Jon Fosse

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jon Fosse
Rodné jménoJon Olav Fosse
Narození29. září 1959 (64 let)
Haugesund
Povolánídramatik, básník, autor dětské literatury, překladatel, romanopisec, literární vědec, spisovatel a esejista
Alma materUniverzita v Bergenu
Témataplaywriting, překlad, literární tvorba, literární překlad, literatura pro děti, drama, román a esej
Významná dílaThe Name
Melancholy
Melancholy II
Nightsongs
Dream of Autumn
… více na Wikidatech
OceněníNynorsk litteraturpris (1992)
Sokneprest Alfred Andersson-Ryssts fond (1992)
Samlagsprisen (1994)
Aschehougova cena (1997)
Doblougova cena (1999)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Grethe Fatima Syéd (1993–2009)
Anna Fosse (od 2011)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jon Fosse (* 29. září 1959 Haugesund, Norsko) je norský spisovatel a dramatik. Věnuje se tvorbě dramatické, prozaické, poetické, esejistickédětské. Od svého debutu v roce 1983 vydal více než 40 knih. Na poli dramatickém je v Norsku považován za nejvýraznějšího norského dramatika po Henriku Ibsenovi. V posledních sezónách je nejhranějším dramatikem v Evropě.[1] Získal Nobelovu cenu za literaturu pro rok 2023 za „své novátorské hry a prózu, které vyjadřují nevyslovitelné“.[2]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jeho hry jsou uváděny po celém světě, někdy premiérovány dříve v zahraničí než v rodném Norsku. Tvorba prozaická zaujímá podobně významné místo jako jeho dramatická tvorba. Obě se vyznačují výraznou poetizací všedního jazyka, všedností obecně a tematicky se rozpadají na dvě základní období. Milníkem se stal přibližně rok 2000 a vydání románu Ráno a večer (česky, 2007). Dřívější tvorba se zaměřovala především na základní mezilidské vztahy a jejich funkčnost, ale též možnosti mezilidské komunikace. V novější tvorbě se soustředil na témata obecně lidská a existenciální, jako například smrt, zrození či lásku. Ovlinila ho poetika Thomase Bernharda a postmoderní myšlení v literatuře.

Za prozaickou trilogii Mámení, Sny Olavovy a Na sklonku dne získal v roce 2015 nejvyšší celoskandinávské literární ocenění, Literární cenu Severské rady.

Dramatická tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jon Fosse je jako norský dramatik přirovnáván ke krajanovi Henriku Ibsenovi. Jeho hry byly přeloženy do více než 20 jazyků a od druhé poloviny 90. let patří k nejhranějším současným dramatikům v Evropě.[3]

V rámci dramatické tvorby pozitivní ohlas získala jeho první hra A nikdy se nerozejdeme (Og aldri skal vi skiljast, 1994). V tomto období již měl za sebou několik sbírek poezie a originálních modernistických próz, díky kterým se proslavil v rodném Norsku.[4] Poté následovala řada dalších her, kde tvoří ústřední motiv vztah mezi dvěma lidmi. Například ve hře Jméno (Namnet, 1995), která je jednou z nejčastěji uváděných her, se setkáváme s mladou dvojicí, která s obavami očekává narození potomka. Někdo přijde (Nokon kjem til å komme, 1996) je hra, kde stojí v centru dění opět pár, tentokrát hledající útočiště v opuštěném domě v Norsku. Rozcházející se pár je motivem hry Noc zpívá své písně (Natta syng sine songar, 1997) a ve hře Spánek (Svevn, 2005) se setkáváme s několika páry, které postupně obývají tentýž byt. Mezi nejčastější témata her patří existencionální úzkost, vyděděnost jednotlivce – sociální či psychická a také neschopnost lidí kontrolovat svůj osud a vyrovnat se s tím, co přináší život. [5]

Pro všechny hry jsou typické jednoduché zápletky, banální dialogy a postavy obyčejných lidí. Autorův minimalismus je záměrný a na úspornost textů zdůrazňuje převažující pocity odcizení a úzkosti. Fosseho dramatika je založená na rytmickém opakování replik a struktur, čímž připomíná poetiku absurdního divadla.[4] Na organizaci textu je znát, že autor je původem lyrik. Repliky mají často kvalitu i stavbu verše. V rámci vývoje Fosseho dramatiky je možno na díle pozorovat, že v pozdějších hrách upouští od úplně jednoduchého děje. Ve hře Podzimní sen (1999) a následujících dílech autor často tříští jednotu času, prostoru a postav, čímž se děj samotných her značně komplikuje.

