Peruánský proud

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vyznačení Peruánského proudu

Peruánský proud, nebo také Humboldtův proud, je studený mořský proud odbočující ze Západního příhonu severním směrem okolo západních břehů Jižní Ameriky.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tento poměrně pomalý a mělký proud je široký 400 až 900 km a jeho vodnost činí 10 až 20 miliónu m³/sec. Teče rychlostí 16 až 24 km/den téměř až ke 4° jižní zeměpisné šířky, tam se stáčí na západ, Galapágy obtéká z jihozápadu, a mísí se s Jižním rovníkovým proudem. Teplota jeho vody je o 6 °C nižší než v okolním moři, v průměru dosahuje 18 °C.

Vody Peruánského proudu jsou již v místě jeho vzniku velmi úživné, přinášejí si z Jižního oceánu dostatek minerálních látek (železo, fosfor) a dusíku, planktonu i krilu a jsou dobře prokysličené. Po celou dobu toku okolo pobřeží Chile i Peru, kde je tektonický kontinentální šelf poměrně úzký a prudce spadající do hloubky, dochází k dobrému míchání spodních vodních vrstev proudu s horními. Toto míšení vody je způsobeno vířením při proudění okolo pevninského svahu, trvale vanoucími větry od jihu a Coriolisovou sílou. Protože i horní vrstvy proudu jsou poměrně studené (termoklina je jen mělce pod hladinou) nic nebrání spodním se zvedat vzhůru, vznikají zde silné výstupné proudy – upwelling. Tyto vynášejí do povrchových vrstev živiny a do spodních zanášejí okysličenou vodu, Peruánský proud je téměř v celé své délce pro mořské živočichy životodárný.[1][2][3][4][5]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Z výše popisovaného je patrno, že Peruánský proud je ideálním místem pro bouřlivé rozmnožování fytoplanktonu, zooplanktonu, krilu, drobných rybiček a větších a větších "predátorů". Patří k nim nejen vodní živočichové, jako ryby a hlavonožci, ale i mořští savci, např. sviňucha černá (Phocoena spinipinnis) a plískavice chilská (Cephalorhynchus eutropia), z ploutvonožců lachtan hřivnatý (Otaria flavescens) i lachtan jihoamerický (Arctocephalus australis), ze suchozemských šelem vydra pobřežní (Lontra felina) a z ptáků tučňák Humboldtův (Spheniscus humboldti) i tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus), rybák chilský (Sterna lorata) i rybák inka (Larosterna inca), buřňáček drobný (Oceanites gracilis) a buřňák novozélandský (Procellaria westlandica).

Největší bohatství Peruánského proudu je však v jeho drobnějších pelagických rybách, jako je ančovička sardel peruánská (Engraulis ringens), sardinka tečkovaná (Sardinops sagax) a makrela kranas kalifornský (Trachurus symmetricus) žijících v hejnech v nepředstavitelných počtech. Odhaduje se, že z jeho vod se vyloví ročně asi 20 miliónů tun, což představuje asi 18 až 20 % světové rybí produkce, přestože jeho plocha je menší než 1 % světových oceánů. Peruánský proud je mimo arktických a antarktických vod "nejúrodnější" oblasti všech světových vod.

V létech, kdy se výrazně zesílí činnost El Niño, dojde k zeslabení pravidelných větrů a přehřáté vody západního Pacifiku se přesouvají k pobřeží Jižní Ameriky v protisměru nad Peruánský proud. Teplota moře se zvedne o 7 °C, termoklina se dostává do hloubky, ustávají výstupné proudy, horní vodní vrstvy jsou bez živin a spodní nejsou nedostatečně okysličené. Vodní živočichové, počínaje těmi nejmenšímí, nemají dostatek potravy, hynou. Obdobně na tom jsou i ostatní k ním přidružení, jako vodní savci a ptáci. Tato situace přináší i velikou ekonomickou katastrofu která trvá i několik let, než se pokleslá množství ryb vrátí na původní hodnoty a rybolov, který je pro tamní oblasti alfou i omegou, je opět rentabilní.

Peruánský proud ovlivňuje i pevninské počasí. Ochlazuje přilehlé pobřeží Chile o 5 až 6 °C a Peru o 7 až 9 °C proti vodám oceánu na stejné zeměpisné šířce. Dále zapříčiňuje nízký úhrn dešťových srážek na pobřeží (pod 100 mm/rok), vítr vanoucí do vnitrozemí je studený a váže na sebe málo vodní páry. Je zde jedna z nejsušších pouští Atacama, kde neprší i desítky let. Pobřežní vegetace většinou žije jen ze silných mlh přicházejících od moře.[1][2][3][4][5]

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

Pojmenování Humboldtův proud je více méně starší, evropské, je po německém přírodovědci 19. století Alexandru von Humboldtovi, který se mj. působením mořských proudů zabýval.

Ukázka bohatství Peruánského proudu[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MCGINLEY, Marek. OF EARTH: Humboldt Current large marine ecosystem [online]. Encyclopedia of Earth, Environmental Information Coalition, National Council for Science and the Environment, Washington, D.C., rev. 08.10.2008 [cit. 2011-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Encyclopedia Britannica [online]. Encyclopædia Britannica, Inc., Chicago, IL [cit. 2011-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Our Earth: Humboldt Current [online]. World Wide Fund for Nature, Gland, Switzerland [cit. 2011-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Sciece and the Sea: Humboldt Curren [online]. The University of Texas, Marine Sciece Institute, Austin, TX [cit. 2011-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b BRANDL. Hydrolobiologie, Mořské biotopy [online]. Jihočeská univerzita, PřF, České Budějovice, rev. 19.05.2009 [cit. 2011-02-08]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]