Peru

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Peruánská republika
República del Perú
Vlajka Peru
Vlajka
Znak Peru
Znak
Hymna: Somos libres, seámoslo siempre
Geografie

Peru (orthographic projection).svg Poloha Peru

Hlavní město: Lima
Rozloha: 1 285 220 km² (22. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Nevado Huascarán (6768 m n. m.)
Časové pásmo: −5
Poloha: 8°0′ j. š., 78°0′ z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 30 444 999 (40. na světě, odhad 2015)
Hustota zalidnění: 22 ob. / km² (185. na světě)
HDI: 0,788 (střední) (79. na světě, 2007)
Jazyk: španělština (úřední), kečuánština (úřední), ajmarština (úřední)
Náboženství: římští katolíci 90 %, jiní 10 %
Státní útvar
Státní zřízení: prezidentská republika
Vznik: 28. července 1821 (nezávislost na Španělsku)
Prezident: Ollanta Humala
Předseda vlády: Pedro Cateriano
Měna: peruánský nuevo sol (PEN)
HDP/obyv. (PPP): 9 200 USD (90. na světě, 2010)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 604 PER PE
MPZ: PE
Telefonní předvolba: +51
Národní TLD: .pe
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Peru (ve španělštině Perú, kečuánsky Piruw) je stát v Jižní Americe. Nachází se na severozápadě Jižní Ameriky. Jeho sousedy jsou Bolívie, Brazílie, Chile, Kolumbie a Ekvádor. Ještě před necelými pěti stoletími představovalo území Peru centrum říše Inků táhnoucí se i dál na jih a sever. Potomci Inků nadále žijí v Andách tradičním způsobem života a tvoří polovinu peruánské populace. Hlavním městem je Lima, státní zřízení je republika a platnou měnou je nuevo sol. Hlavním náboženstvím je křesťanství.

Území Peru osídlovala jedna z nejstarších světových kultur Norte Chico a později incká říše, největší stát předkolumbovské Ameriky. Toto území bylo podrobeno v 16. století Španělskem a následně na něm vzniklo místokrálovství Peru, pod které patřila většina španělských jihoamerických kolonií. Po získání nezávislosti v roce 1821 prošlo Peru obdobími politických nepokojů, finančních krizí jakož i fázemi stability a hospodářského růstu.

Peru je republika se zastupitelskou demokracií, rozdělená do 25 regionů. Její geografie se mění od vyprahlých planin u tichomořského pobřeží po hory And a amazonský tropický prales. Je to rozvojová země se středním indexem lidského rozvoje a asi 40% úrovní chudoby. Mezi hlavní hospodářské činnosti patří zemědělství, rybolov, důlní průmysl a výroba zboží jako např. textil.

V Peru je žije přibližně 28 milionů obyvatel různých národností, včetně původních obyvatel Peru, Evropanů, Afričanů a Asiatů. Ačkoli je španělština hlavním jazykem, hodně Peruánců používá ajmarštinu a kečuánštinu, které jsou vedle španělštiny také úředními jazyky. Tato směs kulturních tradic má za důsledek velkou rozmanitost v oblastech umění, literatury, hudby a kuchyně.

Původ vlajky[editovat | editovat zdroj]

Vlajka se rozděluje na tři svislé pruhy. Pravý pruh a levý pruh je červený, prostřední pruh je zářivě bílý. Červená barva která je na obou stranách vlajky, symbolizuje krev bojovníků prolitou v boji za svobodu a bílá symbolizuje právo a spravedlnost.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Peru.