Fosseho hry se téměř vždy dotýkají těch nejcitlivějších bodů v rodině a partnerství a také je z nich často cítit autorův feministický postoj. Kladné mužské postavy lze ve hrách najít jen stěží, zato ženy jsou téměř vždy vykreslovány jako postavy kladné nebo oběti. [6] Dramata se vyznačují naléhavostí a často mají mystický rozměr, který vyplývá z Fosseho koncentrace na přítomnost, každodennost a subjektivní prožíváni reality. [5]

Seznam vybraných dramatických děl v norštině[editovat | editovat zdroj]

Jon Fosse, 2007
  • A nikdy se nerozejdeme (Og aldri skal vi skiljast, 1993)
  • Jméno (Namnet, 1995)
  • Někdo přijde (Nokon kjem til å komme, 1996)
  • Jméno / Matka a dítě / Syn (Barnet / Mor og barn / Sonen, 1997)
  • Kytarista (Gitarmannen, 1997)
  • Noc zpívá své zpěvy / Jednoho letního dne (Natta syng sine songar / Ein sommars dag, 1998)
  • Podzimní sen (Draum om hausten, 1999)
  • Návštěva / Zima / Odpoledne (Besøk / Vinter / Ettermiddag, 2000)
  • Krásně (Vakkert, 2001)
  • Variace na smrt (Dødsvariasjonar, 2002)
  • Dívka na pohovce (Jenta i sofaen, 2003)
  • Lila / Suzannah (Lilla / Suzannah, 2004)
  • Mrtví psi / Sa ka la (Dei døde hundane / Sa ka la, 2005)
  • Spánek / Horko (Svevn / Varmt, 2006)
  • Rambuku / Stíny (Rambuku / Skuggar, 2007)
  • Jsem vítr (Eg er vinden, 2008)
  • Tyto oči (Desse auga, 2009)
  • Dívka ve žluté pláštěnce (Jente i gul regnjakke, 2010)
  • Kratší hry (Kortare stykke, 2011)
  • Moře (Hav, 2014)
  • Tři libreta (Tre librettoar, 2015)

Ocenění a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Fosse se stal laureátem mnoha norských i zahraničních literárních cen. Za zásluhy na poli literatury byl jmenován komandérem královského norského Řádu svatého Olafa. V roce 2011 mu král Harald V. přidělil čestnou rezidenci Grotten v parku královského zámku v Oslu, určenou norským kulturním osobnostem. V roce 2021 získal také čestný akademický titul doctor honoris causa na Janáčkově akademii múzických umění.[7]

Píše menšinovým norským jazykem nynorsk.

Fosseho nadace sídlící v Strandebarmu se věnuje jeho dílu a osobnosti. Nachází se v blízkosti jeho domu z dětství a domu prarodičů.[18]

Bibliografie v češtině[editovat | editovat zdroj]

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Jméno. Noc zpívá své písně. (Namnet, 1995; Natta syng sine songar, 1997), Divadelní ústav 2002, překlad Karolína Stehlíková, ISBN 80-7008-124-4
  • Někdo přijde. Podzimní sen. Variace na smrt. (Nokon kjem til å komme, 1996; Draum om hausten, 1999; Dødsvariasjonar, 2002), překlad Karolína Stehlíková, in 3x3 Norén, Fosse, Saalbachová, Daniela Mrázová, Elg 2008, ISBN 978-80-904073-0-5
  • Syn (Sonen, 1997), rukopis Aura-pont, 2003, překlad Karolína Stehlíková
  • Zima (Vinter, 2000), rukopis Aura-pont, 2005, překlad Karolína Stehlíková
  • Smrt v Thébách (Døden i Teben, 2008), rukopis Aura-pont, 2011, překlad Karolína Stehlíková. Adaptace Sofoklových tragédií Oidipus, Oidipus na Kolonu a Antigona.

