zimní výstup Messnerovou cestou
  • 1980 – Yerupajá, 6630 m (Peru) – výstup západní stěnou
  • 1981 – Nandá Déví, 7816 m (Himáláje) – prvovýstup severním pilířem
  • 1982 – Aiguille du Plan (Alpy) - 1. zimní výstup kuloáru Gabarrou
  • 1982 – Petit Dru (Alpy) - severní stěna, Velký kuloár, 1. zimní výstup

Osmitisícovky

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1983 se jako pomocný kameraman dostal do italské expedice na K2, s níž vystoupil s Agostinem da Polenzou na vrchol z čínské strany. Zde byli nuceni přečkat noc 50 metrů pod vrcholem, což byl jeden z nejvyšších bivaků v historii horolezectví. V rámci československých expedic vylezl v roce 1984 s Jarýkem Stejskalem novou cestou na Lhoce Šar (vedlejší vrchol Lhoce), ale pokus o Dhaulágirí následujícího roku skončil neúspěchem. V roce 1986 s italskou skupinou Quota 8000 absolvoval během čtrnácti dnů dva úspěšné výstupy: na Broad Peak a poté znovu na K2, kam vystoupil z pakistánské strany. V letech 1988-1990 byl členem mezinárodní skupiny l'Esprit d'équipe, jejíž akce financovala firma Bull. Cílem skupiny bylo, že na vrchol vystoupí všichni účastníci výpravy. S nimi dosáhl vrcholu Annapúrny, Manáslu, Čo Oju a Šiša Pangmy (na Šiša Pangmu vylezli novou cestou, ale pouze na Centrální vrchol). Jeho poslední osmitisícovkou byla Nanga Parbat, na níž vystoupil s Joskou Nežerkou v roce 1992. O Mount Everest se neúspěšně pokoušel celkem 3x - na českých expedicích (1987, 1994) i s l'Esprit d'équipe (1988).[2]

Pokud to bylo možné, preferoval náročnější cesty k vrcholům a alpský styl. Zásadně odmítal použití kyslíku při výstupech.[4]

Dosažené vrcholy:

  • 1983 – K2, 8611 m – severním pilířem (bivak 50 m pod vrcholem)
  • 1984 – Lhoce Šar, 8383 m – prvovýstup jižní stěnou
  • 1986 – Broad Peak, 8047 m – sólovýstup západní stěnou alpským stylem
  • 1986 – K2, 8611 m – Abruzziho hřebenem alpským stylem
  • 1988 – Annapurna, 8091 m – jižní stěna – Boningtonova cesta
  • 1989 – Manáslu, 8163 m – jižní stěna
  • 1990 – Čo Oju, 8201 m – západní stěna alpským stylem
  • 1990 – Šiša Pangma, 8046 m – prvovýstup severní stěnou alpským stylem na Centrální vrchol
  • 1992 – Nanga Parbat, 8125 m – západní (Diamirská) stěna, Kinshoferova cesta

Výstupy bez vrcholu:

  • 1985 – Dhaulagirí, 8167 m – JZ pilíř alpským stylem, dosaženo výšky 6800 m
  • 1987 – Mount Everest, 8849 m – v JZ stěně dosaženo výšky 8300 m, v severní stěně dosaženo výšky 8650 m
  • 1988 – Mount Everest – v severní stěně dosaženo výšky 8600 m
  • 1993 – Makalu, 8463 m – Kukuczkovou cestou dosaženo výšky 8100 m
  • 1994 – Mount Everest – v severní stěně dosaženo výšky 7500 m
  • 1995 – Kančendženga, 8586 m – jižní cestou dosaženo výšky 8000 m

Publikační činnost

[editovat | editovat zdroj]

O svých horolezeckých výstupech napsal společně s Miloněm Jasanským několik knih.

  • K2: 8611 m (1986)
  • Tulákem ve větru Himáláje (1990)
  • Na hrotech zeměkoule (1993)
  • Měl jsem kliku (2020)

Jejich společným dílem je též kniha České himálájské dobrodružství o "dobývání" osmitisícovek a scénář stejnojmenného televizního dokumentárního seriálu (2003-2014). Hodně fotografoval a filmoval. Vybrané fotografie z Rakoncajových výstupů obsahuje publikace Polibek nebo zatracení (2003).

Rodina, podnikání a koníčky

[editovat | editovat zdroj]

Josef Rakoncaj žije v Turnově, je ženatý, má syna Lukáše a dceru Lucii. K jeho koníčkům patří vedle lezení létání s ultralehkými letouny, které si i sám staví. Syn Lukáš již má na kontě také řadu prvovýstupů.

Firma Sir Joseph

[editovat | editovat zdroj]

Od střední průmyslovky pracoval Rakoncaj řadu let v turnovském podniku Dioptra.[5] Od roku 1971 si začal šít vlastní horolezecké oblečení a v roce 1974 neoficiálně založil firmu Rakoncaj, která se jako jedna z prvních zaměřila na výrobu speciálního expedičního horolezeckého oblečení a doplňků. Jakmile to po roce 1989 bylo možné, oficiálně založil firmu Sir Joseph. Vyrábět začal v malých výrobních prostorách a s doma pracujícími švadlenami, později vybudoval výrobní dílnu. V roce 1994 nastoupil do firmy jeho syn Lukáš a v roce 2001 dcera Lucie. Výrobky této rodinné firmy se prodávají v řadě evropských zemí.[3]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Galerie horolezců - karta. lezce. Josef ´Rak´ Rakoncaj [online]. [cit. 2018-06-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Neuvěřitelný bivak na vrcholu K2 i obdivované prvovýstupy. Rakoncajovi je 70. Hospodářské noviny (IHNED.cz) [online]. 2021-04-06 [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Sir Joseph - Profil společnosti a historie [online]. [cit. 2025-05-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ ČT24. Josef Rakoncaj – Dvakrát na K2 a zásadně bez kyslíku. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-05-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ Nahlédněte do nejvyšších poloh Himálají s Josefem Rakoncajem. Krkonošský deník. 2014-05-15. Dostupné online [cit. 2025-05-23]. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GEN: 100 Čechů dneška. Sv. 1. Praha: Vydavatelství Fischer, 1994. ISBN 80-85919-00-1.. S. 229–238. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů. 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 542. 
  • Polman, Daniel : Pořád blbě není nikde. Lidé a hory, 3/2016, s. 19–25
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q-Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 19. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Rakoncaj&oldid=24949110“