Émile Zola
| Émile Zola | |
|---|---|
 Émile Zola | |
| Rodné jméno | Émile Édouard Charles Antoine Zola |
| Narození | 2. dubna 1840 Paříž,  Červencová monarchie |
| Úmrtí | 29. září 1902 (ve věku 62 let) Paříž, Třetí francouzská republika |
| Příčina úmrtí | Otrava oxidem uhelnatým |
| Místo pohřbení | Montmartre (do 1908) Pantheon (od 1908; 48°50′46″ s. š., 2°20′46″ v. d.) |
| Alma mater | Lyceum svatého Ludvíka |
| Povolání | politický novinář, kritik umění, romanopisec, esejista, dramatik, povídkář, literární kritik, divadelní kritik, novinář, spisovatel, básník, fotograf a malíř |
| Ocenění | důstojník Řádu čestné legie |
| Nábož. vyznání | ateismus |
| Choť | Alexandrine Zola (od 1870) |
| Partner(ka) | Jeanne Rozerot (od 1888)[1] |
| Děti | Jacques Rozerot (Jacques Émile-Zola) Denise Rozerot (Denise Émile-Zola) |
| Rodiče | Francesco Zola a Émilie Aubert |
| Funkce | prezident (Společnost francouzských spisovatelů; 1891–1894) prezident (Společnost francouzských spisovatelů; 1895–1896) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Émile Zola (2. dubna 1840 Paříž – 29. září 1902 Paříž) byl francouzský spisovatel, představitel naturalismu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Émile Zola se narodil v Paříži roku 1840. Jeho otec, François Zola (původně Francesco Zola), byl italský inženýr, narozen v Benátkách roku 1795. Jeho matka, Émilie Aubert, byla Francouzka. Když Émilovi byly 3 roky, s rodinou se přestěhovali do jižní Francie, zde Zolův otec začal pracovat na stavbě zavodňovacího kanálu, který měl svést říční vodu k městečku Aix-en-Provence. Otec o čtyři roky později, roku 1847, náhle zemřel. V roce 1858 se Zola přestěhoval zpět do Paříže, kde se znovu setkal se svým kamarádem z dětství, Paulem Cézannem.
Po neúspěšném studiu odešel pracovat do nakladatelství Hachette, kde okolo sebe soustředil skupinu mladých romanopisců – tzv. médanská skupina. Svými pokrokovými názory měl velkou zásluhu na liberalizaci politického života ve Francii. Významně se angažoval zejména v Dreyfusově aféře, kdy otevřeným dopisem prezidentu republiky pod názvem J'accuse (Žaluji)[pozn. 1] hájil nevinu kapitána Alfreda Dreyfuse, neprávem odsouzeného za špionáž.
Zemřel údajně nešťastnou náhodou na otravu oxidem uhelnatým poté, co se mu ucpal komín u kamen (později se prokázalo záměrné ucpání komínu). Byl pohřben na pařížském hřbitově Montmartre.
Katolická církev zařadila veškeré spisy Émila Zoly (opera omnia) na Index zakázaných knih.[2]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Zpočátku psal Zola kratší prózy, ještě ovlivněné romantismem, a po šest měsíců řídil literární kroniku Evénement. Zde v ostrých kritikách napadal řadu významných postav tehdejšího literárního světa.
Za první „naturalistický“ román označil Zola již Paní Bovaryovou a za román zásadního významu pak Germinii Lacerteuxovou bratří Goncourtů.
Po třech neúspěšných pokusech se Zola prosadil až roku 1867 románem
- Tereza Raquinová – tragický příběh ženy, která od dětství nese smíšené pocity ke svému bratranci (Kamilovi), kvůli jeho velmi častým nemocem (v důsledku toho je Tereza neustále odstrkovaná, přehlížena a „hubována“ za každý hlasitý krok). V dospělosti je nechá provdat Terezina teta (Kamilova matka) a krátce po přestěhování si Tereza nachází milence. Nalezneme zde i všechny prvky jeho naturalistické tvorby, které později sepsal v teoretické práci.
- Experimentální román
- Pravda – umělecké zpracování Dreyfusovy aféry
Románový cyklus se zaměřením proti církvi:
- Lurdy
- Řím
- Paříž
Povídkové soubory:
- Povídky Ninoně
- Nové povídky Ninoně
Cyklus „Evangelia“: tato díla ovlivněna idejemi utopického socialismu
- Plodnost, chvalozpěv manželské lásky a rodiny
- Práce
- Pravda
- Spravedlnost (nedokončeno)
Zola je také autorem sborníků kritických statí o divadle a literatuře:
- Naturalismus a divadlo
- Naši dramatičtí autoři
- Republika a literatura
Les Rougon-Macquart[editovat | editovat zdroj]
Rougon-Macquartů [rugon-makartů] je cyklus 20 románů s podtitulem „přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství“ (Les Rougon-Macquart. Histoire naturelle et sociale d’une famille sous le Second Empire). Autor tímto cyklem vytvořil jakousi obdobu Balzacovy Lidské komedie druhé poloviny 19. století. Uvádí zde vůbec poprvé jako hlavní postavy obyčejné dělníky a lidi z periférie. Potomci rodiny se stávají dělníky, horníky, kněžími, vědci, zemědělci, vojáky, podnikateli, spekulanty, živnostníky, prostitutkami i politiky, jejich prostřednictvím autor bez příkras dokumentuje dobu a společnost. Určujícím znakem celého cyklu jsou přechody jednotlivých postav více díly, ve kterých se postupně vyvíjejí (viz rodokmen rodiny v externích odkazech).
