Román

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Román je prozaický epický literární žánr, smyšlené vyprávění. Vývoj románu je dlouhý, což se výrazně projevilo na proměnlivosti jeho struktury.

Na rozdíl od povídky nebo novely je román co do rozsahu delší (často se uvádí, že román by měl obsahovat minimálně 40 000 slov, ale pravidlo není závazné) a co do fabule a syžetu komplikovanější; nutnou vlastností románu je, že rozvíjí příběh několika směry (tzv. digrese), příp. zachycuje více hlavních postav a mnoho postav vedlejších (to není bezpodmínečný rys). Vedle samotného příběhu obsahuje román popisy a úvahové pasáže (typické např. pro román filosofický) – i touto skladbou se román liší od povídky a novely.

Server oddee.com za úplně první román považuje Příběh prince Gendžiho, který vznikl z pera japonské dvorní dámy Murasaki Šikibu v roce 1007 a který vypravuje příběh císařova levobočka a jeho hledání životní lásky.[1] Pojem román pochází ze středověku, kdy se pojmem conte roman („románské vyprávění“) začala v románsky mluvících zemích označovat literární díla psaná v národním jazyce (místo tehdy běžné latiny).

Bukolický román[editovat | editovat zdroj]

Bukolický neboli pastýřský román je patrně nejstarší formou románu, vznikl ve starém Řecku. Popisuje bezproblémový, poklidný a harmonický život pastýřů na venkově a milostné příběhy těchto pastýřů. Příkladem je Dafnis a Chloe od Longose, který většinu svého života strávil na řeckém ostrově Lesbos.

Rytířský román[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Rytířský román.

Historický román[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Historický román.

Pikareskní román[editovat | editovat zdroj]

Pojem pikareskní román je odvozen ze španělského výrazu picaro, tj. šibal, taškář, šejdíř, pobuda, což je také označení hlavního hrdiny takového románu. Hlavní hrdina je většinou záporná postava, intrikán, podvodník, někdy zároveň vypravěč (pak je román prezentován jako jeho autobiografie), pochází většinou z nižších sociálních vrstev či přímo ze spodiny společnosti, často je zaměstnán jako sluha (líčení proto nepostrádá sociálněkritický náboj), přesto může být humorný či satirický. Obsah románu je zcela soustředěn na postavu hlavního hrdiny, děj je založen na popisu jeho skutků, služby, často také jeho cest. Žánr vznikl ve Španělsku v období renesance, kde byl také nejvýrazněji pěstován. Zaměřením na prostředí a život spodiny s její bídou a svéráznou morálkou byl pikareskní román v baroku protipólem oslavné literatury o rytířích a světcích. (Pikareskní prvky mohou obsahovat i jiné literární žánry.) Příkladem tohoto žánru může být španělský anonymní román Lazarillo z Tormesu, Cervantesův Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha nebo ze současnosti román Jonase Jonassona Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel (česky 2012).

Román-řeka[editovat | editovat zdroj]

Nový román[editovat | editovat zdroj]

Viz Nový román

Román zbytečného člověka[editovat | editovat zdroj]

Viz Zbytečný člověk

Román magického realismu[editovat | editovat zdroj]

Viz Magický realismus

Dobrodružný román[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dobrodružná literatura.

Realistický román[editovat | editovat zdroj]

  • Vzniká ve Francii;
  • založen na kritice společenských poměrů;
  • poprvé se objevují lidské typy, které přecházejí mezi různými, na sebe mnohdy nenavazujícími romány jednoho autora;
  • příklady: Honoré de Balzac: Eugénie Grandetová, Lesk a bída kurtizán.

Naturalistický román[editovat | editovat zdroj]

Romantický román[editovat | editovat zdroj]

Psychologický román[editovat | editovat zdroj]

Filozofický román[editovat | editovat zdroj]

Román-fejeton[editovat | editovat zdroj]

Román-fejeton je dílo vydávané na pokračování v novinách a časopisech, umístěné zde pod vyznačovací čarou na místě obvyklém pro fejetony. Vyznačuje se dobrodružným obsahem a celou řadou technik, které mají zvýšit dějovou napínavost. Vznik tohoto druhu románu je úzce svázán s obdobím romantismu, kdy jako romány-fejetony byla ještě vydávána i poměrně hodnotná díla (například Tři mušketýři od Alexandra Dumase staršího), později se však z něho vyvinul tzv. kolportážní román (viz níže), který je již v drtivé většině pokleslou četbou.

