Tomas Tranströmer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tomas Tranströmer
Narození 15. dubna 1931
Stockholm
Úmrtí 26. března 2015 (ve věku 83 let)
Stockholm
Povolání lingvista, básník, spisovatel, překladatel a psycholog
Alma mater Stockholmská univerzita
Významná díla Baltics
For the Living and the Dead
The Sorrow Gondola
Ocenění Aftonbladet Literary Award (1958)
Cena Aniara (1985)
Literární cena Severské rady (1990)
Litteris et Artibus (1992)
Velká cena Devíti (2001)
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Monica Bladh
Děti Emma Tranströmer a Paula Tranströmer
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tomas Tranströmer (výslovnost ˌtʊmːas ˈtɹɑːnstɹœməɹ), též Tomas Gösta Tranströmer, (15. dubna 1931 Stockholm26. března 2015 tamtéž) byl švédský básník, spisovatel, překladatel a psycholog. V roce 2011 získal Nobelovu cenu za literaturu. Je považován za nejvlivnějšího švédského básníka současnosti.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1956 vystudoval psychologii na Stockholmské univerzitě.[2] Této profesi se věnoval souběžně s literaturou až do roku 1990, kdy jej postihla mozková mrtvice. Jako psycholog pracoval jistou dobu s mladými delikventy a drogově závislými.[1] Přestože trpěl důsledky svého postižení (ochrnutí pravé ruky a nohy, afázie), nepřestal se stýkat se svými čtenáři a nevzdal se aktivního života. V roli jeho mluvčího vystupovala básníkova žena Monica, která jej doprovázela na cestách a při veřejných setkáních. Hodně cestoval po Evropě (Prahu navštívil v roce 1969) a Severní Americe. Do své sedmdesátky žil se svou rodinou ve Västeråsu západně od Stockholmu, později žil ve stockholmské části Södermalm, nedaleko místa, kde se narodil.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Básně psal od třinácti let. V roce 1954 mu vyšla první básnická sbírka.[2] Ve svém díle rozvíjel tradice modernistického, expresionistického a surrealistického jazyka poezie 20. století.[1] Z jeho básní je zřejmá hudební inspirace (v minulosti hrál na piano a na varhany) a jsou v nich často reflektovány náboženské zkušenosti i úděl člověka ztraceného v současném světě. Básníkův jazyk je úsporný, současně jím však evokuje vizuálně jasné obrazy plné paradoxů, za jejichž nejpříhodnější látku považuje volný verš, který používal od svých prvních sbírek.

V roce 2011 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Již předtím získal několik literárních ocenění, například Petrarkovu cenu v Německu (1981), švédskou Bonnierovu cenu za poezii (1983), Griffinovu cenu v Kanadě, Literární cenu Severské rady (únor 1990) nebo Cenu Jána Smreka na Slovensku (1998).[1] Obdržel čestné doktoráty několika univerzit, například v Oklahomě a Stockholmu (obě 1990).

Jeho básnické sbírky byly přeloženy do padesáti světových jazyků. V České republice vyšly do r. 2014 pouze ukázky jeho tvorby. V roce 1992 v časopise Světová literatura v překladu Libora Štukavce (roč. XXXVII, č. 4) a v roce 1999 v antologii švédské poezie Ostrými paprsky v překladu Milana Richtera a Dagmar Hartlové.[1]Nakladatelství Dauphin vydalo v prosinci 2014 výběr Přijde smrt a vezme ti míry (překlad Milan Richter a Vít Janota).

Na Slovensku vyšel v roce 1996 výběr Básne pre živých a mŕtvych (překlad Milan Richter; Knižná dielňa Timotej) a v roce 2001 vyšly jeho sebrané básně Medzi allegrom a lamentom (překlad Milan Richter; MilaniuM).[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • 17 dikter (17 básní, 1954)
  • Hemligheter på vägen (Tajemství na cestě, 1958)
  • Den halvfärdiga himlen (Polohotové nebe, 1962)
  • Klanger och spår (Zvuky a stopy, 1966)
  • Mörkerseende (Vidění ve tmě, 1970)
  • Stigar (Pěšiny, 1973)
  • Östersjöar (Baltická moře, 1974)
  • Sanningsbarriären (Bariéra pravdy, 1978)
  • Det vilda torget (Divoký trh, 1983)
  • För levande och döda (Živým i mrtvým, 1989)
  • Sorgegondolen (Smuteční gondola, 1996)
  • Den stora gåtan (Veliká hádanka, 2004)
  • Galleriet: Reflected in Vecka nr.II (Galerie: Úvahy z Vecka č. II, 2007 – doprovodný text k umělecké knize Modhira Ahmeda)

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Nobelovu cenu za literaturu dostal švédský básník Tranströmer [online]. idnes.cz, 2011-10-06, [cit. 2011-10-06]. Dostupné online.  
  2. a b c Nobelovu cenu za literaturu získal Tomas Tranströmer [online]. literarky.cz, 2011-10-06, [cit. 2011-10-06]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]