V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Olga Scheinpflugová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Olga Scheinpflugová

Olga Scheinpflugová, 1919
Narození 3. prosince 1902
Slaný
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 13. dubna 1968 (ve věku 65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Vyšehradský hřbitov
Povolání spisovatelka, herečka, dramatička a básnířka
Ocenění národní umělec (1968)
Manžel(ka) Karel Čapek
Rodiče Karel Scheinpflug
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
otec Karel Scheinpflug
manžel Karel Čapek
bratr JUDr. Karel Scheinpflug

Národní umělkyně Olga Scheinpflugová (3. prosince 1902 Slaný13. dubna 1968 Praha[1])[2] byla česká herečka, spisovatelka, básnířka a dramatička, manželka Karla Čapka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině spisovatele Karla Scheinpfluga (1869-1948) a matky Boženy, rozené Fričové (1878-1911)[3]. Jejími sourozenci byli JUDr. Karel Scheinpflug (1899-1987, pozdější ochránce autorských práv Karla Čapka) a Božena Scheinpflugová (1901-1984, provdaná za dramatika a kritika Edmonda Konráda). Po více než roce vdovství se otec oženil s Miladou Krinerovou (1871–1955).

Od roku 1918 studovala herectví u Marie Hübnerové, členky činohry Národního divadla. V roce 1920 byla angažována do Švandova divadla. V letech 19221928[4] byla členkou Městského divadla na Král. Vinohradech (Divadlo na Vinohradech).

Ve filmu se poprvé objevila v roce 1922, v němém filmu "Zlatý klíček" dle scénáře Karla Čapka.

Od ledna 1929 přešla z Divadla na Vinohradech do Národního divadla.[5][6]

Život s Karlem Čapkem[editovat | editovat zdroj]

Olga Scheinpflugová u norského fjordu. Výřez z fotografie od Karla Čapka.

S Karlem Čapkem se Olga Scheinpflugová osobně seznámila v roce 1920, kdy podle jejího vyprávění na ni počkal před Švandovým divadlem, ve kterém hrála. Obě rodiny zpočátku vztahu nepřály.[7] Dne 26. srpna 1935 se na vinohradské radnici za Karla Čapka provdala,[8] své umělecké příjmení Scheinpflugová si však ponechala. Se svým manželem žila v jeho polovině dvojdomu bratří Čapků, který si Josef a Karel Čapkovi postavili v dnešní Praze 10 a ve vile na Strži u Příbrami. Spolu s manželem procestovala řadu evropských zemí a žila s ním až do jeho smrti v prosinci 1938.

Německá okupace[editovat | editovat zdroj]

V období Protektorátu Čechy a Morava sice pracovala dále jako herečka, byla však opakovaně vyslýchána gestapem a ve svém domě musela strpět prohlídky. Ve svých vzpomínkách zejména uvádí, že byla podezřelá z uchovávání dopisu Edvarda Beneše z exilu Karlu Čapkovi.[7]

V listopadu 1940 odešla na nátlak ze souboru Národního divadla, v její roli ji nahradila Lída Baarová.[7][9] Protižidovský a pronacistický Arijský boj ji v roce 1941 napadl i pro její pohostinská vystoupení se slovy „...Nechtěla byste toho jednání nechat, milostpaní? Máme na vás nepěkné vzpomínky ještě z dob, kdy jste byla pravidelnou páteční návštěvnicí hradních židovských potlachů.“[10]

Poválečné období a závěr života[editovat | editovat zdroj]

Po válce se druhem Olgy Scheinpflugové stal JUDr. František Krčma (1910-1996), který po jejím úmrtí především usiloval o vydání jejích spisů, zejména pamětí Byla jsem na světě.[11]

Významné filmové role se dočkala až v televizním seriál Eliška a její rod (1966).

Vrátila se do souboru Národního divadla; za svůj život vytvořila na jeho scénách přes 130 rolí. Svou divadelní kariéru ukončila v pohostinském vystoupení v Divadle na Vinohradech ve hře Karla Čapka Matka, jež měla premiéru 1. 9. 1967 v režii Luboše Pistoria.[12] Neukázněné chování dětských diváků na představení o Velikonocích 1968, které dohrála, ale po kterém se již na jeviště nevrátila, zhoršilo její zdravotní stav (dlouholetá srdeční choroba) a krátce nato zemřela.[13]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Chladné světlo (komedie)
  • Madla z cihelny (komedie)
  • Viděla jsem Boha (drama)
  • Zabitý (komedie)
  • Guyana
  • Houpačka
  • Okénko
  • Láska není všechno
  • Hra na schovávanou
  • Pan Grünfeld a strašidla

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Byla jsem na světě, Praha : Mladá fronta, 1994, 2. vydání, ISBN 80-204-0421-X – kniha vzpomínek
  • Český román, Praha : František Borový, 1946 – autobiografický román
  • O divadle a tak podobně, Praha, Melantrich, 1985 – napsáno spolu s K. Čapkem

Vybrané divadelní role[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Filmové a televizní role[editovat | editovat zdroj]

