V tomto článku je použita zastaralá šablona.

František Götz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Götz

František Götz (foto před rokem 1945)
Narození 1. ledna 1894
Kojátky
Úmrtí 7. července 1974 (ve věku 80 let)
Praha
Povolání spisovatel, překladatel, dramatik a literární kritik
Manžel(ka) Joža Götzová
Děti Eva Klenová
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
manželka Joža Götzová
dcera Eva Klenová


František Götz (1. ledna 1894 Kojátky u Vyškova[1]7. července 1974 Praha) byl český literární historik, kritik, dramatik, dramaturg a programový mluvčí Literární skupiny. Věnoval se také překladu.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1912 maturoval v Bučovicích, absolvoval abiturientský kurs v Brně a pracoval jako učitel. Byl zakládajícím členem brněnské expresionistické Literární skupiny, v letech 19211928 spoluredigoval její časopis Host a byl spoluautorem významného manifestu Naše naděje, víra a práce (1922).

V roce 1923 jej z Brna povolal Karel Hugo Hilar na místo lektora činohry Národního divadla. V letech 19281944 byl dramaturgem ND. Po Hilarově smrti v roce 1935 se stal vedoucí osobností činohry ND. Jako dramaturg uváděl díla českých autorů (Karel Čapek, Vítězslav Nezval, Fráňa Šrámek). Před nástupem Otokara Fischera do funkce šéfa činohry v závěru roku 1935 a od jeho smrti v březnu 1938 byl sice titulárním šéfem činohry ředitel ND Stanislav Lom, ve skutečnosti činohru vedl Götz a to až do nástupu Jana Bora do této funkce v březnu 1939. [2]

Na krátké období sezóny 1944/1945 (prakticky však jen do uzavření divadel 1.září 1944) byl z rozhodnutí ministra Emanuela Moravce [3] zbaven funkce dramaturga ND a jmenován ředitelem Divadla na Vinohradech [4]. V roce 1947 se vrátil do Národního divadla, kde byl do roku 1948 šéfem činohry, pak dva roky náměstkem uměleckého ředitele. V letech 19651969 pokračoval ve funkci hlavního dramaturga činohry ND.

Významná byla i jeho pedagogická činnost. Nejdříve přednášel externě na Filosofické fakultě UK (19481950), v roce 1950 byl jmenován profesorem praktické dramaturgie na DAMU, kde byl v období 19521954 i vedoucím katedry divadelní vědy a dramaturgie. V období 1949/1950 a opakovaně 1952/1953 zastával funkci děkana DAMU [5]. Od září 1960 až do srpna 1969 přednášel také jako profesor na katedře teorie a dějin divadla Filosofické fakulty UK. Další dva roky zde působil jako profesor – konzultant.

Velmi významné bylo jeho kritické působení, a to literární i divadelní.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Na konci března 1944 byl jsem náhle zavolán na ministerstvo a tam mi bylo oznámeno, že od 1. dubna jsem přeřazen do Městských divadel pražských ve funkci ředitele a šéfa činohry. Rozpory mezi oběma dosavadními řediteli (Salzrem a Plachým) činí prý toto opatření naprosto nutným....Na mé námitky dostalo se mi odpovědi, že se mi doporučuje, abych přeřazení přijal "dobrovolně", jinak to bude nařízeno.
— František Götz [6]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Krásná literatura, dramata a práce o literatuře[editovat | editovat zdroj]

  • Stručné dějiny literatury české (1920)
  • Novodobá literatura česká ve škole (1920)
  • Anarchie v nejmladší české poezii (1922, kritiky)
  • Úvod do poezie (1923)
  • Jasnící se horizont (1926)
  • Tvář století (1929)
  • Básnický dnešek (1931)
  • Zrada dramatiků (1931)
  • Padající hvězdy (1932)
  • Cesta k našim básníkům (1933)
  • Osudná česká otázka (1934)
  • Boj o český divadelní sloh (1934, studie)
  • Český román po válce (1936, studie)
  • Muž bez vlasti (1936)
  • F. X. Šalda (1937, monografie)
  • První rota (1938)
  • Slavnost mládí (České majales), (1940, veselohra, společně s Milošem Hlávkou pod pseudonymem Václav Záruba)
  • Soupeři (1940)
  • Paní našich snů (1942)
  • Světelný gejzír (1943)
  • Na předělu (1946, kritiky)
  • Jaroslav Kvapil (1948, monografie)
  • Vývoj světového dramatu (1950, skripta)
  • Dějiny zahraničního divadla po Velké francouzské revoluci (1951, skripta)
  • Václav Řezáč (1957, monografie)
  • Divadlo od 90. let k dnešku (1959, skripta)
  • Teorie dramatu (1959, skripta)
  • Zdeněk Štěpánek (1962, monografie)
  • Patnáct let vývoje českého dramatu (1962, skripta)
  • Vlasta Fabianová (1963, monografie)
  • Obrazy z dějin světové kritiky (1964, skripta)

