Harold Pinter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Harold Pinter
Harold Pinter
Harold Pinter
Narození 10. října 1930
Londýn
Úmrtí 24. prosince 2008 (ve věku 78 let)
Londýn
Povolání dramatik, herec, filmový režisér, scenárista a spisovatel
Alma mater Central School of Speech and Drama
Významná díla Pokoj
Narozeniny
Mechanický číšník
Správce
Ocenění Nobelova cena za literaturu (2005)
komandér Řádu britského impéria
Cena Hermanna Kestena
Cena Franze Kafky
Rakouská státní cena za evropskou literaturu
… více na Wikidatech
Manžel/ka Vivien Merchant
Antonia Fraser
Emblem-web.svg oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Harold Pinter [pintr], známý též pod pseudonymy Horold Pinta a David Baron, (10. října 193024. prosince 2008) byl anglický dramatik a básník, herec a politický aktivista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2005.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Londýně, kde se neúspěšně pokoušel vystudovat Královskou akademii dramatických umění. Poté publikoval své verše pod pseudonymem Harold Pinta, a od roku 1949 používal pro svou hereckou kariéru pseudonym David Baron.

Zhruba od roku 1968 se začal zabývat divadelní režií a od roku 1973 pracoval jako režisér v National Theatre.

Roku 1977 se rozešel se svou ženou – herečkou Vivien Merchantovou, roku 1980 se oženil se spisovatelkou Lady Antonií Fraserovou.

Byl velkým fanouškem kriketu a předsedou Gaieties Cricket Clubu.

V novinách odsoudil invazi do Iráku, bombardování Jugoslávie i invazi do Afghánistánu.

Švédská akademie ve Stockholmu mu v roce 2005 udělila Nobelovu cenu za literaturu.[1]

V roce 1999 byl hostem Pražského festivalu spisovatelů.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dramata[editovat | editovat zdroj]

Jeho dramatická tvorba je ovlivněna absurdním divadlem a Artaudovým divadlem krutosti. Literárními vzory mu byli Franz Kafka a Samuel Beckett. Pro jeho hry z počátečního období se používal termín groteska hrůzy.[3] V pozdější době se začal politicky angažovat, nejprve ve svých hrách proti diktatuře a tyranii, pravděpodobně z důvodu nevelkého zájmu o tyto hry se posunul velmi doleva, a v různých (často bulvárních) novinách bojuje proti různým formám útlaku ať již skutečným, nebo domnělým.

  • Pokoj (The Room, 1957)
    • světová premiéra: květen 1957, University of Bristol, Velká Británie
  • Narozeniny (The Birthday Party, 1957)
    • první tzv. komedie hrozby (anglicky comedy of menace) – pracuje se strachem z násilí a terorismu v moderním světě. V této hře hlavní postava Stanley prchá z „velkého“ světa do skrýše k panoptikální rodině, která mu pronajme pokoj. Stanley ze své skrýše nevychází, neustále žije v tísni z nám neznámého, avšak ani toto jeho doupě není bezpečné.[1]
    • jako první Pinterovu hru v Čechách ji v roce 1967 nastudovalo pražské divadlo Činoherní klub v režii Jaroslava Vostrého s Josefem Somrem v hlavní roli.[4]
  • Mechanický číšník (The Dumb Waiter, 1957)
    • světová premiéra: 21. ledna 1960, Hampstead Theatre Club
  • Mírná bolest (A Slight Ache, 1958)
  • Pařník (The Hothouse, 1958)
  • Správce (The Caretaker, 1959)
  • Večerní škola (Night School, 1960)
  • Trpaslíci (The Dwarfs, 1960)
  • Celou noc venku (A Night Out, 1959)
  • Přehlídka (The Collection, 1961)
  • Milenec (The Lover, 1962)
  • Čajový dýchánek (Tea Party, 1964)
  • Návrat domů (The Homecoming, 1964)
    • popisuje konflikt v londýnské rodině, kterou přijede z Ameriky navštívit nejstarší syn Teddy s manželkou Ruth. Deformované rodinné vztahy, kdy je Ruth nabízeno, aby zbylé členy rodiny živila prostitucí, jsou alegorií absurdity světa.
  • Suterén (The Basement, 1966)
  • Krajina (Landscape, 1967)
  • Ticho (Silence, 1968)
  • Noc (Night, 1969)
  • Staré časy (Old Times, 1970)
  • Země nikoho (No Man's Land, 1974)
  • Zrada (Betrayal, 1978)
  • Horáčtina (Mountain Language, 1988)

Rozhlasové hry[editovat | editovat zdroj]

  • Mírná bolest (1959)
  • Trpaslíci (1960)

Filmové scénáře[editovat | editovat zdroj]

  • Sluha
  • Posel
  • Francouzova milenka

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Nobel Prize in Literature 2005 [online]. Nobelprize.org, 2005, [cit. 2015-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Harold Pinter [online]. Festival spisovatelů Praha, [cit. 2015-01-15]. Dostupné online. (česky) 
  3. Vrba, František, Anglické absurdní divadlo, Orbis, Praha 1967, s. 333
  4. Bednářová, Veronika, Malá, ale naše, in: Sladká šedesátá, Speciál Lidových novin, Praha 2012, s. 86.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]