Desetinožci
 Desetinožci | |
|---|---|
 Rak bahenní (Astacus leptodactylus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Třída | rakovci (Malacostraca) |
| Nadřád | velkokrunýřovci (Eucarida) |
| Řád | desetinožci (Decapoda) Latreille, 1802 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Desetinožci (Decapoda) je řád vyšších korýšů, který zahrnuje mnohé z nejznámějších skupin rakovců či korýšů vůbec (raci, poustevníčci, krabi, krevety, langusty a další). Je známo asi 14 000 druhů žijících zejména ve vodním prostředí (ale vzácněji i na souši).[1] Tito korýši přežili také hromadné vymírání na konci křídy před 66 miliony let.[2]
Stavba těla[editovat | editovat zdroj]
Jméno desetinožců je odvozeno od skutečnosti, že mají deset kráčivých končetin (5 párů). Z nich alespoň jeden pár obvykle nese klepeta. Mimo to mají tři páry čelistních nožek (maxiliped), čímž se liší od ostatních velkokrunýřovců (Eucarida). Vylučování zajišťují u dospělců zpravidla antenální žlázy. V centru zájmu jsou však hlavně žábry uschované pod karapaxem v žaberním prostoru: rozlišuje se několik stavebních typů žaber podle typu uchycení a podle postranního větvení.[1]
Klasifikace[editovat | editovat zdroj]
Klasifikace desetinožců prochází rozsáhlými změnami a Brusca s nadsázkou uvádí, že systematika desetinožců je oblíbenou volnočasovou aktivitou výzkumníků v tomto oboru. Obvykle se uznávají dva podřády:[1][3]
- Dendrobranchiata – asi 450 druhů s dendrobranchiátními žábrami; včetně některých komerčně významných (rod Penaeus)
- Pleocyemata – rozsáhlá rozmanitá skupina, jejíž zástupci nikdy nemají dendrobranchiátní žábry; zahrnuje tzv. „lezoucí“ (Reptantia) a „plovoucí“ (Natantia). Dále se Pleocyemata dělí na:
- Anomura – „poustevníčci“
- Astacidea – raci
- Brachyura – krabi
- Caridea – „krevety“
- Palinura – „langusty“
- Stenopodidea
- Thalassinidea
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c BRUSCA, Richard C.; BRUSCA, Gary J. Invertebrates. 2. vyd. [s.l.]: Sinauer, 2003. Dostupné online. ISBN 0878930973.
- ↑ Schweitzer, C. E.; Feldmann, R. M. (2023). Selective extinction at the end-Cretaceous and appearance of the modern Decapoda. Journal of Crustacean Biology. 43 (2): ruad018. doi: https://doi.org/10.1093/jcbiol/ruad018
- ↑ BioLib.cz – Decapoda (desetinožci) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu desetinožci na Wikimedia Commons 
Taxon Decapoda ve Wikidruzích
