Hruškovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxHruškovec
alternativní popis obrázku chybí
Hruškovec přelahodný s plody
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída nižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řád vavřínotvaré (Laurales)
Čeleď vavřínovité (Lauraceae)
Rod hruškovec (Persea)
Mill., 1754
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Persea (Machilus) thunbergii v Japonsku

Hruškovec (Persea) je rod nižších dvouděložných rostlin z čeledi vavřínovité. Jsou to stálezelené dřeviny s jednoduchými, většinou tuhými listy a drobnými květy v bohatých květenstvích. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 90 druhů. Je rozšířen v tropické a subtropické Americe a v Makaronézii. Nejvýznamnějším a nejznámějším zástupcem je hruškovec přelahodný, poskytující ovoce avokádo.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Hruškovce jsou stálezelené keře až středně vysoké stromy s aromatickými střídavými listy se zpeřenou žilnatinou. Čepele listů jsou papírovité až tuhé a tlustě kožovité, pýřité. Listy jsou na větvích zpravidla pravidelně rozložené, řidčeji nahloučené na jejich koncích. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, uspořádané v bohatých, úžlabních až téměř vrcholových, stopkatých složených vrcholících skládajících laty. Okvětí je vytrvalé, trojčetné, ve 2 kruzích, s krátkou trubkou a 6 laloky. Pro většinu jihoamerických zástupců je charakteristická rozdílná délka vnějších a vnitřních okvětních lístků. Tyčinek je 9, mimo těchto fertilních tyčinek jsou přítomna 3 střelovitá staminodia. Semeník je vejcovitý až téměř kulovitý, s tenkou čnělkou zakončenou terčovitou bliznou. Plodem je dužnatá, za zralosti tmavě modrá až černá bobule, někdy nesprávně uváděná jako peckovice.[1][2] Plody jsou u většiny druhů drobné a kulovité, řidčeji jsou větší a vejcovitého až hruškovitého tvaru. Na bázi plodu je u většiny druhů vytrvalé, laločnaté okvětí. Číška chybí.[3][4][5][6]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod zahrnuje v současném taxonomickém pojetí asi 80 až 90 druhů.[7][8] Je rozšířen v tropické a subtropické Americe, jeden druh roste v Makaronézii.

V USA se vyskytují celkem 3 druhy. Persea palustris a P. borbonia mají rozsáhlý areál na jihu a jihovýchodě USA, P. humilis je endemit Floridy.[4][9] V Jižní Americe rostou zástupci tohoto rodu zejména v horách.[6] Druh Persea indica je navzdory svému názvu endemit Makaronézie. Vyskytuje se na Kanárských ostrovech, Azorách i Madeiře. Disjunktní výskyt v Makaronézii je vysvětlován dálkovým přenosem. Na Madeiře a Kanárských ostrovech roste též Apollonias barbujana, druh který podle výsledků molekulárních studií rovněž náleží do rodu Persea.[7]

Prehistorie[editovat | editovat zdroj]

Persea princeps

Fosílie třetihorního druhu † Persea princeps byly nalezeny na různých lokalitách v Evropě.[10][11] Z fosilních listů vymřelého druhu † Persea pseudocarolinensis miocénního stáří byla v roce 2003 izolována DNA, konkrétně gen pro rbcL. Bylo zjištěno, že se v několika nukleotidech odlišuje od sekvence současných zástupců rodu.[12]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Taxonomické vymezení rodu Persea není dosud dořešené. Rod je součástí skupiny blízce příbuzných rodů, označované jako Persea Group. Náleží do ní celkem asi 400 až 450 druhů řazených do rodů Alseodaphne, Apollonias, Dehaasia, Machilus, Nothaphoebe, Persea a Phoebe. Všechny tyto rody s výjimkou amerického rodu Persea jsou (v současném převládajícím taxonomickém pojetí) rozšířeny v tropech Starého světa. [7] V roce 2011 vyšla fylogenetická studie dané skupiny. V ní se prokázalo, že rod Persea je v klasickém pojetí parafyletický a oba jeho podrody (subg. Persea a subg. Eriodaphne) představují samostatné vývojové větve. Jako parafyletické se ukázaly i rody Alseodaphne a Dehaasia.[7] Taxonomická revize nebyla dosud publikována.

Makaronéský druh Persea indica je v některých zdrojích (např. [13]) řazen do rodu Phoebe, rozšířeného v tropech Starého světa, podle výsledků molekulárních studií je však situován do vývojové větve rodu Persea.[7]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnějším zástupcem rodu je hruškovec přelahodný, který poskytuje ovoce známé jako avokádo. Pochází ze Střední Ameriky. Byly vypěstovány četné kulturní odrůdy, vhodné pro různá podnebí (tropické nížiny, tropické hory a subtropy).[14] Některé druhy jsou v tropické Americe zdrojem dřeva. Jádrové dřevo je hnědé, načervenalé nebo narůžovělé a je ostře oddělené od šedé až krémové běli. Je poměrně málo trvanlivé a používá se na nábytek, bedny, interiéry ap. Nejčastěji je obchodováno pod názvy lingue nebo canela-rosa.[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STOREY, W.B. What Kind of Fruit is the Avocado? [online]. University of Carolina. Dostupné online. (anglicky) 
  2. STUPPY, Wolfgang. Glossary of Seed and Fruit Morphological Terms. Kew: Royal Botanical Gardens, 2004. Dostupné online. (anglicky) 
  3. LI, Xi-wen; LI, Jie; VAN DER WERFF, Henk. Flora of China: Persea [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b WOFFORD, B. Eugene. Flora of North America: Persea [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Missouri: Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1. (anglicky) 
  6. a b GENTRY, A.H. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago: The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0226289435. (anglicky) 
  7. a b c d e LI, Lang et al. Molecular phylogenetic analysis of the Persea group (Lauraceae) and its biogeographic implications on the evolution of tropical and subtropical Amphi-Pacific disjunctions. American Journal of Botany. 2011, čís. 98(9). Dostupné online. 
  8. ROHWER, Jens G. et al. Is Persea (Lauraceae) monophyletic? Evidence from nuclear ribosomal ITS sequences. Taxon. 2009, čís. 58(4). Dostupné online. 
  9. Plants Database: Persea Mill. [online]. USDA. Dostupné online. (anglicky) 
  10. GIVULESCU, Răzvan. Contributions to the knowledge of flora and vegetation of the Tertiary in the extracarpathian area of Romania. Studia UBB Geologia. 2001, čís. 46 (2). Dostupné online. 
  11. UHL, Dieter et al. Palaeoclimate estimates for the Middle Miocene Schrotzburg flora (S Germany): a multi-method approach. International Journal of Earth Sciences. 2006, čís. 95. 
  12. SANGTAE, Kim et al. DNA sequences from Miocene fossils: an ndhF sequence of Magnolia latahensis (Magnoliaceae) and an rbcL sequence of Persea pseudocarolinensis (Lauraceae). American Journal of Botany. Apr. 2004, čís. 91(4). Dostupné online. 
  13. HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  14. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  15. CHUDNOFF, Martin. Tropical timbers of the world. [s.l.]: USDA, 1980. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]