Hlubokomořský příkop
Hlubokomořský příkop je dlouhá a úzká topografická deprese na mořském dně. Příkopy patří k nejhlubším místům na Zemi a jsou povrchovým projevem subdukčních zón, kde se jedna litosférická deska podsouvá pod druhou.[1]
Anglický termín trench (trenč), používaný pro pojmenování hlubinných příkopů, použil poprvé James Johnstone v roce 1923 jako analogii k zákopům, známým zejména po první světové válce.[2]
Hlubokomořské oceánské příkopy vznikají při střetu litosférických desek v konvergentních okrajích, kde se oceánská litosféra podsouvá pod jinou oceánskou či pevninskou desku. Zhruba paralelně s nimi se ve vzdálenosti přibližně 100–300 km vyskytují vulkanické ostrovní oblouky (případně řetězy vulkanických pohoří). Příkopy obvykle klesají o 3–4 km pod průměrné oceánské dno. Nejhlubším známým místem Země je prohlubeň Challenger v Marianském příkopu — cca 10,9 km pod hladinou moře (hodnoty se liší dle použitých metod měření).[3]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Hlubokomořské příkopy se nejčastěji vyskytují na okrajích Tichého oceánu (oblast Ohnivý kruh), kde lemují pobřeží Jižní Ameriky, severozápadu USA a Kanady, Aljašky, Aleut, Kuril, Japonska, Filipín, Mariánských ostrovů, Šalomounových ostrovů a Nového Zélandu.
V Atlantském oceánu je výrazný Portorický příkop ležící severně od Portorika a Hispanioly; další hlubokou strukturou je Jihosandwichský příkop v oblasti jižního Atlantiku. Severovýchodní okraj Karibiku souvisí s příkopem Malých Antil (též Barbadoský příkop). Ve Středozemním moři se příkopy pojí zejména s Helénským příkopem a Kalábrijským příkopem.
Geologické procesy v hlubokomořských příkopech
[editovat | editovat zdroj]Příkopy vymezují klíčové geodynamické zóny – kolizní a subdukční rozhraní. Pokud se podsouvá oceánská deska pod oceánskou, vzniká nad zónou ostrovní oblouk; pokud pod pevninskou, vytváří se na kontinentě řetězec sopečných pohoří. Sklon svahů příkopu je variabilní: oceánský svah mívá zpravidla několik stupňů (řádově 3–6°), kontinentální svah bývá strmější (často 10–16°), ale hodnoty se mezi jednotlivými okraji výrazně liší.
Okolí příkopů je místem častých zemětřesení a sopečné činnosti. Většina všech zemětřesení je mělká (< 70 km). Hluboká zemětřesení (≈ 300–700 km) jsou vázána na Wadati-Benioffovy zóny v subdukčních deskách. Magma vznikající při subdukci je typicky vápenato-alkalické; vznikají horniny jako andezit a ryolit (v některých oblastech též bazalt).[1]
Transport sedimentů
[editovat | editovat zdroj]V přední části příkopu se akumuluje akreční klín – komplex usazenin nahrnutých a zvrásněných při konvergenci desek. Nejsvrchnější vrstvy jsou nejmladší, zatímco nejspodnější jsou nejstarší. Jak se desky přibližují, tloušťka akrečního klínu roste. Pokud jsou kontinenty daleko a oceán široký, přísun sedimentů do příkopů je malý a jejich hloubka bývá větší; s postupným přibližováním kontinentů se příkopy sedimenty vyplňují a mělknou. Sedimenty jsou do příkopů dopravovány turbiditními proudy a dalšími gravitačními toky podmořskými kaňony.[4]
Nejhlubší příkopy
[editovat | editovat zdroj]
Níže jsou uvedeny příklady nejhlubších příkopů a jejich přibližné maximální hloubky. Hodnoty a pořadí se mohou lišit podle použité metody a roku měření.
| Název | Oceán | Max. hloubka (m, cca) |
|---|---|---|
| Marianský příkop (Challenger Deep) | Tichý oceán | ~10 900 |
| Tonžský příkop (Horizon Deep) | Tichý oceán | ~10 800 |
| Filipínský příkop (Galathea Depth) | Tichý oceán | ~10 500 |
| Kurilsko-kamčatský příkop | Tichý oceán | ~10 500 |
| Kermadecký příkop | Tichý oceán | ~10 000 |
| Izu–Ogasawara (Boninský) příkop | Tichý oceán | ~9 800 |
| Novobritský/Bougainvilleský příkop | Tichý oceán | ~9 000 |
| Japonský příkop | Tichý oceán | ~8 000–8 500 |
| Jihosandwichský příkop | Atlantský oceán | ~8 200–8 400 |
| Portorický příkop | Atlantský oceán | ~8 300–8 500 |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hlbokomorská priekopa na slovenské Wikipedii.
- 1 2 Stern, R. J. (2002). Subduction zones. Reviews of Geophysics, 40(4), 1012. DOI:10.1029/2001RG000108
- ↑ STERN, Robert J. Ocean Trenches. [s.l.]: Elsevier Dostupné online. ISBN 978-0-08-102909-1. doi:10.1016/b978-0-08-102908-4.00099-0. S. 428–437. (anglicky)
- ↑ Challenger Deep | Depth, Expeditions, & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. 2025-10-03 [cit. 2025-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Von Huene, R., & Scholl, D. W. (1991). Observations at convergent margins concerning sediment subduction, subduction erosion, and the growth of continental crust. Reviews of Geophysics, 29(3), 279–316. DOI:10.1029/91RG00969
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hlubokomořský příkop na Wikimedia Commons
