Olga Tokarczuková
Olga Tokarczuk | |
---|---|
![]() Olga Tokarczuk, 2018 | |
Narození | 29. ledna 1962 (61 let) Sulechów, Polsko |
Pseudonym | Natasza Borodin |
Povolání | romanopiskyně, spisovatelka, psycholožka, básnířka, libretistka, vydavatelka, donátor a scenáristka |
Vzdělání | psychologie, Varšavská univerzita |
Alma mater | Faculty of Psychology, University of Warsaw (1980–1985) |
Žánr | poezie, esej, román a historický román |
Významná díla | Pravěk a jiné časy, Dům denní dům noční, Běguni |
Ocenění | Cena Kościelských (1997) Literární cena Nike (2008) Cena Samuela Bogumila Lindeho (2008) Slezský literární Laurel (2009) Usedomská literární cena (2012) … více na Wikidatech |
Politická příslušnost | Partia Zieloni (od 2004) |
Manžel(ka) | Roman Fingas (od 1985) Grzegorz Zygadło |
Děti | Zbigniew Fingas[1] |
Příbuzní | Tatiana Tokarczuk[2] (sourozenec) |
Vlivy | Carl Gustav Jung William Blake |
Podpis | ![]() |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Olga Nawoja Tokarczuk[3] (* 29. ledna 1962 Sulechów, Lubušské vojvodství, Polsko)[4] je polská spisovatelka, autorka poezie, esejí, scénářů a jedna z nejčtenějších a kritiky nejlépe hodnocených polských autorů.
V roce 2019 jí byla udělena Nobelova cena za literaturu za rok 2018.[5]
Od roku 1998 žije Olga Tokarczuk v malé vesnici Krajanów blízko Nové Rudy v Dolnoslezském vojvodství, odkud řídila své soukromé nakladatelství Ruta ve Vratislavi. Od roku 2015 organizuje v Nowé Rudě a okolí festival „Góry Literatury“.[6] V září 2020 veřejně odmítla svou nominaci na udělení čestného občanství Dolnoslezského vojvodství, protože zároveň s ní byl na tuto poctu nominován tamní biskup, který aktivně vystupuje proti komunitě LGBT.[7]
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Studium[editovat | editovat zdroj]
Dříve než se dala na literární dráhu, studovala psychologii na Varšavské univerzitě, a to od roku 1980 do 1985. Během vysokoškolského studia pomáhala jako dobrovolník v ústavu pro mladistvé s poruchami chování. Po ukončení univerzity začala pracovat jako psychoterapeutka ve městě Valbřich poblíž českých hranic.
Politická příslušnost[editovat | editovat zdroj]
Je členkou Partia Zieloni, polské Strany zelených.
Akademická činnost[editovat | editovat zdroj]
Od roku 2008 vyučuje tvůrčí psaní na Opolské univerzitě.
Literární dílo[editovat | editovat zdroj]
Olga Tokarczuk bývá přirovnávána k Márquezovi díky jejím snovým a poetickým příběhům ([1][nedostupný zdroj]).
- Miasto w lustrach (1989, Města v zrcadlech) – sbírka básní, první kniha Olgy Tokarczuk
- Podróż ludzi Księgi (1993, Cesta lidí knihy) – debutní román, alegorie o dvou milencích hledajících tajemství knihy (metafora smyslu života) zasazen do Francie sedmnáctého století. Tato kniha získala pro Olgu Tokarczuk okamžitou oblibu mezi čtenáři i kritiky. Byla oceněna Polskou společností vydavatelů knih
- E. E. (1995) – román pojmenován podle hlavní hrdinky Erny Eltzner, která vyrůstala v měšťanské německo-polské rodině ve Vratislavi ve dvacátých letech
- Prawiek i inne czasy (1996, Pravěk a jiné časy, Brno 1999, 2007) – třetí román zasazen do fiktivní vesnice Pravěk v centru Polska. Příběh je psán z pohledu čtyř andělů strážících vesnici, kteří sledují osudy poněkud výstředních obyvatel po osm dekád od roku 1914. Pravěk vytváří paralelu k polské historii. Pravěk byl přeložen do mnoha jazyků a zasloužil se o mezinárodní věhlas pro Olgu Tokarczuk. V Polsku byl oceněn prestižní Cenou nadace Kościelských, cenami čtenářů Paszport Polityki a Machiner. Jedna z hrdinek se jmenuje Ruta, stejně jako nakladatelství Olgy Tokarczuk
- Szafa (1997, Skříň, zvukový záznam Praha 2009) – sbírka tří příběhů
- Dom dzienny, dom nocny (1998, Denní dům, noční dům, Brno 2002, 2012) – kniha volně propojených, ale různorodých příběhů a esejí o minulosti a přítomnosti v autorčině novém domově, vesnici v Sudetech blízko polsko-českých hranic. Za tuto knihu obdržela v roce 2002, společně s Esther Kinsky, překladatelkou jejího díla do němčiny ('Taghaus, Nachthaus', nakl. DVA), mezinárodní literární ocenění 'Brücke Berlin-Preis'.
