Sviňucha černá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxSviňucha černá
alternativní popis obrázku chybí
Sviňucha černá (digitální kresba)
alternativní popis obrázku chybí
Porovnání velikosti s člověkem
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádkytovci (Cetacea)
Čeleďsviňuchovití (Phocoenidae)
Rodsviňucha (Phocoena)
Binomické jméno
Phocoena spinipinnis
Burmeister, 1865
rozšíření sviňuchy černé
rozšíření sviňuchy černé
rozšíření sviňuchy černé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sviňucha černá (Phocoena spinipinnis) je druh menšího kytovce z čeledi sviňuchovití, který se přirozeně vyskytuje v pobřežních vodách Jižní Ameriky od Ohňové země po Peru na západě a jižní Brazílii na východě.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Druhové jméno spinipinnis pochází z latinského spina („hrbolek“) a pinna („hřeben“, „ploutev“), ve volném překladu tedy „s hrbolatou ploutví.“[2] To odkazuje na několik řad malých hrbolků na přední hraně hřbetní ploutve.[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dospělci váží kolem 105 kg. Samci měří 1,4–2 m, samice kolem 1,35–1,8 m.[4] Jedná se o robustně působícího, přesto poměrně malého kytovce s tmavým tělem a světle šedým až bílým břichem. Hlava je tupá s mírně vyčnívajícím zobákem s tmavšími rty. Kolem tmavých očí se nachází tmavé kulaté skvrny. Unikátní hřbetní ploutev vystupuje jen nízko nad hřbet a je trojúhelníková a nakloněná dozadu. Je posazena poměrně dalece v zadní části hřbetu.[3] Přední hrana hřbetní hřbetní ploutve mívá 2–7 řad malých hrbolků.[3] Prsní ploutve jsou vzhledem k tělu velké, od jejich báze k tlamě vede světlý tenký proužek, který je nicméně špatně znatelný v terénu.[3] Horní čelist ukrývá 20–46 zubů, spodní 28–46.[3]

Areál rozšíření a populace[editovat | editovat zdroj]

Areál výskytu sviňuchy černé sahá od Ohňové země daleko na sever – na tichomořské straně až do severního Peru (~5° j. š.) a na atlantské straně do jižní Brazílie (~28° j. š.). Stanoviště druhu tvoří pobřežní vody kontinentálních šelfů, spíše výjimečně může zaplout až 50 km od břehu a do moří do hloubek 1000 m.[5] Obývá vody o teplotách mezi 3–19,5 °C.[6] Vyskytuje se patrně v malých populačních hustotách.[5]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

O biologii druhu je známo minimum informací. Může se vyskytovat ve skupinkách typicky do 8 jedinců, avšak byly zaznamenány i větší agregace do 70 sviňuch. V terénu je sviňuchu černou poměrně těžké zahlédnout, jelikož při vynořování takřka nezvlní vodní hladinu, má velmi nízkou hřbetní ploutev, nad hladinou se příliš neprojevuje a je velmi plachá, takže v případě přiblížení lodi rychle odplouvá.[7][6]

V Peru dochází k vrhům nejčastěji koncem léta a na podzim. Březost trvá 11–12 měsíců.[7] Mládě je při narození velké kolem 86 cm.[6] Sviňucha černá se živí pelagickými druhy ryb (ančovičky, štikozubcovití aj.), hlavonožci i krevetami.[7][6] Doba ponorů se pohybuje v rozmezích pouze 1–3 minuty.[3]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) druh hodnotí druh jako téměř ohrožený. Ohrožení druhu představují hlavně místní rybáři, kteří především v Peru sviňuchy černé cíleně harpunují na maso pro lidskou konzumaci nebo pro návnadu na ryby a žraloky jako je žralok modrý nebo mako. Z ostatních zemí nepochází podrobnější data, avšak je možné, že cílený lov sviňuch černých nastává i v jiných zemích než Peru. Vedle cíleného lovu dochází i k nechtěným odchytům, během kterých se sviňuchy mohou snadno zamotat do rybářských sítí a utonout. Nejméně od 70. let 20. století až do počátku 90. let docházelo k cíleným lovům menších kytovců včetně sviňuch černých v jižní Argentině a jižním Chile kolem Ohňové země. Maso kytovců totiž sloužilo jako levná návnada na velké desetinožce (převážně Lithodes santolla a Paralomis granulosa). [5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. KIEFNER, Ralf. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl, 2002. ISBN 8090317103. S. 264-265. 
  3. a b c d e f CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury, 2020. ISBN 978-1-4729-0814-8. S. 491-494. (anglicky) 
  4. BERTA, Annalisa, 2015. Whales, dolphins, & porpoises: a natural history and species guide. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-18319-0. S. 272-273. (anglicky) 
  5. a b c Phocoena spinipinnis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2018 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T17029A50370481.en. (anglicky) 
  6. a b c d REYES, Julio C. Burmeister's Porpoise. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 146–148. (anglicky)
  7. a b c JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. S. 333-335. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

česky
  • ANDĚRA, Miloš; ČERVENÝ, Jaroslav, 2000. Savci. (3), Kytovci, sirény, chobotnatci, damani, lichokopytníci, sudokopytníci, zajíci, bércouni. Praha: Albatros. ISBN 80-00-00829-7. 
  • KIEFNER, Ralf, 2002. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl. ISBN 8090317103. 
  • MAZÁK, Vratislav, 1988. Kytovci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. 
anglicky
  • BAKER, A. N., 1990. Whales and dolphins of New Zealand and Australia : an identification guide. Wellington, N.Z.: Victoria University Press. ISBN 0864730993. (anglicky) 
  • BERTA, Annalisa, 2015. Whales, dolphins, & porpoises: a natural history and species guide. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-18319-0. (anglicky) 
  • CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni, 2020. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury. ISBN 978-1-4729-0814-8. (anglicky) 
  • JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. (anglicky) 
  • REYES, Julio C. Burmeister's Porpoise. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 146–148. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]