Orhan Pamuk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Orhan Pamuk
Orhan Pamuk 2009 Shankbone.jpg
Narození 7. června 1952 (68 let)
Istanbul
Povolání spisovatel, romanopisec, scenárista, esejista, novinář, autor a akademik
Národnost Turci
Alma mater Faculty of Communications
İstanbul Teknik Üniversitesi
Robert College
Žánr román, autobiografie a esej
Významná díla The White Castle
The Black Book
The New Life
My Name Is Red
Snow
… více na Wikidatech
Ocenění Independent Foreign Fiction Prize (1990)
International Antalya Golden Orange Film Festival Award for Best Original Screenplay (1991)
Cena Grinzane Cavour (2002)
Prix du Meilleur livre étranger (2002)
International IMPAC Dublin Literary Award (2003)
… více na Wikidatech
Příbuzní Şevket Pamuk (sourozenec)
Vlivy Vladimir Vladimirovič Nabokov
Podpis Podpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferit Orhan Pamuk (* 7. června 1952 Istanbul) je turecký spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2006. Jeho dílo bývá řazeno k postmodernismu.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 7. června 1952Istanbulu. Jeho dědeček byl inženýrem a obchodníkem a vydělal jmění stavbou železnic a továren. Jeho otec ale následně všeho pozbyl. Vzdělával se od roku 1970 na soukromé škole v Istanbulu,[2] tři roky studoval architekturu, pak ale studium přerušil a zapsal se na žurnalistiku. Rozhodl se, že se stane spisovatelem. Ve 22 letech napsal svůj první román Pan Cevdet a jeho synové. Tento román vyhrál literární cenu za románovou prvotinu, navzdory tomu však trvalo čtyři roky, než se Orhan Pamuk dočkal jeho vydání.

V roce 1982 se oženil s Aylin Türegün, dívkou ze sousedství. Roku 1991 se jim narodila dcera, kterou pojmenovali Rüya po hrdince Černé knihy. V roce 2001 se rozvedli, zůstali ale dobrými přáteli.

Dlouho žil s matkou a věnoval se výhradně psaní. Mezi lety 1985 a 1988 pobýval v New Yorku, kde jeho druhá žena studovala a získala doktorát na Kolumbijské univerzitě. Roku 2006, měsíc před obdržením Nobelovy ceny, začal Orhan Pamuk vyučovat na Kolumbijské univerzitě literaturu.

V roce 2013 se zúčastnil Festivalu spisovatelů Praha.[3]

V roce 2014 získalo Muzeum nevinnosti, které Pamuk vybudoval v Istanbulu podle stejnojmenného románu, prestižní ocenění EMYA (European Museum of the Year Award) za rok 2014.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Orhan Pamuk v gruzínském Tbilisi (2014)
  • 1979 cena deníku Milliyet (Turecko) za román Karanlık ve Işık (Tma a světlo)
  • 1983 cena Orhana Kemala (Turecko) za román Pan Cevdet a jeho synové
  • 1984 cena Madarali (Turecko) za román Sessiz Ev (Tichý dům)
  • 1990 Independent Foreign Fiction Prize (UK) za román Bílá pevnost
  • 1991 Prix de la Découverte Européenne (Francie) za francouzské vydání románu Tichý dům: La Maison de Silence
  • 1991 Zlatý pomeranč na Antalyjském filmovém festivalu (Turecko) za nejlepší původní scénář k filmu Tajná tvář
  • 1995 Prix France Culture (Francie) za román Kara Kitap: Le Livre Noir
  • 2002 Prix du Meilleur Livre Etranger (Francie) za román Jmenuji se Červená
  • 2002 Premio Grinzane Cavour (Itálie) za román Jmenuji se Červená
  • 2003 International IMPAC Dublin Literary Award (Irsko) za román Jmenuji se Červená
  • 2005 Friedenspreis der deutschen Buchhändler(Německo) za román Jmenuji se Červená
  • 2005 Prix Médicis Etranger (Francie) za román Sníh
  • 2005 Ricarda-Huch Prize
  • 2006 Nobelova cena za literaturu (Švédsko)
  • 2006 Washington University's Distinguished Humanist Award (USA)
  • 2006 Puterbaugh Award (USA)
  • 2008 Ovid Award (Rumunsko)
  • 2007 Free University of Berlin, Department of Philosophy and Humanities
  • 2007 Tilburg University
  • 2007 Boğaziçi University, Department of Turkish Language and Literature
  • 2007 Georgetown University
  • 2008 Madrid University
  • 2003 American University v Beirutu
  • 2008 Členství v American Academy for Arts and Literature
  • 2008 Členství v Chinese Academy for Social Sciences

Nobelova cena[editovat | editovat zdroj]

Dne 12. října 2006 mu byla jako prvnímu Turkovi udělena Nobelova cena za literaturu.[4]

V odůvodnění udělení ceny se píše: „Při hledání melancholické duše svého rodného města objevil nové symboly civilizačních střetů a kontaktů.“[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Cevdet Bey ve Oğulları (Pan Cevdet a jeho synové, 1982)
  • Sessiz Ev (Tichý dům, 1983)
  • Beyaz Kale (Bílá pevnost, 1985)
  • Kara Kitap (Černá kniha, 1990)
  • Yeni Hayat (Nový život, 1994)
  • Benim Adım Kırmızı (Jmenuji se Červená, 1998)
  • Öteki Renkler (Jiné barvy; eseje, 1999)
  • Kar (Sníh, 2002)
  • İstanbul: Hatıralar ve Şehir (Istanbul, 2003)
  • Masumiyet Müzesi (Muzeum nevinnosti, 2008)

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Istanbul. Vzpomínky a město (v překladu Petra Kučery z turečtiny 2014).
  • Jmenuji se Červená (Benim Adım Kırmızı, česky 2007 v překladu Petra Kučery, ISBN 978-80-7203-945-6)
  • Nový život (Yeni Hayat, česky 2008 v překladu Petry Prahlové, ISBN 978-80-86603-47-6)
  • Sníh (Kar, česky 2009 v překladu Petra Kučery, ISBN 978-80-257-0135-5)
  • Bílá pevnost (Beyaz Kale, česky 2010 v překladu Petra Kučery, ISBN 978-80-257-0276-5)
  • Černá kniha (Kara Kitap, česky 2011 v překladu Petra Kučery, ISBN 978-80-257-0488-2)
  • Muzeum nevinnosti (Masumiyet Müzesi, česky 2012 v překladu Petra Kučery)
  • Tichý dům (Sessiz Ev, česky 2014 v překladu Petra Kučery)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Orhan Pamuk. Nakladatelství Argo [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné online. (česky) 
  2. Kučera, Petr, Několik poznámek k Bílé pevnosti, in: Pamuk, Orhan, Bílá pevnost, Argo, Praha 2010, ISBN 978-80-257-0276-5
  3. Orhan Pamuk nalákal na Festival spisovatelů stovky příznivců. iROZHLAS [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné online. (česky) 
  4. http://nobelprize.org/nobel_prizes/literature/laureates/2006/
  5. Překlad: LOMOVÁ, Olga. Prolínání časů, mísení civilizací. LtN XVII (2006) č. 43, s. 8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]