Nejstarší důkazy lidské činnosti na tomto území se datují přibližně do roku 11 000 př. n. l.[1] Nejstarší známá peruánská kultura, Norte Chico, vzkvétala v letech 3 000 až 1 800 př. n. l. podél Tichého oceánu.[2] Jako další se rozvíjely kultury Chavínská, Paracaská, Močická, Nasca, Vari a Čimú. V 15. století se Inkové seskupili do silného státu a během století vytvořili největší říši v předkolumbovské Americe.[3] Andské kultury byly zemědělské a využívaly zavlažování a terasy; důležitý byl rybolov a hospodaření s velbloudovitými. Jelikož tyto kultury neměly pojem o trhu nebo penězích, jejich spolupráce se spoléhala na oboustrannost a přerozdělování.[4]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Peru.
Nejvyšší hora Peru - Huascarán

Peru je třetí největší stát jihoamerického kontinentu. Je rozděleno na tři oblasti, které se táhnou ve směru sever-jih. Na západě je poušť Sechura, nejširší na severu, kde je mnoho velkých písečných dun. Dále na jih je pobřeží převážně skalnaté se souvislým pásmem hor. Z peruánských And protéká pouští asi 50 řek. Andy se zvedají směrem do vnitrozemí až do výšky přes 5000 metrů. Nejvyšší horou je Huascarán (6768 m n. m.). Hlavní dvě horská pásma Kordiller, které mají dosud činné sopky a seismickou aktivitu, jsou rozdělena vysoko položenou náhorní planinou, na níž se nachází jezero Titicaca (6900 km²).

Na východní straně And se vrcholky pozvolna svažují do amazonské nížiny, která zabírá 62 % území státu. Peru má zhruba dvakrát více obyvatel než ČR, avšak hustota obyvatelstva (počet obyvatel na 1 km²) je nízká. Většina obyvatel žije na úzkém pruhu země při pobřeží Tichého oceánu. Peruánské národní parky (v roce 2014 celkem 13 parků) a další chráněná území pokrývají necelých 17 % rozlohy státu.

Hlavní město Peru je Lima. Limu založil v roce 1535 španělský conquistador Francisco Pizarro. Počet obyvatel hlavního města rychle vzrostl na 6,5 milionů lidí, kteří sem přišli při putování za prací. Bohatí bydlí v nových obytných domech nebo vilách na předměstí, chudí obývají calampas, rozlehlé přelidněné čtvrtě chatrčí vyrostlých na periferii města.

Jezero Titicaca[editovat | editovat zdroj]

Jezero Titicaca se rozkládá ve výšce 3812 m n. m., takže je nejvýše položenou vodní nádrží s pravidelnou lodní dopravou na světě, a přes hranici zasahuje do Bolívie. V jeho vodách odnepaměti lovili místní Indiáni ryby. Indiánští Uruové žijí na jezeře v obydlích postavených na několika desítkách umělých „rákosových“ ostrůvků z rostliny totora (botanicky skřípinec). Jejich tradiční obživou je pěstování brambor, jedné z mála užitkových rostlin plodících v této výšce, rybaření a lov ptáků žijících na jezeře a jeho březích. V současné době se převážná část z asi 1200 obyvatel žijících na ostrovech živí turismem a prodejem ručně vyráběných předmětů.

Klimatické podmínky[editovat | editovat zdroj]

Pásmo And dělí celou zemi do několika klimatických oblastí. Na pouštích při pobřeží Tichého oceánu je podnebí chladné a suché díky vlivu Humboldtova proudu, na severním pobřeží se díky vlivu jevu El Niño občas (jednou za pět či šest let) objevují období horká a vlhká. Podnebí And je vysokohorské a rozdílné podle nadmořské výšky. V severovýchodní části země, která spadá do Amazonské nížiny, je po celý rok horké a suché klima. Hlavní město Lima ležící nedaleko pobřeží Tichého oceánu má lednovou průměrnou teplotu 23 °C a červencovou teplotu 16 °C. Ročně zde spadne pouze 50 mm srážek.

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Den vlajky připomínající válku mezi Chile a koalicí Peru a Bolívie o bohatá ložiska ledku v poušti Atacama.

