Mario Vargas Llosa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mario Vargas Llosa
Vargas Losa Göteborg Book Fair 2011b.jpg
Rodné jméno Jorge Mario Pedro Vargas Llosa
Narození 28. března 1936 (81 let)
Arequipa
Povolání romanopisec, dramaturg, politik, novinář, esejista, literární kritik, scenárista a dramatik
Stát PeruPeru Peru
Alma mater Colegio Militar Leoncio Prado (1950–1952)
Universidad Nacional Mayor de San Marcos (1953–1958)
Universidad Complutense de Madrid or Universidad de Madrid (1958–1960)
Významná díla The Time of the Hero
Ocenění Premio Rómulo Gallegos (1967)
Cena Grinzane Cavour (1986)
Literární cena prince asturského (1986)
Premio Planeta de Novela (1993)
Cervantesova cena (1994)
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Julia Urquidi (1955–1964)
Patricia Llosa
Partner(ka) Isabel Preysler (od 2015)
Děti Álvaro Vargas Llosa
Morgana Vargas Llosa
Vlivy William Faulkner
Gustave Flaubert
Isaiah Berlin
Podpis Mario vargas llosa signature transparent.png
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zleva: spisovatelé Ernesto Sábato a Mario Vargas Llosa v roce 1981
Mario Vargas Llosa (2011)

Mario Vargas Llosa (* 28. března 1936 Arequipa, Peru) je peruánský romanopisec a esejista. V letech 1967 obdržel cenu Premio Rómulo Gallegos za svůj román Zelený dům (La casa verde, 1965) a v roce 1994 Premio Cervantes. V roce 2010 se stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

V Limě studoval práva jako většina jeho částečně autobiografických protagonistů, v Madridu obdržel doktorát filozofie. Pobýval také v Paříži, kde pracoval v nejrůznějších zaměstnáních a přitom psal. Patří mezi představitele latinskoamerického románu. Slávu mu získal hned jeho první román Město a psi z roku 1963, který poprvé česky vyšel v roce 1966 v nakladatelství Odeon. Ještě větší uznání mu přinesl román z roku 1966 Zelený dům (čes. 1981 Odeon), který je z hlediska stylu a kompozice velice originální, pokusil se zde o zachycení mnohotvárnosti a pestrobarevnosti peruánské i všelidské reality. V roce 1990 kandidoval na peruánského prezidenta, ovšem překvapivě prohrál s Albertem Fujimorim.[2]

Roku 1993 obdržel španělské občanství, aniž by pozbyl občanství peruánské.[3] V roce 1994 mu udělili Cervantesovu cenu, jedná se o nejprestižnější ocenění ve španělsky psané literatuře. Ve stejném roce byl zvolen také členem Španělské královské akademie (RAE).[4] Roku 2010 získal Nobelovu cenu za literaturu.[5]

Životní názory a postoje[editovat | editovat zdroj]

Za jednotu Španělska[editovat | editovat zdroj]

V druhé polovině roku 2017 se aktivně zúčastnil demonstrace proti vyhlášení katalánské nezávislosti na Španělsku, jíž předcházelo nezávislé referendum ze dne 1. října 2017. Ve svém veřejném projevu prohlásil, že „španělská demokracie přetrvá a žádné spiknutí stoupenců nezávislosti Katalánska ji nezničí.“[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Llosovy romány sice někteří literární kritici považují za realistické, ale jeho experimentální postupy a způsob zachycování skutečnosti přesahuji hranice tradičního vyprávění.

Přehled (nepřeložených) děl v originále[editovat | editovat zdroj]

  • Cinco esquinas (2016)
  • Los cuadernos de don Rigoberto (1997)
  • Elogio de la madrastra (1988)
  • Historia de Mayta (1984)
  • Conversación en La Catedral (1969)
  • Los jefes (1959)