Romány[editovat | editovat zdroj]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Esej „Negativní mystika“ („Negativ mystikk“, 1993) in Tvar 17/2007, překlad Ondřej Vimr

Česká uvedení[editovat | editovat zdroj]

  • Někdo přijde, Malá scéna ND Brno, režie: Tomáš Svoboda, premiéra 8. 11. 2001
  • Jméno / Noc zpívá své písně, Činoherní klub, režie: Martin Čičvák, premiéra 26. 6. 2003
  • Syn, Český rozhlas 3 Vltava, režie: Jan Antonín Pitínský, 2004
  • Zima / Syn, Divadlo Petra Bezruče, režie: Jan Antonín Pitínský, premiéra 25. 11. 2005
  • Někdo přijde, Divadlo na cucky, režie: Jan Frič, premiéra 27. 4. 2009
  • Jméno, Divadlo Pražské konzervatoře, režie: Mikoláš Tyc, premiéra 15. 11. 2010
  • Noc zpívá své zpěvy, Český rozhlas 3 Vltava, režie: Tomáš Jirman, 2012
  • Zima, Pidivadlo, režie: David Šiktanc, premiéra 23. 2. 2013
  • Noc zpívá své písně, Buranteatr, režie: Viesturs Rozins, premiéra 25. 5. 2014
  • Podzimní sen, scénické čtení na festivalu SPECIFIC Divadla Feste, režie: Vojtěch Bárta, premiéra 14. 5. 2015[19]
  • Jméno, OLDstars, režie: Tomáš Staněk, premiéra 9. 7. 2016[20]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jon Fosse na anglické Wikipedii.

  1. STRINDBERG, Lisa Kristin. Jon Fosse - «take it or leave it» [online]. NRK.no, 2005-08-19 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (norština) 
  2. a b The Nobel Prize in Literature 2023 [online]. NobelPrize.org, 2023-05-10 [cit. 2023-05-10]. Dostupné online. (angličtina) 
  3. BŘEZINOVÁ, Helena. Nový Strindberg, nový Ibsen. Respekt. 36/2008.
  4. a b HUMPÁL, Martin, Helena KADEČKOVÁ a Viola PARENTE-ČAPKOVÁ. Moderní skandinávské literatury 1870-2000. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, 470 s. ISBN 80-246-1174-0.
  5. a b STEHLÍKOVÁ, Karolína: …rovná se devět. In 3x3 Norén, Fosse, Saalbachová. Soběslav: Elg, 2008. ISBN 978-80-904073-0-5.
  6. BŘEZINOVÁ, Helena. Nový Strindberg, nový Ibsen. Respekt. 36/2008.
  7. Jon Fosse [online]. [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. 
  8. Jon Fosse (NORWAY) [online]. [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b Nynorsk litteraturpris [online]. [cit. 2014-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20-04-2016. (anglicky) 
  10. Store norske leksikon (2005–2007). Doblougprisen [online]. [cit. 2015-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Fransk heder til Fosse, nrk.no.
  12. Jon Fosse prisas av Svenska Akademien [online]. 13-03-2007 [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. (švédsky) 
  13. Fosse får Akademiens nordiska pris [online]. 13-03-2007 [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. (švédsky) 
  14. 2007 Archive [online]. [cit. 2014-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26-07-2011. (anglicky) 
  15. Jon Fosse [online]. [cit. 2015-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Laureate 2014 (Press Release) [online]. City of Strasbourg, 19-11-2014 [cit. 2014-12-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Prize ceremony 2015 [online]. [cit. 2015-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Merve Enre. Jon Fosse's Search for Peace [online]. 13-11-2022 [cit. 2022-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Internetové stránky Divadla Feste Archivováno 10. 6. 2015 na Wayback Machine., [online]. [cit. 2015-06-10].
  20. Internetové stránky umělecké skupiny OLDstars Archivováno 29. 12. 2018 na Wayback Machine., [online]. [cit. 2018-12-28].

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]