Peru je podle ústavy z roku 1979 republika s prezidentským systémem. V roce 1992 rozpustil prezident Alberto Fujimori dvoukomorový parlament. Nová ústava, která byla přijata v roce 1993 v referendu, zavedla jednokomorový parlament a posílila moc prezidenta. V roce 2003 byl zahájen proces decentralizace.

Světlá stezka[editovat | editovat zdroj]

80. letech v Peru probíhala teroristická kampaň partyzánských skupin hnutí zvané Sendero luminoso (Světlá stezka), při které zemřelo několik desítek tisíc lidí. Extrémisté chtěli nastolit komunistický maoistický režim a ovládnout zemi prostřednictvím teroru. Vraždili odpůrce a zastrašovali je bombovými atentáty ve městech. V roce 1992 byl jejich vůdce Abimael Guzmán zajat a uvězněn.

Zahraniční vztahy[editovat | editovat zdroj]

Peru je zapojeno do několika projektů a organizací na poli latinskoamerické integrace. Je členským státem např. organizací Společenství latinskoamerických a karibských států, Unie jihoamerických národů, Pacifická aliance, Latinskoamerický hospodářský systém, Latinskoamerické integrační sdružení, Andské společenství a přidruženým státem Mercosuru.

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Administrativní dělení Peru a Seznam měst v Peru.
Administrativní dělení Peru

Území Peru je od 18. listopadu 2002 spravováno 25 regionálními vládami. Každá regionální vláda spravuje jeden departement (počet 24) a konstituční provincii Callao. Departementy se dále dělí na provincie, které jsou tvořeny distrikty. Celkem je celé území rozděleno do 195 provincií a 1838 okresů. Provincie Lima nespadá pod žádnou regionální vládu. Departamenty/regiony:

Provincie:

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Peru.

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Zemědělské terasy v Pisacu
Zemědělská pole v oblasti Huascaránu

Ačkoliv Peru má pouze 3 % orné půdy, 36 % ekonomicky aktivních obyvatel pracuje na farmách. 21 % půdy se využívá pro pastevectví. Hlavními oblastmi pěstování plodin jsou území podél řek protékajících pouští. Cukrová třtina a bavlník jsou hlavními obchodními plodinami, pro obživu se pěstuje rýže. Vinná réva, olivy, tabák, pomeranče a banány se pěstují v Andách, ve vyšších polohách pak obiloviny, fazole, a brambory. Na východních svazích se využívá půda pro chov ovcí, lam a alpak. V zemi se pěstuje i koka.

Rybolov[editovat | editovat zdroj]

Chladný Humboldtův proud přináší obrovské množství planktonu, což je výborná potrava pro ryby. Peru je jedním z největších producentů ryb s průměrným ročním úlovkem 45 milionů tun. Hlavními druhy ryb jsou sardele, tuňák, makrelovité ryby a sardinky. Každý 9. nebo 10. rok však teplý mořský proud El Niño naruší rovnováhu organického života a ryby odplují za potravou jinam. To samozřejmě těžce postihuje rybářský průmysl.

Lesnictví[editovat | editovat zdroj]

Obrovské lesní plochy ve vnitrozemí jsou těžko přístupné a využitelné. K přepravě některých produktů se využívají řeky a přístav ve městě Iquitos.

Těžba[editovat | editovat zdroj]

Peru má bohatá naleziště různých nerostů, zejména mědi, stříbra, železa a zlata a také ropy a uhlí. Peru je druhé na světě v produkci stříbra, páté na světě v produkci zlata (8,2 % světové produkce[5]), v Latinské Americe první v produkci olova a druhé, co se týče mědi. Centrum těžby železné rudy je Marcona na jižním pobřeží, ropa se těží v Amazonské nížině.