Jako román-fejeton byl poprvé otiskován anonymní pikareskní román Život Lazarilla z Tormesu v listě Siécle roku 1836 a hned po něm Stará panna od Honoré de Balzaca. I další autoři, například Alfred de Musset nebo George Sandová, navázali na vzniklou tradici a psali pro potřeby deníků.

Hlavním představitelem románu-fejetonu je pak Eugène Sue (Tajnosti pařížské aj.), který jej svou tvorbou definoval jako žánr zaměřený na široký okruh obyvatelstva se zvýrazněním sociálního aspektu dobrodružné tematiky, často čerpající z gotického románu.

Po roce 1848 román-fejeton postupně mizí a jeho principy se uplatňují jen ojediněle. Pro příklad lze jmenovat Dostojevského román Uražení a ponížení, který autor psal na pokračování bez představy, co bude následovat, nebo Továrnu na absolutno Karla Čapka.

Kolportážní román[editovat | editovat zdroj]

Kolportážní román je dílo psané k tomu, aby bylo vydáváno v sešitech na pokračování. Jednoduše psané romány s barvitým dobrodružným dějem, které mnohdy obsahují na svou dobu silně nemravné, v současnosti spíše úsměvné scény, slouží k odreagování čtenáře. Mezi hlavní hrdiny patří nejrůznější nespravedlivě odsouzení uprchlíci, nevinné dívky (jejichž nevinnost ohrožují a mnohdy i ničí bídní zloduši) či loupežníci, loupeživí rytíři atp. Romány se často odehrávají v exotických zemích, jako je Orient, Jižní Amerika atp.

Kolportážní román se vyvinul s rozvojem triviální[2] lidové četby (Knížky lidového čtení) v období preromantismu a z románu-fejetonu jeho postupnou komercializací.

Profesní román[editovat | editovat zdroj]

– Zakladatelem a hlavním představitelem je Arthur Hailey (Detektiv, Kola, Penězoměnci, Letiště, Konečná diagnóza, Hotel, Večerní zprávy...);

– založen na pečlivém studiu a detailním vylíčení prostředí určité profese včetně záporných stránek daného povolání, vztahů (i milostných) a politikaření na daném pracovišti atd.

Subžánry románu (podle syžetu)[editovat | editovat zdroj]

  • Román ztracených iluzí – na začátku hlavní hrdina většinou umírá, poté je retrospektivně popisován jeho život, který začínal nádhernými „iluzemi“ a skončil zničením veškerých „iluzí“, vyhlídek. Na konci hlavní hrdina zpravidla zemře. Příklad Santa Lucia (Vilém Mrštík).
  • Román o bloudovi – román popisuje cestu hlavního hrdiny v neznámém prostředí. Hrdina „tápe“, později začíná „hrát hru“, kterou od něj prostředí očekává, případně „hraje roli“, kterou hrát chce, a bere ji vážně, i když ví, že jde „jen o hru“. Příklad Don Quijote (Miguel de Cervantes y Saavedra).
  • Iniciační román – „román zasvěcení“, popisuje proměnu adepta v zasvěceného; neznalého adepta zpravidla provází (učí, „zasvěcuje“) mistr. Proměna bývá nejen duchovní, ale i fyzická (častý erotický podtext).


Od románu (franc. roman), v 18. stol. moderního slovesného útvaru, v němž obraznost a citovost převládala nad rozumovostí, dostalo jméno široké umělecké hnutí romantismus vzniklé koncem 18. stol.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://oddee.com/item_96511.aspx
  2. Triviální literatura. In: leporelo.info [online]. https://leporelo.info/trivialni-literatura

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]