Plískavice chilská
 Plískavice chilská | |
|---|---|
 Plískavice chilská | |
 Porovnání velikosti s člověkem | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 téměř ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Podtřída | živorodí (Theria) |
| Infratřída | placentálové (Eutheria) |
| Řád | sudokopytníci (Cetartiodactyla) |
| Infrařád | kytovci (Cetacea) |
| Malořád | ozubení (Odontoceti) |
| Čeleď | delfínovití (Delphinidae) |
| Rod | plískavice (Cephalorhynchus) |
| Binomické jméno | |
| Cephalorhynchus eutropia Gray, 1846 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Plískavice chilská (Cephalorhynchus eutropia) je druh menšího kytovce z čeledi delfínovití, jeden ze čtyř druhů rodu Cephalorhynchus. Vyskytuje se pouze v mělkých pobřežních vodách podél jižních břehů Chile.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Druhové jméno eutropia pochází z řeckých slov eu („dobře“ nebo „pravda“) a tropido („kýl“), což odkazuje k tvaru hlavy plískavice, která je silně kýlovitá.[2][3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o poměrně malou plískavici dosahující váhy kolem 60–70 kg a velikosti těla 1,5–1,7 m. Novorozeňata váží kolem 8–10 kg, jejich velikost se pohybuje mezi 70–75 cm.[4] Tělo je krátké, avšak podsadité. Zobák je jen krátký a nevýrazně definovaný. Ploutve jsou krátké a zakulacené. Zvláště hřbetní ploutev je velmi zakulacená. Svrchní strana těla je převážně tmavě šedá až šedohnědá, hřbetní ploutev je černá. Na břichu se nachází výrazný bílý pruh, který začíná zhruba mezi prsními ploutvemi a směrem k ocasní ploutvi se rozděluje do tří ramen; prostřední končí nedaleko za řitním otvorem, další dvě se táhnou přes boky o něco dále směrem k bázi ocasu. Brada je také bílá. Kolem pohlavních orgánů se nachází oválná tmavá skvrna. Část populace má menší bílou skvrnu těsně za prsními ploutvemi v oblasti podpaždí. Meloun je svrchu šedý. Každá z čelistí ukrývá 58–68 zubů.[3]
Areál rozšíření a populace[editovat | editovat zdroj]
Areál výskytu zahrnuje studené, mělké pobřežní vody západního pobřeží jižního Chile od mysu Horn po Valparaíso (33° j. š.). Zatoulaní jedinci se občas vyskytnou i v jižní Argentině.[3] Nezřídka obývá ústí řek a zátoky.[5] Většinou se vyskytuje do 500 m od břehu do hloubky 20 m.[6] Rozlišují se dvě rozdílné populace, a sice populace obývající vody od mysu Horn po ostrov Chiloé, a populace severně od Chiloé. Celková velikost populace není známá, bude se patrně pohybovat maximálně v nižších tisících.[5]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Žije většinou v menších skupinkách o 2–15 jedincích, občas nicméně může utvářet i mnohem masivnější skupiny. Tyto skupiny se občas mohou mísit s plískavicemi jižními (Lagenorhynchus australis). Nemigrují, naopak se většinou zdržují v geograficyk velmi omezené oblasti. Jsou plaché a k lodím se přibližují jen zřídka, což může být důsledek lovu místními obyvateli. Živí se rybkami mělčin jako jsou ančovičky nebo sardinky, nepohrdnou ani hlavonožci nebo korýši.[6] Samice zabřeznou jen jednou za 2 roky, případně jen co 3–4 roky. Doba gestace se pohybuje kolem 10–11 měsíců. Pohlavní dospělost nastává někdy mezi 5–9 lety.[3]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Hlavně v minulosti docházelo k lovu plískavice chilské v hojných počtech. Rybáři zpracovávali maso plískavic jako návnadu – na sever od ostrova Chiloé jako návnadu na mečouna obecného nebo rogalito patagonské, na jih od Chiloé hlavně pro návnadu na výnosné lovy rakovců Lithodes santolla a Paralomis granulosa. Počty odlovených plískavic patrně vyvrcholily v 80. a 90. letech 20. století. Je možné, že hlavně v odlehlejších regionech jižního Chile dochází k příležitostnému lovu plískavic chillských i dnes i přes to, že jsou plískavice v Chile již chráněny. K dalším hrozbám plískavice chilské patří interakce s rybářským náčiním (mj. s tenatovými sítěmi umístěnými v pobřežních vodách), kvantitativní data o počtu úmrtí však chybí. I přes neznámou velikou velikost se předpokládá, že je početnost druhu na ústupu, a tak je druh hodnocen jako téměř ohrožený.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ KIEFNER, Ralf. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl, 2002. ISBN 8090317103. S. 254.
- ↑ a b c d CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury, 2020. ISBN 978-1-4729-0814-8. S. 348-351. (anglicky)
- ↑ BERTA, Annalisa, 2015. Whales, dolphins, & porpoises: a natural history and species guide. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-18319-0. S. 110-111. (anglicky)
- ↑ a b c Cephalorhynchus eutropia [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2017 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2017-3.RLTS.T4160A50351955.en. (anglicky)
- ↑ a b JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. S. 319-321. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- česky
- ANDĚRA, Miloš; ČERVENÝ, Jaroslav, 2000. Savci. (3), Kytovci, sirény, chobotnatci, damani, lichokopytníci, sudokopytníci, zajíci, bércouni. Praha: Albatros. ISBN 80-00-00829-7.
- KIEFNER, Ralf, 2002. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl. ISBN 8090317103.
- MAZÁK, Vratislav, 1988. Kytovci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství.
- anglicky
- BAKER, A. N., 1990. Whales and dolphins of New Zealand and Australia : an identification guide. Wellington, N.Z.: Victoria University Press. ISBN 0864730993. (anglicky)
- BERTA, Annalisa, 2015. Whales, dolphins, & porpoises: a natural history and species guide. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-18319-0. S. 68–69. (anglicky)
- CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni, 2020. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury. ISBN 978-1-4729-0814-8. (anglicky)
- DAWSON, Stephen M. Cephalorhynchus Dolphins. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 166–172. (anglicky)
- JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Plískavice chilská na Wikimedia Commons 
Taxon Cephalorhynchus eutropia ve Wikidruzích- Plískavice chilská na webu Marinebio.org (anglicky)
- Plískavice chilská na webu WDC (anglicky)