- Lalka i perla (2000) (Loutka i perla) – esej nabízející novou interpretaci románu Loutka polského autora konce devatenáctého století Bolesława Pruse([2])
- Opowieści wigilijne (2000) – svazek 3 vánočních povídek vydán společně s Jerzym Pilchem a Andrzejem Stasiukem. Olga Tokarzcuk a Andrzej Stasiuk patřili ke generaci alternativního literárního časopisu bruLion
- Gra na wielu bębenkach (2004, Hra na spoustu bubínků, Olomouc 2005) – sbírka krátkých povídek
- Ostatnie historie (Poslední příběhy, Brno 2007) je zkoumáním smrti z pohledu tří generací
- Anna In w grobowcach świata (2006, Anna In v hrobkách světa, Brno 2008)
- Bieguni (Běguni, Brno 2008, 2018) – je kombinací eseje a fikce, kdy stěžejním tématem jsou nomádi současné doby. Za tuto knihu získala cenu hlavní poroty i cenu čtenářů v soutěži Nike v 2008.
- Prowadź swój pług przez kości umarłych (Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, Brno 2010. 2017) – postmoderní morální thriller, jenž byl pojmenován dle verše z básně Williama Blakea „Pekelná přísloví“.
- Na námět této knihy vznikl v roce 2017 film Agnieszky Holland Přes kosti mrtvých[8]
- V roce 2022 zpracováno v Českém rozhlasu jako třídílný rozhlasový seriál Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. Překlad Petr Vidlák, dramatizace Kristina Májová, hudba Miroslav Tóth, dramaturgie Renata Venclová, režii měla Izabela Schenková.[9]
- Moment niedźwiedzia, 2012 (Okamžik medvěda, Brno 2014)
- Księgi Jakubowe,[10] 2014 (Knihy Jakubovy, Brno 2016)
- Dočasná havárie: Komorní hra o konci světa, 2014 – Původní rozhlasové drama polské prozaičky napsané exkluzivně pro Český rozhlas.[11]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Olga Tokarczuk je držitelkou několika literárních cen, a to jak v Polsku, tak v zahraničí. V roce 2008 obdržela cenu hlavní poroty polského nejvýznamnějšího ocenění, NIKE. Celkem třikrát získala cenu čtenářů v soutěži Nike.
V roce 2018 obdržela Mezinárodní Man Bookerovu cenu za knihu Běguni (anglicky Flights).[12] Kniha vyšla v České republice v roce 2008 v nakladatelství Host.[13]
V roce 2019 získala Nobelovu cenu za literaturu za „vypravěčskou představivost, která s encyklopedickou vášní překračuje hranice jako svébytná forma života”.[14][15]
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Dne 9. ledna 2012 vystoupila ve 23:30 hod v pořadu televize ČT24, 'Před půlnocí', kde byl celý vysílací čas věnován pouze jí a jejím knihám. (Délka pořadu: 27 min.).
- Ve své promluvě při předání Nobelovy ceny zmínila Jana Amose Komenského.[16]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dostupné online. [cit. 2019-12-10]
- ↑ Dostupné online. [cit. 2019-10-28]
- ↑ STOWARZYSZENIE KULTURALNE "GÓRY BABEL" | Rejestr.io. rejestr.io [online]. [cit. 2019-10-10]. Dostupné online.
- ↑ KOZIOŁ, Paweł. Olga Tokarczuk. Culture.pl [online]. 2014-11-21. Rozbor jejího literárního díla. Dostupné online.
- ↑ https://www.theguardian.com/books/2019/oct/10/nobel-prizes-in-literature-olga-tokarczuk-peter-handke-2019-2018
- ↑ OCZAK-STACH, Dorota. Literacki Nobel dla Olgi Tokarczuk. Pisarka niepokorna i zaangażowana. Czytelnicy ją uwielbiają, hejterzy grozili jej śmiercią. wyborcza.pl [online]. 2019-10-10 [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ ULRYCHOVÁ, Tereza. Nobelistka odmítla poctu, měl ji dostat i biskup horlící proti LGBT. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2020-09-27 [cit. 2020-09-27]. Dostupné online.
- ↑ Přes kosti mrtvých [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2022-01-31]. Dostupné online.
- ↑ NOVOTNÁ, Klára. Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. Jitka Smutná exceluje v nové hře podle výjimečného románu Olgy Tokarczukové [online]. Český rozhlas, 2022-01-30 [cit. 2022-01-30]. Dostupné online.
- ↑ "Księgi Jakubowe" Olgi Tokarczuk - dzieło monumentalne. Polskieradio.pl (Trójka) [online]. 2014-10-23. + několik videí s autorkou. Dostupné online.
- ↑ Olga Tokarczuková: Dočasná havárie. rozhlas.cz. 2016-01-12. Komorní hra o jedné situaci; překlad: Jiří Vondráček. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-15.
- ↑ Thoughts on the 2018 Man Booker International Prize winner [online]. The Man Booker Prize, 2018-05-22 [cit. 2018-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-25. (anglicky)
- ↑ TOKARCZUK, Olga. Běguni. Překlad Petr Vidlák a Pavel Peč. Brno: Host, 2008. 315 s. ISBN 978-80-7294-285-5.
- ↑ Nobelovu cenu za literaturu získali Olga Tokarczuková a Peter Handke. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-10-10. Dostupné online.
- ↑ NEWS, Reuters Top. @Reuters [online]. 2019T4:04 [cit. 2019-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ https://www.nobelprize.org/prizes/literature/2018/tokarczuk/104870-lecture-polish/
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Olga Tokarczuková na Wikimedia Commons
Osoba Olga Tokarczuková ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Olga Tokarczuková
- Medailonek autorky na stránkách nakladatelství HOST
- (polsky) Oficiální stránky autorky
- Český rozhlas Vltava: Dočasná havárie