V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Olga Scheinpflugová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Olga Scheinpflugová
Olga Scheinpflugová, 1919
Narození 3. prosince 1902
Slaný
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 13. dubna 1968 (ve věku 65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Manžel(ka) Karel Čapek
Rodiče Karel Scheinpflug
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Karel Scheinpflug
manžel Karel Čapek
bratr JUDr. Karel Scheinpflug

Národní umělkyně Olga Scheinpflugová (3. prosince 1902 Slaný13. dubna 1968 Praha[1])[2] byla česká herečka, spisovatelka, básnířka a dramatička, manželka Karla Čapka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině spisovatele Karla Scheinpfluga (1869–1948) a matky Boženy, rozené Fričové (1878–1911)[3]. Jejími sourozenci byli JUDr. Karel Scheinpflug (1899–1987, pozdější ochránce autorských práv Karla Čapka) a Božena Scheinpflugová (1901–1984, provdaná za dramatika a kritika Edmonda Konráda). Po více než roce vdovství se otec oženil s Miladou Krinerovou (1871–1955).

Od roku 1918 studovala herectví u Marie Hübnerové, členky činohry Národního divadla. V roce 1920 byla angažována do Švandova divadla. V letech 19221928[4] byla členkou Městského divadla na Král. Vinohradech.

Ve filmu se poprvé objevila v roce 1922, v němém filmu "Zlatý klíček" dle scénáře Karla Čapka.

Od ledna 1929 přešla z Divadla na Vinohradech do Národního divadla.[5][6]

Život s Karlem Čapkem[editovat | editovat zdroj]

Olga Scheinpflugová u norského fjordu. Výřez z fotografie od Karla Čapka.

S Karlem Čapkem se Olga Scheinpflugová osobně seznámila v roce 1920, kdy podle jejího vyprávění na ni počkal před Švandovým divadlem, ve kterém hrála. Obě rodiny zpočátku vztahu nepřály.[7] Dne 26. srpna 1935 se na vinohradské radnici za Karla Čapka provdala,[8] své umělecké příjmení Scheinpflugová si však ponechala. Se svým manželem žila v jeho polovině dvojdomu bratří Čapků, který si Josef a Karel Čapkovi postavili v dnešní Praze 10 a ve vile na Strži u Příbrami. Spolu s manželem procestovala řadu evropských zemí a žila s ním až do jeho smrti v prosinci 1938.

Německá okupace[editovat | editovat zdroj]

V období Protektorátu Čechy a Morava sice pracovala dále jako herečka, byla však opakovaně vyslýchána gestapem a ve svém domě musela strpět prohlídky. Ve svých vzpomínkách zejména uvádí, že byla podezřelá z uchovávání dopisu Edvarda Beneše z exilu Karlu Čapkovi.[7]

V listopadu 1940 odešla na nátlak ze souboru Národního divadla, v její roli ji nahradila Lída Baarová.[7][9] Protižidovský a pronacistický Arijský boj ji v roce 1941 napadl i pro její pohostinská vystoupení se slovy „...Nechtěla byste toho jednání nechat, milostpaní? Máme na vás nepěkné vzpomínky ještě z dob, kdy jste byla pravidelnou páteční návštěvnicí hradních židovských potlachů.“[10]

Poválečné období a závěr života[editovat | editovat zdroj]

Po válce se druhem Olgy Scheinpflugové stal JUDr. František Krčma (1910–1996), který po jejím úmrtí především usiloval o vydání jejích spisů, zejména pamětí Byla jsem na světě.[11]

Významné filmové role se dočkala až v televizním seriál Eliška a její rod (1966).

V roce 1946 se vrátila do souboru Národního divadla a zůstala zde až do své smrti v roce 1968. Za svůj život vytvořila na jeho scénách přes 130 rolí.[12] Svou divadelní kariéru ukončila v pohostinském vystoupení v Divadle na Vinohradech ve hře Karla Čapka Matka, jež měla premiéru 1. 9. 1967 v režii Luboše Pistoria.[13] Neukázněné chování dětských diváků na představení o Velikonocích 1968, které dohrála, ale po kterém se již na jeviště nevrátila, zhoršilo její zdravotní stav (dlouholetá srdeční choroba) a krátce nato zemřela.[14]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • Všední den (1931)
  • Kouzelná obálka (1936)
  • Skleněná koule (1938)
  • Tunel smrti (1945)
  • Stesk (1946)

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Chladné světlo (komedie)
  • Madla z cihelny (komedie)
  • Viděla jsem Boha (drama)
  • Zabitý (komedie)
  • Guyana
  • Houpačka
  • Okénko
  • Láska není všechno
  • Hra na schovávanou
  • Pan Grünfeld a strašidla

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Byla jsem na světě, Praha : Mladá fronta, 1994, 2. vydání, ISBN 80-204-0421-X – kniha vzpomínek
  • Český román, Praha : František Borový, 1946 – autobiografický román
  • O divadle a tak podobně, Praha, Melantrich, 1985 – napsáno spolu s K. Čapkem

Vybrané divadelní role[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Filmové a televizní role[editovat | editovat zdroj]