  • 1968 Jegor Bulyčov (TV inscenace, role Xenie)
  • 1968 Raději potmě (TV inscenace, role neurčena)
  • 1967 Okénko od pí Olgy Scheinpflugové (TV inscenace, domovnice Dynybylka)
  • 1966 Eliška a její rod (TV seriál, role Eliška Rabasová)
  • 1964 ... a pátý jezdec Strach (role učitelka hudby)
  • 1964 Čintamani a podvodník, povídka Čintamani a ptáci (role paní Severýnová)
  • 1964 Každý den odvahu (role bytná)
  • 1963 Metelice (TV inscenace, role nevidomá teta Marfy)
  • 1963 Ohnisko nenávisti (TV inscenace, role neurčena)
  • 1963 Putování Simona Mac Keevera (TV inscenace, role neurčena)
  • 1963 Tchyně (role Veselá)
  • 1962 Jejich den (TV inscenace, role hospodská)
  • 1962 Pozdní láska (TV inscenace, role majitelka domu Feliciata Antonovna Šablovová)
  • 1931 Žena, která se směje (role Helena Leeová)
  • 1922 Zlatý klíček (role Sejkorova dcera Olga)

Autorka námětu[editovat | editovat zdroj]

  • 2001 Karlínská balada (TV film)
  • 1967 Bílé dveře (TV inscenace)
  • 1967 Okénko od pí Olgy Scheinpflugové (TV inscenace)
  • 1948 Dnes neordinuji (podle divadelní hry Okénko)
  • 1944 Sobota (napsala pod pseudonymem Stanislava Ratajová)
  • 1939 Dobře situovaný pán
  • 1938 Andula vyhrála
  • 1936 Švadlenka
  • 1933 Madla z cihelny (podle divadelní hry)
  • 1933 Okénko (podle divadelní hry)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Příčiny úmrtí národní umělkyně Olgy Scheinpflugové. Rudé právo. 20. 4. 1968, s. 2. Dostupné online.  
  2. MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha : Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Kapitola Olga Scheinpflugová, s. 107-111.  
  3. Matrika oddaných, p. Marie Sněžná Praha, 1882-1900, snímek 130
  4. V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd.Ústřední národní výbor hl.m.Prahy, Praha, 1958, str. 180
  5. Olga Scheinpflugová k Národnímu divadlu. Pestrý týden. 13. 10. 1928, s. 6. Dostupné online.  
  6. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 436
  7. a b c SCHEINPFLUGOVÁ, Olga. Byla jsem na světě. Praha : Mladá fronta, 1988.  
  8. Foto „Svatba Olgy Scheinpflugové a Karla Čapka“. Lidové noviny. 27. 8. 1935, s. 1. Dostupné online.  
  9. Český rozhlas Dvojka: Stopy Lídy Baarové v Národním divadle
  10. (dostupné online v NK ČR) Nevinná Olga Scheinpflugová. Arijský boj. 10/1941, s. 4. Dostupné online.  
  11. Jaromír Novotný: JUDr. František Krčma (In: Český dialog)
  12. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 100, ISBN 978-80-239-9604-3.
  13. KRČMA, Karel. Co bylo dál (doslov); In:Byla jsem na světě. Praha : Mladá fronta, 1988.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 48–50, 54, 61, 73, 89, 105, 115, 123, 133, 143, 207–8, 262, 265, 272, 333, 348, 350
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 252, 259, 277, 287, 315–7, 322, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 152, 169, 176, 217–8, 230–2, 247, 252, 267, 269, 274, 286
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 32–6, 168, 349, 358, 363, 390
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 27, 46, 72–4, 85, 156, 209, 211, 306, 413, 427, 455, 464–5, 495, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 113, 172, 322, 326, 419, 467, 492.
  • Čeští spisovatelé 20. století. 1. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1985. 830 s. S. 553–555.  
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 650.  
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri , 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 73–75.
  • František Götz, Frank Tetauer: České umění dramatické, Část I. – činohra, Šolc a Šimáček, Praha, 1941, str. 335–8
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 62, 107–111
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 29, 74, 108, 111–2, 136, 145, 239, 240, 245–6, 248–250, 254, 335, 352, 357, 359, 442, 465–6, 473, 499, 502, 524, 559, 597, 610, 625, 645, 647, 650–1, 664
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 436–8
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 128, 179, 216, 226, 239, 243, 304–5, 386, 394, 397, 399
  • Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/I. S–T. Praha : Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1670-6. S. 107–111.  
  • Městské divadlo na Král.Vinohradech: Ročenka "Kruhu solistů 1924", vyd. Městské divadlo na Král.Vinohradech, 1923, Praha, str. 70–3, 88
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd.Ústřední národní výbor hl.m.Prahy, Praha, 1958, str. 130–164, 180
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 156, 199, 259
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 29, 31, 33, 35, 43, 45–6, 100–1, 105, 129, 170–1, 176, 179, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 108.  
  • Josef Träger: Podobizny divadelních spisovatelů – Olga Scheinpflugová in: Československé divadlo č. 6, roč.XXI, 20.června 1938, Div. knihkupectví a nakladatelství Ot. Růžičky, Praha, 1938, str. 82–3
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 92, 228, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 149, 150, 152, 170, 175, 179, 185–6, 203 ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]