Dramatizace[editovat | editovat zdroj]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Redakčně připravil[editovat | editovat zdroj]

  • Sborník Literární skupiny (1923, s kolektivem)
  • Nové české divadlo 1930–1932 (1932, spolu M. Ruttem)
  • Národní divadlo k svému padesátému výročí ( 1933)
  • Chaloupka, J.: Poslední melodie. Verše z pozůstalosti (1938)
  • České umění dramatické. Činohra (1941, slovník, spolu F. Tetauerem)
  • Václav Vydra (sborník k 70. narozeninám, 1946)

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Tatíček osvoboditel. K 70. narozeninám našeho prezidenta (1920)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matrika narozených Kojátky [online]. MZA Brno, 1878-1901, [cit. 2016-02-02]. Dostupné online. (česky) 
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 116
  3. František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 361
  4. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 69, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  5. Kolektiv autorů: AMU 60.let (Publikace k 60.výročí založení AMU v Praze), 2006, str. 28
  6. František Götz: Zlověstný stín nad protektorátním divadlem, In: František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 65

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 212–3, 247, 318, ISBN 80-85774-08-9
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 90, 93, 100, 103, 105, 108, 111, 113–4, 124–6, 128, 132, 138, 141, 218–9, 296–7, 338
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 59–60, 70, 95, 120, 124, 144, 152, 155, 159, 192
  • Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 235
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 117, 130–1, 142, 146, 161, 190–1, 194, 197–8, 219, 224, 243, 250, 309, 323
  • František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 32, 125, 144
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 24–5, 27, 30, 60–5, 69, 78, 115, 126, 348, 351, 361–2, 366–7, 407
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 50, 70, 111, 157, 160, 196, 260, 325, 330, 356, 370–2, 382, 417, 433, 485, 490–2, 494–5, 497–8, 501–2, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 12, 83
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 37, 42, 46, 371
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 44, 50, 53, 68, 78, 198, 235, 237, 433, ISBN 80-204-0493-7
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 13, 31, 33, 35–6, 38, 42, 58
  • Em. Janský: Muž v pozadí, In: Československé divadlo, roč. XIII, č. 8, 30. dubna 1930, str. 117–8
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 75, 84, 139, 141, 147–8, 157, 162, 164, 167–8, 174, 178
  • Kolektiv autorů: AMU 60. let (Publikace k 60.výročí založení AMU v Praze), 2006, str. 28
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 63, 108, 112, 120, 169, 204, 241, 245, 336, 338, 365, 367, 436, 462–5, 478–9, 515, 541, 589, 592–3, 595–8, 605, 609–611, 616, 619, 622, 625–6, 634, 638
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 18831963, Orbis, Praha, 1964, str. 36, 47
  • Kolektiv autorů: Lexikon české literatury, Praha, 1985
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 116–7
  • Hana Konečná a kol: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 86, 90, 93, 129, 160, 163, 176, 182, 192–3, 195, 252–3, 311–2, 316, 393
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 250
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 6, 181, obr.příl.28
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 90, 93, 100, 103, 105, 108, 111, 113–4, 124–6, 128, 132, 138, 141, 218–9, 296–7, 338
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 19–21, 42, 56–7, 81–2, 110–1, 114, 126, 133, 213, 237–8, 249, 251, 255
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 14, 54, 57, 69, 171, 175–8, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 40, 73, 199, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 208, 228, 234, 320, 346, ISBN 80-85625-19-9
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 116, 129, 141, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

ředitelé Divadla na Vinohradech
Předchůdce:
JUDr.Vladimír Říha
19441945
František Götz
Nástupce:
Jiří Frejka
děkani DAMU
Předchůdce:
Klementina Rektorisová
František Götz
19491950
Nástupce:
Jan Kopecký
Jan Kopecký 19521953 Vladimír Adámek