Katarina Frostensonová
| Katarina Frostensonová | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 5. března 1953 (71 let) Brännkyrka parish |
| Povolání | jazykovědkyně, básnířka, překladatelka, dramatička, esejistka, spisovatelka a dramaturgyně |
| Alma mater | Stockholmská univerzita |
| Témata | poezie, literatura, překlady z francouzštiny a překlady do švédštiny |
| Ocenění | Velká cena Devíti (1989) Litteris et Artibus (2007) Literární cena Severské rady (2016) Karlfeldt (2016) Tegnérpriset (2017) … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Jean-Claude Arnault |
| Rodiče | Georg Frostenson |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alma Katarina Frostenson Arnault (* 5. března 1953 Stockholm) je švédská spisovatelka.
Život[editovat | editovat zdroj]
První básnickou sbírku vydala v roce 1978. Její poezie se vyznačuje věcným jazykem a metaforickou střídmostí, otázky identity moderního člověka se prolínají s ohlasy mytologie.[1] Frostensonová přeložila do švédštiny knihy Marguerite Durasové a Georgese Batailla. Psala také hry pro Královské dramatické divadlo a je autorkou libreta k opeře Staden.[2] Za své knihy získala Velkou cenu Devíti, Bellmanovu cenu a Literární cenu Severské rady. Byl jí také udělen Řád čestné legie a medaile Litteris et Artibus.
V roce 1992 se stala členkou Švédské akademie. Jejím manželem je fotograf francouzského původu Jean-Claude Arnault. Spolu vydávali knihy a provozovali prestižní stockholmskou kulturní instituci Forum. V dubnu 2018 propukl ve Švédské akademii skandál spojený se zneužíváním moci. Frostensonová byla obviněna, že informace ze zákulisí akademie využívala k sázení na laureáty literárních cen a převáděla veřejné finance na konto organizace Forum. Zároveň osmnáct žen prohlásilo, že je Arnault na akcích ve Foru sexuálně obtěžoval.[3] Tři členové akademie v důsledku odhalení rezignovali, Frostensonová musela pozastavit činnost a Nobelova cena za literaturu nebyla v roce 2018 udělena.[4] V prosinci 2019 Frostensonová rezignovala na své křeslo v akademii, kde se její nástupkyní stala Tua Forsströmová. Frostensonová však všechna obvinění odmítla a vydala knihu K, v níž podala svoji verzi události.
Katarina Frostensonová je neteří autora náboženské literatury Anderse Frostensona.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- I mellan (1978)
- Raymond Chandler och filmen (1978)
- Lars Ahlins Huset har ingen filial (1978)
- Rena land (1980)
- Den andra (1982)
- I det gula: tavlor, resor, ras (1985)
- Samtalet (1987)
- Stränderna (1989)
- Moira (1990)
- Joner (1991)
- Berättelser från dom (1992)
- Tankarna (1994)
- Jan Håfström: en diktsvit till Jan Håfström och till verk av honom (1994)
- Vägen till öarna (1996)
- Korallen (1999)
- Kristallvägen/Safirgränd (2000)
- Endura (2002)
- Karkas : fem linjer (2004)
- Ordet : en passion (2006)
- Tal och regn (2008)
- Flodtid (2011)
- Tre vägar (2013)
- Sånger och formler (2015)
- Sju grenar (2018)
- K (2019)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Písně a formule oceněny Severskou radou – iLiteratura.cz. iLiteratura [online]. 2016-11-05 [cit. 2023-06-20]. Dostupné online.
- ↑ S.R.O, Sabre. Katerina Frostenson. PWF.cz [online]. [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. (cz)
- ↑ KOPECKÝ, Pavel. Sexuální skandál rozhádal akademii. Nobelovka za literaturu letos nebude. Deník.cz. 2018-05-04. Dostupné online [cit. 2023-06-20].
- ↑ ZAVŘELOVÁ, Monika. Nobelovu cenu za literaturu smetlo MeToo. Komu by ji dali čeští autoři?. iDNES.cz [online]. 2018-10-14 [cit. 2023-06-20]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Katarina Frostensonová na Wikimedia Commons - Nordic women’s literature