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Město a psi (orig. 'La ciudad y los perros', 1963). 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 293 S. Překlad: Miloš Veselý (Tato románová prvotina měla velký ohlas ihned po vydání. Autor popisuje prostředí limského vojenského lycea, které sám absolvoval před univerzitou. Dílo zaznamenávající hrubost, násilí a nesmyslný dril vyšla i přes problémy s cenzurou a rozzuřila některé důstojníky natolik, že veřejně spálili před budovou akademie tisíce svazků.)
  • Zelený dům (orig. 'La casa verde', 1965). 1. vyd. Praha: Odeon, 1981; 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 2005. Překlad: Vladimír Medek, doslov: Hedvika Vydrová
  • Pantaleón a jeho ženská rota (orig. 'Pantaleón y las visitadoras', 1973). 1. vyd. Praha: ERM, 1994. 226 S. Překlad: Vladimír Medek
  • Tetička Julie a zneuznaný genius (orig. 'La tía Julia y el escribidor', 1977). 1. vyd. Odeon (1984), 2. vyd. Mladá fronta (2004). Překlad: Libuše Prokopová
  • Válka na konci světa (orig. 'La guerra del fin del mundo', 1981). 1. vyd. Praha: Odeon, 1989. 642 S. Překlad: Vladimír Medek, doslov: Jan Hloušek
  • Kdo zabil Palomina Molera? (orig. '¿Quién mató a Palomino Molero?', 1986). 1. vyd. Praha: Garamond, 2014. 174 S. Překlad: Jana Novotná a Dora Poláková
  • Vypravěč (orig. 'El hablador', 1987). 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 183 S. Překlad: Anežka Charvátová
  • Smrt v Andách (orig. 'Lituma en los Andes', 1993). 1. vyd. Praha: Volvox Globator, 1997. 214 S. Překlad: Alena Šimková
  • Kozlova slavnost (orig. 'La fiesta del chivo', 2000). 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2006. 415 S. Překlad: Petr Zavadil (Román pojednává o atentátu na dominikánského diktátora Rafaela Trujilla v roce 1961. Je sugestivní obžalobou diktátorských režimů.)
  • Ráj je až za rohem (orig. 'El paraíso en la otra esquina', 2003). 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2007. 362 S. Překlad: Jan Hloušek a Jiří Holub
  • Zlobivá holka (orig. 'Travesuras de la niña mala', 2004). 1. vyd. Praha: Garamond, 2007. 393 S. Překlad: Vladimír Medek
  • Mario Vargas Llosa (2010).
    Keltův sen (orig. 'El sueño del celta', 2010). 1. vyd. Praha: Garamond, 2011. 414 S. Překlad: Jana Novotná

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Vargas Llosa awarded Nobel Prize. BBC News. 2010-10-07. Dostupné online [cit. 2017-10-09]. (en-GB) 
  2. ↑ ČTK. Spisovatel Vargas Llosa slaví osmdesátiny, kdysi stál u vzestupu latinskoamerické literatury. Hospodářské noviny. 2016-03-28. Dostupné online [cit. 2017-10-09]. (cs-CZ) 
  3. ↑ Biografía español. Mario Vargas Llosa, novelista peruano. Biblioteca español. Instituto Cervantes. www.cervantes.es [online].  [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.  (španělsky) 
  4. ↑ JARQUE, FIETTA. Mario Vargas Llosa hablará sobre Azorín en su ingreso en la RAE. EL PAÍS. 1995-11-29. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. (španělsky) 
  5. ↑ The Nobel Prize in Literature 2010. nobelprize.org [online].  [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.  
  6. ↑ iDNES.cz, ČTK. „Katalánsko je Španělsko“. Za jednotu země demonstrovaly statisíce lidí. iDNES.cz [online]. 2017-10-08 [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Nositelé Nobelovy ceny za literaturu

V. S. Naipaul (2001) • Imre Kertész (2002) • John Maxwell Coetzee (2003) • Elfriede Jelineková (2004) • Harold Pinter (2005) • Orhan Pamuk (2006) • Doris Lessingová (2007) • Jean-Marie Gustave Le Clézio (2008) • Herta Müllerová (2009) • Mario Vargas Llosa (2010) • Tomas Tranströmer (2011) • Mo Jen (2012) • Alice Munroová (2013) • Patrick Modiano (2014) • Světlana Alexijevičová (2015) • Bob Dylan (2016) • Kazuo Ishiguro (2017)
1901–1925 • 1926–1950 • 1951–1975 • 1976–2000 • 2001–současnost
Laureáti Cervantesovy ceny Medaile
1976–1996
Jorge Guillén (1976) • Alejo Carpentier (1977) • Dámaso Alonso (1978) • Jorge Luis Borges (1979) • Juan Carlos Onetti (1980) • Octavio Paz (1981) • Luis Rosales (1982) • Rafael Alberti (1983) • Ernesto Sábato (1984) • Gonzalo Torrente Ballester (1985) • Antonio Buero Vallejo (1986) • Carlos Fuentes (1987) • María Zambrano (1988) • Augusto Roa Bastos (1989) • Adolfo Bioy Casares (1990) • Francisco Ayala (1991) • Dulce María Loynaz (1992) • Miguel Delibes (1993) • Mario Vargas Llosa (1994) • Camilo José Cela (1995) • José García Nieto (1996)
1997–2017
Guillermo Cabrera Infante (1997) • José Hierro (1998) • Jorge Edwards (1999) • Francisco Umbral (2000) • Álvaro Mutis (2001) • José Jiménez Lozano (2002) • Gonzalo Rojas (2003) • Rafael Sánchez Ferlosio (2004) • Sergio Pitol (2005) • Antonio Gamoneda (2006) • Juan Gelman (2007) • Juan Marsé (2008) • José Emilio Pacheco (2009) • Ana María Matute (2010) • Nicanor Parra (2011) • José Manuel Caballero Bonald (2012) • Elena Poniatowska (2013) • Juan Goytisolo (2014) • Fernando del Paso (2015) • Eduardo Mendoza (2016)
Autoritní data: AUT: jn19990008739 | GND: 118803964 | ISNI: 0000 0001 2278 019X | LCCN: n79079153 | VIAF: 32003942 | WorldcatID: lccn-n79079153
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mario_Vargas_Llosa&oldid=15444791“