- Štěstí Rougonů (La Fortune des Rougon, 1871), 1. román z cyklu Rougon-Macquartů, obsahuje autorův úvod k celému cyklu
- Štvanice/Kořist (La Curée, 1871–72), rozkoše a lesk Paříže
- Břicho Paříže (Le Ventre de Paris, 1873), román z prostředí pařížské tržnice
- Dobytí Plassansu (La Conquête de Plassans, 1874), křivolaké cesty ctižádostivého kněze; česky pouze 1913, v novém překladu 1924 a 1933
- Hřích abbého Moureta/Poklesek abbého Moureta (La Faute de l'Abbé Mouret, 1875), láska mladého kněze, který trpí ztrátou paměti
- Jeho veličenstvo Eugène Rougon/Jeho excelence Eugene Rougon (Son Excellence Eugène Rougon, 1876)
- Zabiják (L'Assommoir, 1877)
- Lístek lásky (Une Page d'amour, 1878), smyslná láska mladé dívky v příkrém rozporu s láskou k matce
- Nana (Nana, 1880). Dostupné online.
- Pod pokličkou/U rodinného krbu (Pot-Bouille, 1882) (na internetu téměř všude chybně uváděno pod názvem „Kořist“, což je román „La Curée“), život v hlučném pařížském činžáku. Octave Mouret, jedna z postav románu pokračuje v dalším románu jako majitel obchodního domu U štěstí dam,
- U štěstí dam (Au Bonheur des Dames, 1883), historie růstu pařížského obchodního domu na pozadí životní dráhy mladého a ctižádostivého obchodníka a mladé dívky Denisy, která jako sirotek se svými mladšími bratry přijde do Paříže. Denisa obtížně postupuje v žebříčku funkcí v obchodním domě a až v závěru se stane manželkou jeho majitele
- Radost ze života (La Joie de vivre, 1884), česky pouze 1923 a 1925 pod názvem Život a milování; slovensky Radosť žiť, 1966
- Germinal (Germinal, 1885), román z prostředí horníků zobrazující vyhrocený konflikt mezi dělníky a majiteli dolů
- Mistrovské dílo/Dílo (L'Œuvre, 1886), obraz uměleckého snažení Paříže
- Země (La Terre, 1887), velkolepá oslava země-dárkyně
- Růžové poupě/Sen (Le Rêve, 1888)
- Lidská bestie/Člověk bestie (La Bête humaine, 1890), naturalistický román z železničního prostředí
- Peníze (L'Argent, 1891), hrůza otroctví, kterým peníze působí na člověka
- Rozvrat (La Débâcle, 1892), scény z Prusko-Francouzské války v letech 1870–1871
- Doktor Pascal (Le Docteur Pascal, 1893), poslední román z cyklu Rougon-Macquartové.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-02-16]
- ↑ Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 292.]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha: Garamond, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7407-026-6.
- FISCHER, Jan Otokar a kol. Dějiny francouzské literatury 19. a 20. stol. Díl 2., 1870–1930. Vydání 2. Praha: Academia, 1983. 770 s. [Stať „Émile Zola" je na str. 59–79.]
- ŠALDA, František Xaver a BLAHYNKA, Milan, ed. Šaldův slovník naučný: výběr z hesel F.X. Šaldy v Ottově slovníku naučném 1894-1908. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. 353 s. [Heslo „Émile Zola" je otištěno na str. 303–307.]
- ŠALDA, František Xaver. Boje o zítřek: Duše a dílo. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1973, 473 s. [Stať „Émile Zola" je na str. 417–425.]
- MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 2. svazek, M–Ž. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 459 s. [O románech „Břicho Paříže", „Germinal" a „Zabiják" viz na str. 390–393.]
- FRANCE, Anatole. Z francouzské literatury. 1. vyd. Praha: SNDK, 1964. 402, [3] s. Spisy / Anatole France; sv. 12. Knihovna klasiků. [Stať „Zolova nevinnost" je otištěna na str. 338–342.]
- BARBUSSE, Henri . Zola. V Praze: Družstevní práce, 1933. 259, [iv] s. Živé knihy. A; sv. 99, roč. 11, sv. 5.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Émile Zola na Wikimedia Commons 
Autor Émile Zola ve Wikizdrojích
Osoba Émile Zola ve Wikicitátech- Encyklopedické heslo Zola Émile v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Plné texty děl autora Émile Zola v databázi Gallica
- Digitalizovaná díla Émila Zoly v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Émile Zola
- Plné texty děl autora Émile Zola na projektu Gutenberg
- (francouzsky) Interaktivní výstava Francouzské národní knihovny
- (anglicky) Rodokmen Rougon-Macquartových
- (anglicky) A Zola Dictionary; the Characters of the Rougon-Macquart Novels of Emile Zola
- Francouzští romanopisci
- Francouzští ateisté
- Naturalističtí spisovatelé
- Osobnosti na československých poštovních známkách
- Pohřbení v pařížském Pantheonu
- Pohřbení na hřbitově Montmartre
- Zemřelí na otravu oxidem uhelnatým
- Narození 2. dubna
- Narození v roce 1840
- Úmrtí 29. září
- Úmrtí v roce 1902
- Narození v Paříži
- Úmrtí v Paříži
- Úmrtí 28. září
- Osobnosti na francouzských poštovních známkách