Energie a průmysl[editovat | editovat zdroj]

Hlavní město Lima

Mnohá průmyslová odvětví souvisí se zpracováním nerostů a jsou umístěna v oblasti And. Průmysl se rozvíjí ve městech na pobřeží. V mnohých přístavech je důležitá výroba rybí moučky, hojně rozšířený je průmysl potravinářský a textilní. K dalším odvětvím patří výroba cementu, oceli, stavba lodí, montáž aut aj. Hlavní průmyslovou oblastí je Lima Callao, neboť je zde soustředěno 70 % veškerého průmyslu. 57 % elektrické energie dodávají hydroelektrárny.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Pouště při pobřeží, zalesněné vnitrozemí a pohoří And působí problémy v dopravě. Důležitá je doprava letecká, ačkoliv většina Peruánců na ni nemá prostředky. Jedna z nejobdivuhodnějších železnic (transandská) světa vede z Limy do vnitrozemí do La Oroya. Měří 170 km a překonává výšku 4816 metrů nad mořem. Silnice v Peru sčítájí kolem 137000 km, které tvoří tři velké skupiny: dálnice, vnitřní silnice a spojovací sítě. To všechno spojuje okresy a hlavní města provincii. To zase dovoluje všem občanům cestovat svým autem nebo autobusem mnoha linek.Z 20000 km má pevný povrch. Důležitou dopravní spojnicí je Panamerická dálnice (3337 km).

Ztracené město Inků[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Machu Picchu.
Machu Picchu

Vysoko v horách And vystavěné Machu Picchu bylo v 15. a 16. století významným inckým městem. Nejstarší nálezy lidských kultur na peruánské půdě pocházely z doby asi 20 000 let př. n. l. – v okolí Ayacucha. Opevněné sídlo uniklo pozornosti španělských dobyvatelů, kteří sem vtrhli v roce 1532, a zůstalo zapomenuto až do roku 1911, kdy je objevil americký archeolog Hiram Bingham. Zachovaly se tu zbytky kultovních objektů a 143 obytných domů.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Peru.

Ve městech žije 70 % obyvatelstva, z toho víc než čtvrtina v oblasti Velké Limy. 50 % obyvatelstva tvoří Indiáni, především kmenů Kečua a Aymará, ve východní Amazonii žije více malých etnických skupin včetně několika nekontaktovaných indiánských kmenů.[6] 37 % mestici (míšenci Evropanů a Indiánů) a 15 % Evropané, převážně španělského původu. Dvě třetiny obyvatelstva žijí v horách. Mezi největší města v Andách patří Arequipa, Cuzco a Huancayo. Další důležitá města jsou pří pobřeží – Callao, Trujillo, Chiclayo, Piura a Chimbote. Iquitos je největší amazonský přístav v zemi.

Většina Peruánců jsou katolíci, jejich vyznání často prolínají staroindiánské elementy. V hlavním městě Lima bydlí čtvrtina obyvatel, z toho většina ve slumech kolem města. V Limě je nejstarší univerzita v Latinské Americe, založená roku 1551.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tom Dillehay et al, "The first settlers", s. 20.
  2. Jonathan Haas et al, "Dating the Late Archaic occupation of the Norte Chico region in Peru", s. 1021.
  3. Terence D'Altroy, The Incas, s. 2–3.
  4. Enrique Mayer, The articulated peasant, s. 47–68.
  5. DEYL, Daniel. Dědicové krále Midase. Týden. leden 2009, čís. 2/2009, s. 34-39.  
  6. "Z pralesů Amazonie se vynořil neznámý kmen indiánů. Žádají o pomoc". iDNES.cz. 3. srpna 2014.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ROEDL, Bohumír. Dějiny Peru a Bolívie. Praha : Nakladatelství lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-839-6.  
  • ROEDL, Bohumír. Peru. Praha : Libri, 2003. ISBN 80-7277-205-8.  
  • SLAVICKÝ, Stanislav. Scénické tradice Latinské Ameriky. Praha : KANT - Karel Kerlický, 2013. 136 s. ISBN 978-80-7437-117-2.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]