Abimael Guzmán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Manuel Rubén Abimael Guzmán Reynoso
Abimael Guzman Gonzalo.png

Vůdce Světlé stezky
Ve funkci:
1970 – 1992
Nástupce Óscar Ramírez
Stranická příslušnost
Členství Komunistická strana Peru

Narození 4. prosince 1934 (83 let)
Peru Mollendo, Peru
Alma mater National University of St Augustin of Arequipa
Profese profesor filosofie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manuel Rubén Abimael Guzmán Reynoso (* 4. prosince 1934, Mollendo, Peru) je peruánský profesor filosofie a zakladatel teroristické maoistické organizace Světlá stezka, v jejímž čele stál až do svého zatčení v roce 1992. Guzmán byl také zván Presidente Gonzalo, Camarado Gonzalo či Puka Inti – Rudé srdce. Guzmán byl v roce 1992 zatčen a v následném procesu odsouzen na doživotí.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v peruánské obci Mollendo a jeho matka zemřela, když mu bylo pouhých šest měsíců. Guzmán vystudoval filosofii (doktorský titul obhájit v roce 1961) a práva, jež dokončil už jako učitel na filosofické fakultě arequipské Univerzity San Augustin.

Štěpení komunistické strany[editovat | editovat zdroj]

Guzmán byl aktivní v Komunistické straně Peru a od roku 1962 začal vyučovat na Univerzitě Huamanga v Ayacuchu, kde jeho maoistické učení získalo řadu stoupenců – Ayacucho bylo později centrem operací Světlé stezky.

V roce 1962 byl Guzmán jedním z aktérů konfliktu na IV. národním sjezdu Komunistické strany Peru, kde odmítl parlamentní cestu převzetí moci a uznal pouze cestu ozbrojené revoluce. V následujícím roce se spolupodílel na vytvoření marxistické frakce Komunistické strany Peru a ideologicky plně přešel k maoismu (několikrát navštívil i Čínu). V roce 1965 už se pod Guzmánovým vedením zcela odštěpilo maoistické uskupení „Bandera Roja“. Světlou stezku Guzmán budoval v roce 1970 pod názvem Komunistická strana Peru Světlé stezky José Carlose Mariátegui.

Světlá stezka[editovat | editovat zdroj]

Cílem Světlé stezky bylo vyvolat v zemi takovou vlnu teroru, která by jí umožnila zcela převzít vládu nad Peru a vytvořit zde maoistickou diktaturu. Původcem této revoluce měly být podle jejich ideologie peruánští rolníci – v drtivé míře příslušníci nativních etnik a jimi vytvořená lidová armáda.

Od 17. května 1980 Světlá stezka pod Guzmánovým vedením rozpoutala mnohaletou vlnu násilí, které padlo za oběť přibližně 69 000 lidí. Z toho počtu připadlo 46% na vrub Světlé stezky, 30% zabila armáda a policie a 24% ostatní strany boje (paramilitární oddíly 13%, Revoluční hnutí Túpac Amaru 1,5%, útvary domobrany rondas atd.).

Zatčení[editovat | editovat zdroj]

Zlomem v aktivitě organizace, která v roce 1990 ovládala 19 z 24 departmentů Peru a široce působila i v obchodu s kokainem, bylo Guzmánovo zatčení 12. září 1992.[1] Guzmán byl po svém zatčení navlečen do pruhovaného obleku, vystaven v kleci a vysílán v televizi, což ho mělo u veřejnosti zesměšnit.[2] Později byl vojenským soudem odsouzen na doživotí, v roce 2006 toto odsouzení potvrdil civilní soud a dnes je držen ve věznici na námořní základně Callao nedaleko Limy.

V roce 1993 Guzmán veřejně vyzval Světlou stezku k uzavření míru, což vedlo k rozštěpení zbytků organizace. Guzmána ve vedení organizace nahradil Óscar Ramírez, který byl později sám zatčen a odsouzen na doživotí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SPRINGEROVÁ, Pavlína; ŠPIČANOVÁ, Lenka. Peruánská guerillová hnutí: Ideové kořeny a vývoj od 60. let 20. století do současnosti [online]. Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové, [cit. 2008-12-09]. Dostupné online. (česky) 
  2. WARSZEWSKI, Roman. Neohlášená smrt: Po stopách terorismu od Světlé stezky k bin Ládinovi. Frýdek-Místek : Alpress, 2005. ISBN 80-7362-121-5. S. 14.  

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • WARSZEWSKI, Roman. Neohlášená smrt: Po stopách terorismu od Světlé stezky k bin Ládinovi. Frýdek-Místek : Alpress, 2005. ISBN 80-7362-121-5.  
  • ROEDL, Bohumír. Dějiny Peru a Bolívie. [s.l.] : NLN - Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-839-6.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • SPRINGEROVÁ, Pavlína; ŠPIČANOVÁ, Lenka. Peruánská guerillová hnutí: Ideové kořeny a vývoj od 60. let 20. století do současnosti [online]. Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové, [cit. 2008-12-09]. Dostupné online. (česky) 
  • SLAČÁLEK, Ondřej. Maoismus made in Latin America [online]. Literární noviny, [cit. 2008-12-09]. Dostupné online. (česky)