  • 1968 Jegor Bulyčov (TV inscenace, role Xenie)
  • 1968 Raději potmě (TV inscenace, role neurčena)
  • 1967 Okénko od pí Olgy Scheinpflugové (TV inscenace, domovnice Dynybylka)
  • 1966 Eliška a její rod (TV seriál, role Eliška Rabasová)
  • 1964 ... a pátý jezdec Strach (role učitelka hudby)
  • 1964 Čintamani a podvodník, povídka Čintamani a ptáci (role paní Severýnová)
  • 1964 Každý den odvahu (role bytná)
  • 1963 Metelice (TV inscenace, role nevidomá teta Marfy)
  • 1963 Ohnisko nenávisti (TV inscenace, role neurčena)
  • 1963 Putování Simona Mac Keevera (TV inscenace, role neurčena)
  • 1963 Tchyně (role Veselá)
  • 1962 Jejich den (TV inscenace, role hospodská)
  • 1962 Pozdní láska (TV inscenace, role majitelka domu Feliciata Antonovna Šablovová)
  • 1931 Žena, která se směje (role Helena Leeová)
  • 1922 Zlatý klíček (role Sejkorova dcera Olga)

Autorka námětu[editovat | editovat zdroj]

  • 2001 Karlínská balada (TV film)
  • 1967 Bílé dveře (TV inscenace)
  • 1967 Okénko od pí Olgy Scheinpflugové (TV inscenace)
  • 1948 Dnes neordinuji (podle divadelní hry Okénko)
  • 1944 Sobota (napsala pod pseudonymem Stanislava Ratajová)
  • 1939 Dobře situovaný pán
  • 1938 Andula vyhrála
  • 1936 Švadlenka
  • 1933 Madla z cihelny (podle divadelní hry)
  • 1933 Okénko (podle divadelní hry)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Příčiny úmrtí národní umělkyně Olgy Scheinpflugové. Rudé právo. 20. 4. 1968, s. 2. Dostupné online. 
  2. MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Kapitola Olga Scheinpflugová, s. 107-111. 
  3. Matrika oddaných, p. Marie Sněžná Praha, 1882-1900, snímek 130
  4. V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd.Ústřední národní výbor hl.m.Prahy, Praha, 1958, str. 180
  5. Olga Scheinpflugová k Národnímu divadlu. Pestrý týden. 13. 10. 1928, s. 6. Dostupné online. 
  6. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 436
  7. a b c SCHEINPFLUGOVÁ, Olga. Byla jsem na světě. Praha: Mladá fronta, 1988. 
  8. Foto „Svatba Olgy Scheinpflugové a Karla Čapka“. Lidové noviny. 27. 8. 1935, s. 1. Dostupné online. 
  9. Český rozhlas Dvojka: Stopy Lídy Baarové v Národním divadle
  10. (dostupné online v NK ČR) Nevinná Olga Scheinpflugová. Arijský boj. 10/1941, s. 4. Dostupné online. 
  11. Jaromír Novotný: JUDr. František Krčma (In: Český dialog)
  12. Olga Scheinpflugová v archivu Národního divadla
  13. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 100, ISBN 978-80-239-9604-3.
  14. KRČMA, Karel. Co bylo dál (doslov); In:Byla jsem na světě. Praha: Mladá fronta, 1988. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 48–50, 54, 61, 73, 89, 105, 115, 123, 133, 143, 207–8, 262, 265, 272, 333, 348, 350
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 252, 259, 277, 287, 315–7, 322, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 152, 169, 176, 217–8, 230–2, 247, 252, 267, 269, 274, 286
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 32–6, 168, 349, 358, 363, 390
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 27, 46, 72–4, 85, 156, 209, 211, 306, 413, 427, 455, 464–5, 495, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 113, 172, 322, 326, 419, 467, 492.
  • Čeští spisovatelé 20. století. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. S. 553–555. 
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 650. 
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri , 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 73–75.
  • František Götz, Frank Tetauer: České umění dramatické, Část I. – činohra, Šolc a Šimáček, Praha, 1941, str. 335–8
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 62, 107–111
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 29, 74, 108, 111–2, 136, 145, 239, 240, 245–6, 248–250, 254, 335, 352, 357, 359, 442, 465–6, 473, 499, 502, 524, 559, 597, 610, 625, 645, 647, 650–1, 664
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 436–8
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 128, 179, 216, 226, 239, 243, 304–5, 386, 394, 397, 399
  • Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/I. S–T. Praha: Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1670-6. S. 107–111. 
  • Městské divadlo na Král.Vinohradech: Ročenka "Kruhu solistů 1924", vyd. Městské divadlo na Král.Vinohradech, 1923, Praha, str. 70–3, 88
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd.Ústřední národní výbor hl.m.Prahy, Praha, 1958, str. 130–164, 180
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 156, 199, 259
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 29, 31, 33, 35, 43, 45–6, 100–1, 105, 129, 170–1, 176, 179, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 108. 
  • Josef Träger: Podobizny divadelních spisovatelů – Olga Scheinpflugová in: Československé divadlo č. 6, roč.XXI, 20. června 1938, Div. knihkupectví a nakladatelství Ot. Růžičky, Praha, 1938, str. 82–3
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 92, 228, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 149, 150, 152, 170, 175, 179, 185–6, 203 ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]