Vavřín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Vavřín (rozcestník).
Wikipedie:Jak číst taxoboxVavřín
alternativní popis obrázku chybí
Vavřín vznešený (Laurus nobilis)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád vavřínotvaré (Laurales)
Čeleď vavřínovité (Lauraceae)
Rod vavřín (Laurus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vavřín (Laurus) je rod dřevin z čeledi vavřínovitých. Jsou to stromy s jednoduchými střídavými listy a drobnými pravidelnými květy v okolíkovitých květenstvích. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje pouze 3 druhy a je rozšířen ve Středomoří a v Makaronézii. Vavřín vznešený je používán jako koření (bobkový list) a léčivá rostlina. V ČR se pěstuje jako kbelíková rostlina.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vavříny jsou stálezelené nevysoké stromy se střídavými jednoduchými listy se zpeřenou žilnatinou. Květy jsou pravidelné, jednopohlavné, uspořádané v úžlabních, stopkatých pseudookolících na zkrácených olistěných výhonech. Okvětí má krátkou trubku a je zakončené 4 laloky. V samčích květech je 8 až 30 tyčinek ve 3 kruzích. Samičí květy obsahují několik staminodií a semeník s krátkou čnělkou. Semeník obsahuje jedinou komůrku s jedním vajíčkem. Plodem je vejcovitá peckovice s drobnou číškou na bázi.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod vavřín zahrnuje pouze 3 druhy.

Vavřín vznešený je charakteristickou složkou středomořských tvrdolistých lesů. Naproti tomu oba makaronézské druhy rostou ve vlhčích subtropických lesích, známých jako vavřínové lesy, kde tvoří jednu z hlavních složek stromové vegetace spolu s dalšími zástupci vavřínovitých (obaleň páchnoucí, hruškovec Persea indica, Apollonias barbujana), dále např. s voskovníkem Morella faya, cesmínou kanárskou a jochovcem stromovitým.[3][4]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy vavřínů jsou opylovány hmyzem. Semena rozšiřují různí ptáci, kteří konzumují výživné plody. Plody vavřínu vznešeného jsou v jižní Evropě v podzimním a zimním období důležitým zdrojem potravy zimující pěnice černohlavé.[5]

Ve Středomoří nejsou vavříny význačnými živnými rostlinami motýlích housenek. V listech vavřínu kanárského na Kanárských ostrovech minují housenky drobných můr Caloptilia laurifoliae a Caloptilia staintoni z čeledi vzpřímenkovití. Vavřín je pěstován jako okrasná a užitková rostlina v tropech a subtropech různých kontinentů a příležitostně se na nich vyvíjejí housenky exotických motýlů, jako je otakárek Graphium sarpedon v Asii, Papilio scamander v Brazílii, nebo martináči Callosamia angulifera a Callosamia securifera v Severní Americe.[6]

Vavřín kanárský je na Kanárských ostrovech a Madeiře napadán stopkovýtrusnou houbou Laurobasidium lauri, která na jejich kmenech vytváří nápadné kyjovité plodnice.[7] Příbuzný druh, Laurobasidium hachijoense, se vyskytuje v Japonsku, kde roste výhradně na skořicovníku japonského (Cinnamomum japonicum).[8]

Prehistorie[editovat | editovat zdroj]

Vavřín vznešený a makaronézské druhy se oddělily v období asi před 7 milióny let.[5] Předek těchto taxonů z období miocénu byl popsán jako Laurus abchasica. Jeho fosílie byly nalezeny i v Žitavské a Chebské pánvi.[9]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Laurus nobilis byl popsán C. Linéem již v roce 1753. Druh vavřín azorský byl popsán v polovině 19. století hned 2x, jednou jako Persea azorica a podruhé, o něco později, jako Laurus canariensis. Obě jména byla následně v roce 1960 zkombinována do názvu Laurus azorica. V roce 2002 pak byl od tohoto druhu oddělen Laurus novocanariensis jako samostatný druh.[10][11] V minulosti bylo do rodu Laurus řazeno velké množství druhů, které jsou v současnosti součástí jiných rodů čeledi Lauraceae.

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vavřín vznešený.

Listy vavřínu vznešeného poskytují známé koření, bobkový list, které je oblíbené zejména v jihoevropské kuchyni. Olej ze semen se používá při výrobě mýdla.[12][2] V teplých krajích je vavřín vznešený pěstován jako okrasná dřevina. V České republice je možno jej pěstovat jako kbelíkovou rostlinu. Vyžaduje přes léto plně osluněné stanoviště a dobře propustnou půdu. V zimě jej lze umístit do skleníku nebo světlé chodby a omezit zálivku. Vavřín je v různých částech světa používán jako léčivá rostlina. Má antibakteriální a antimykotické účinky, tlumí křeče a používá se jako tonikum, adstringens a sedativum aj.[13][14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 2. Berlin: Springer, 1993. ISBN 978-3-642-08141-5. (anglicky) 
  2. a b LI, Xi-wen; LI, Jie; VAN DER WERFF, Henk. Flora of China: Laurus [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. KUNKEL, G. (ed.). Biogeography and Ecology in the Canary Islands.. [s.l.]: Springer, 1976. ISBN 9401015686. (anglicky) 
  4. CAPELO, Jorge et al. The vegetation of Madeira Island (Portugal). A brief overview and excursion guide. Quercetea. 2005, čís. 7. Dostupné online. 
  5. a b SNOW, Barbara; DAVID, Snow. Birds and berries. [s.l.]: T & AD Poyser, 1998. ISBN 78-1-4081-3822-9. (anglicky) 
  6. HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  7. KOTLABA, František. Co je houba na vavřínu z Gomery a Tenerife?. Vesmír. 2001, čís. 80. Dostupné online. 
  8. KAKISHIMA, Makoto; NAGAO, Hideyuki; DENCHEV, Cvetomir M. Laurobasidium hachijoense, comb. nov. (Cryptobasidiaceae) causing aerialrootlike galls on Cinnamomum japonicum in Japan.. Phytotaxa. 2017, čís. 303(1). 
  9. KURSCHNER, Wolfram M.; KVAČEK, Zlatko. Oligocene-Miocene CO2 fluctuations, climatic and palaeofloristic trends inferred from fossil plant assemblages in central Europe.. Bulletin of Geosciences. 2009, čís. 84(2). Dostupné online. 
  10. HODKINSON, Trevor R. (ed.). Climate Change, Ecology and Systematics.. [s.l.]: Cambridge University Press, 2011. ISBN 9780521766098. (anglicky) 
  11. The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. VAUGHAN, J.G.; GEISSLER, C.A. The New Oxford Book of Food Plants. [s.l.]: Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19-954946-7. (anglicky) 
  13. QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  14. ROSS, Ivan A. Medicinal Plants of the World: Vol. 2. New Yersey: Humana Press, 2001. ISBN 978-1-4684-9706-9. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]