Japonské moře
| Japonské moře Východní moře Východní korejské moře | |
|---|---|
 Japonské moře | |
| Maximální hloubka | cca 3 742 m |
| Šířka | 1 070 km |
| Délka | 2 255 km |
| Rozloha | cca 978 000 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 40°0′0″ s. š., 135°0′0″ v. d. |
| Nadřazený celek | Tichý oceán |
| Sousední celky | Ochotské moře, Východočínské moře |
| Světadíl | Asie |
| Stát | Japonsko, Rusko, Severní Korea, Jižní Korea |
| Přítoky | Tumen, Razdolnaja, Nakdonggang, Mogami, Išikari, Šinano |
 | |
Japonské moře (japonsky 日本海, Nihon-kai) — v Jižní Koreji označované jako Východní moře (korejsky 동해, Donghae) a v Severní Koreji jako Východní korejské moře (korejsky 조선동해, Čosŏn Tonghae) — je okrajové moře západního Tichého oceánu. Leží mezi Hokkaidem, Honšú, Kjúšú a Sachalinem na východě a severu a Korejským poloostrovem a pevninským Ruskem na západě. Rozloha činí přibližně 978 000 km², průměrná hloubka kolem 1 752 m a maximální naměřená hloubka zhruba 3 742 m.[1]
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Na jihozápadě je moře propojeno s Východočínským mořem Korejským průlivem (s větví Cušimský průliv). Na severu jej s Ochotským mořem spojují Tatarský průliv a průliv La Pérouse (též Sójský průliv); na východě je spojeno s Tichým oceánem Cugarským průlivem a s Vnitřním mořem Seto průlivem Kanmon. Výměna s Vnitřním mořem Seto je úzká a převážně přílivově řízená; na velkoprostorové cirkulaci Japonského moře se podílí jen omezeně.[1]
Podlouhlá pánev má severojižní osu, celkovou délku přibližně 2 255 km a maximální šířku zhruba 1 070 km.[2] Dno tvoří tři hlavní pánve: Japonská pánev na severu, Jamatská pánev na jihovýchodě a Cušimská pánev (také Ulleung) na jihozápadě.[1]
Hydrologie a proudy
[editovat | editovat zdroj]Oběh vod je převážně cyklonální (proti směru hodinových ručiček). Teplé a slanější vody vstupují ze z jihu Korejským/Cušimským průlivem jako Cušimský proud (Tsushima Warm Current). Ten se po vstupu do Japonského moře větví; část pokračuje severněji podél východního pobřeží Koreje jako Severokorejský teplý proud (East Korea Warm Current, též Východokorejský teplý proud) spíše dále od pobřeží, zatímco přímo u pobřeží Korejského poloostrova proudí k jihu chladný Severokorejský studený proud (North Korea Cold Current). Podél ruského pobřeží na jihozápad směřuje chladný Limanský proud.[3][4]
Odtok z pánve probíhá hlavně jako Cugarský proud (Tsugaru Current) Cugarským průlivem do Pacifiku a jako Sójský proud (Soya Current) průlivem La Pérouse do Ochotského moře.[1]
Klima
[editovat | editovat zdroj]Oblast má výrazně monzunové klima. V zimě vanou studené severozápadní větry z Eurasie, které přinášejí mimo jiné vydatné sněhové srážky na západní pobřeží Japonska; severní část moře (zejména Tatarský průliv a pobřeží Přímořského kraje) obvykle zamrzá několik měsíců v roce. V létě převládají slabší větry opačného směru s teplým a vlhkým vzduchem od Pacifiku.[1]
Flóra a fauna
[editovat | editovat zdroj]Vody Japonského moře mají díky zimní konvekci obecně vyšší obsah rozpuštěného kyslíku, což podporuje vysokou biologickou produkci a významné rybolovné zdroje (sledě, sardinky, makrely, lososi a pstruzi, treska aj.; z hlavonožců zejména oliheň). Vyskytují se i ploutvonožci a kytovci.[1]
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Rybolov je tradičně nejdůležitější hospodářskou činností v regionu; význam mají i ložiska magnetitových písků, zemního plynu a ropy (zejména u severního Japonska a u Sachalinu). Důležitými přístavy jsou na ruské straně Vladivostok, Nachodka a Vostočnyj, v Japonsku Niigata a Maizuru, v Jižní Koreji Pusan, Ulsan a Pohang a v Severní Koreji Wonsan, Hamhung a Čchongdžin.[1][2]
Názvosloví a spor o název
[editovat | editovat zdroj]Mezinárodně rozšířené označení je Japonské moře (Sea of Japan). Mezinárodní hydrografická organizace (IHO) používala v publikaci Limits of Oceans and Seas (S-23) název „Japan Sea“ již od 1. vydání (1928); poslední platná tištěná edice je z roku 1953.[5] V roce 2020 IHO rozhodla o zavedení digitálního standardu S-130, který nahrazuje tradiční klasifikaci moří a oceánů číselnými identifikátory v rámci geografického informačního systému IHO. Dokument S-23 zůstává veřejně dostupný pouze jako historický materiál.[6]
Japonsko prosazuje výhradní užití názvu Sea of Japan a tvrdí, že je mezinárodně ustálený od 19. století.[7] Jižní Korea naopak argumentuje historickým užíváním názvu East Sea a žádá jeho souběžné uvádění.[8] Spor se periodicky promítá do mapové praxe i mezinárodních jednání.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g Sea of Japan. Encyclopædia Britannica [online]. [cit. 2025-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Sea Of Japan (East Sea). WorldAtlas [online]. [cit. 2025-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ YABE, Itsuka; KAWAGUCHI, Yusuke; WAGAWA, Taku. Anatomical study of Tsushima Warm Current system: Determination of Principal Pathways and its Variation. Progress in Oceanography. 2021-06-01, roč. 194, s. 102590. Dostupné online [cit. 2025-11-08]. ISSN 0079-6611. doi:10.1016/j.pocean.2021.102590.
- ↑ TALLEY, Lynne D.; MIN, Dong-Ha; LOBANOV, Vyacheslav B. Japan/East Sea Water Masses and Their Relation to the Sea's Circulation. Oceanography. 2006, roč. 19, čís. 3, s. 32–49. Dostupné online [cit. 2025-11-08]. doi:10.5670/oceanog.2006.42.
- ↑ Limits of Oceans and Seas, 3rd edition (S-23). iho.int [online]. International Hydrographic Organization [cit. 2025-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Decisions of the 2nd Session of the IHO Assembly. iho.int [online]. International Hydrographic Organization [cit. 2025-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Issue of Name “Sea of Japan”. www.mofa.go.jp [online]. Ministry of Foreign Affairs of Japan [cit. 2025-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ East Sea. www.mofa.go.kr [online]. Ministry of Foreign Affairs of the Republic of Korea [cit. 2025-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Japonské moře na Wikimedia Commons - Sea of Japan na Encyclopædia Britannica (anglicky)
