Jihočínské moře

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jihočínské moře
mapa oblasti Jihočínského moře
mapa oblasti Jihočínského moře
Maximální hloubka 5559 m
Rozloha 3 500 000 km²
Zeměpisné souřadnice
Nadřazený celek Tichý oceán
Sousední celky Východočínské moře, Filipínské moře, Sibuyanské moře, Suluské moře, Jávské moře, Andamanské moře
Světadíl Asie
Státy Čína Čína, Tchaj-wan Tchaj-wan, Filipíny Filipíny, Malajsie Malajsie, Brunej Brunej, Thajsko Thajsko, Kambodža Kambodža, Vietnam Vietnam, Indonésie Indonésie
Přítoky Menam, Mekong, Si-ťiang, Songha, Rajang, Kapuas

Jihočínské moře je polouzavřené okrajové moře Tichého oceánu. Rozloha moře se pohybuje kolem 3,5×106 km2, střední hloubka je 1212 metrů, maximální hloubka dosahuje 5559 metrů. Proplouvá tudy jedna třetina světové lodní dopravy a spekuluje se, že se na jeho dně vyskytují obrovské zásoby ropy a plynu.

Nachází se

O vlastnictví Jihočínského moře a jeho většinu neobydlených ostrovů a souostroví, soutěží velké množství států. Tento fakt se odráží v počtu jmen používaných pro toto moře a jeho ostrovy.

Jména[editovat | editovat zdroj]

Ve většině evropských zemí převládá termín Jihočínské moře, avšak v sousedních zemích Číny se vyskytují i jiné názvy odrážející historické nároky na nadvládu nad tímto mořem.

Tento název vyplývá z raného evropského zájmu o moře, jakožto obchodní cesty z Evropy a Jižní Asie do Číny. V 16. století jej portugalští mořeplavci označovali jako Čínské moře (Mar da China). Později bylo zapotřebí jej odlišit od blízkých skupin vod, a tak vznikl název Jihočínské moře. Mezinárodní hydrografická organizace označuje moře jako „Jihočínské moře (Nan Hai)“.

Yizhoushu, kronika západní dynastie Zhou (1046-771 př. n. l.), dala moři jeho první čínské jméno „Nanfang Hai“ (doslova Jižní moře). Tvrdila, že barbaři z tohoto moře darovali na znamení úcty vládcům Zhou karety pravé. Během období Jar a Podzimů (771 - 476 př. n. l.) bylo označováno jako „Nan Hai“, jakožto odkaz na expedice království Čchu. Nan Hai, bylo jedno ze čtyř moří čínské literatury. Existovali další tři, jedno pro každou další světovou stranu. Za období dynastie Chan (23-220 n. l.) nazývali Jihočínské moře „Thang Hai“ (doslova „nafouklé moře“) a během období Jižních a severních dynastií (420 - 589 n. l.) se proslavil pojem „Fei Hai“ (doslova „vařící moře“). Aktuální název „Nan Hai“ se postupně rozšířil za vlády dynastie Čching.

V Jihovýchodní Asii se kdysi používalo jméno Čamské moře nebo Moře Čamů, podle Čamské říše, která zde rozkvetla před 16. stoletím. Velká část moře spadla pod japonskou námořní kontrolu během druhé světové války a následovala vojenská akvizice mnoha okolních jihovýchodních asijských teritorií v roce 1941. Japonsko nazývá moře Minami Shina Kai („Jihočínské moře“). Psáno 南支那海 do roku 2014, kdy japonský ministr zahraničí a další ministerstva změnili pravopis na  南シナ海.

Číně se užívá jméno „Jižní moře“, 南海 Nánhǎi, a ve Vietnamu „Východní moře“, Biển Đông. V Malajsii, Indonésii a Filipínách je dlouho užíván název „Jihočínské moře“ (tagalogsky „Dagat Timog Tsina“ a malajsky „Laut China Selatan“) s částí uvnitř filipínských teritoriálních vod často pod názvem „Luzonské moře“ (tagalogsky „Dagat Luzon“). Po eskalaci sporu Spratlyových ostrovů v roce 2011, začaly různé filipínské vládní agentury používat jméno „Západofilipínské moře“. Mluvčí agentury PAGASA uvedl, že moře na východ od Filipín bude nadále označováno jako Filipínské moře.

V září 2012, podepsal filipínský prezident Noynoy Aquino podepsal Administrativní nařízení č. 29 přikazující všem vládním agenturám užívat jméno „Západofilipínské moře“, když budou odkazovat na část Jihočínského moře v oblasti filipínské výlučné ekonomické zóny a pověřil filipínský úřad NAMRIA, aby tento název užíval na oficiálních mapách.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jihočínským mořem vedly staré obchodní cesty. Na příkaz císaře Jung-luo bylo vykonáno sedm obchodních výprav přes Jihočínské moře Čeng Che v letech 14051433. Z Evropanů se po Jihočínském moři plavili jako první Portugalci kolem let 15161518. Do Jihočínského moře vplul i Juan Sebastián Elcano, který vedl zbylé lodě Magalhãesovy.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Toto moře sousedí s Východočínským, Filipínským, Sibuyanským, Suluským, Jávským a Andamanským mořem.

V Jihočínském moři je řada ostrovů a souostroví – Chaj-nan, Paracelské ostrovy, Spratlyho ostrovy, Anambaské ostrovy, Natunské ostrovy, Riauské ostrovy a další.

Mezi země, jejichž pobřeží Jihočínské moře omývá, patří Čínská lidová republika, Tchaj-wan, Filipíny, Malajsie, Singapur, Brunej, Indonésie, Thajsko, Kambodža a Vietnam. Na jeho pobřeží se nacházejí rovněž Hong-Kong a Macao.