Otomar Korbelář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Otomar Korbelář

V roli Caesara ve hře G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra, Divadlo na Vinohradech, premiéra 27. 4. 1936, režie František Salzer
Narození 3. listopadu 1899
Sázava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 30. listopadu 1976 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Manžel(ka)

Jarmila Šamalíková

Eva Vrchlická mladší
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otomar Korbelář (3. listopadu 1899, Sázava[1]30. listopadu 1976, Praha) byl český hudebník, herec, režisér a ředitel divadla. Byl dvakrát ženatý a měl jednu dceru.

Chata u obce Felbabka (okr. Beroun), využívaná ve 30. a 40. letech 20. století společně rodinami herce Otomara Korbeláře a režiséra Františka Salzera (stav v roce 1944)

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec, stavební inženýr, zemřel, když byly Otomarovi čtyři roky. Matka střídala často zaměstnání, takže se často stěhovali. Ve Veltrusech se jeho matka znovu provdala a narodil se jí druhý syn. Mladý Otomar byl nadšený hudebník, sám se učil na violoncello. Během 1. světové války se živil hrou na klavír jako doprovod k němým filmům v jednom pražském biografu.

Studium[editovat | editovat zdroj]

Během 1. světové války začal chodit na Obchodní akademii v Praze, což bylo přání jeho nevlastního otce. Otomar se však rozhodl odejít a živit se hraním na klavír ve výše zmíněném biografu. Po válce začal studovat hru na fagot a hoboj na pražské hudební konzervatoři, kde byl díky svému talentu rovnou přijat do 2. ročníku. Prakticky souběžně s tím pak také na konzervatoři studoval i herectví. Byl žákem profesora Jaroslava Hurta, který vychoval i další známé divadelní osobnosti, např. režiséry Františka Salzera, Jana Škodu a Miloslava Jareše, herečku Jarmilu Horákovou a další.[2]. Na Dramatickém oddělení konzervatoře byl posluchačem v letech 19191922, přičemž rok 1922 byl rokem, kdy toto oddělení absolvovali první posluchači. [3] Již během studií si zahrál jako elév několik epizodních rolí v Národním divadle.

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Po absolutoriu hrál v divadlech v Olomouci, Plzni, a Městském divadle Kladně, kde byl také i ředitelem. Na Kladně potkal také svou první manželku Jarmilu Šamalíkovou. Mnoho let hrál v Divadle na Vinohradech (1929–1945, 1952–1954, 1956–1966) [4], poslední léta života působil v Hudebním divadle v Karlíně (1962–1976). V Divadle na Vinohradech potkal svou druhou manželku tanečnicí a herečkou Evu Vrchlickou mladší (vnučku spisovatele Jaroslava Vrchlického). Spolu měli také dceru.

Otomar Korbelář byl velmi citlivým a vnímavým hercem. Měl velice zvučný hlas, který zúročil také jako zpěvák. Byl výborným představitelem mužných a charakterních rolí.

Film[editovat | editovat zdroj]

Z jeho filmových rolí byla patrně vůbec nejpozoruhodnější role Františka Kmocha ve filmu To byl český muzikant nebo hlavní role v prvním československém barevném filmu Jan Roháč z Dubé či role císaře Františka Josefa I. ve filmu Sarajevský atentát.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Jeden milovník non plus ultra – Otomar Korbelář! Přišel do souboru přibližně ve stejné době jako Jiří Plachý, Elena Hálková i já. Měl úžasné osobní kouzlo, své milovníky odváděl vždy s velkým šarmem a gracií.
— Vladimír Hlavatý[5]

Účinkování[editovat | editovat zdroj]

Divadlo, role
Divadlo, režie
Zpěv
  • Grandhotel Nevada (1934)
  • Dokud máš maminku (1934)
  • Zlatá Kateřina (1934)
  • Včera neděle byla (1938)
  • Tulák Macoun (1939)
  • To byl český muzikant (1940)
  • Rukavička (1941)
  • Slepice a kostelník ..... Dajme my si, kamarádi, hore hrát (1950)
Muzikál
  • My Fair Lady – plukovník Pickering
Film
  • Třetí rota (1931) – poručík Suk
  • Zlaté ptáče (1932) – Petr
  • Zlatá Kateřina (1934) – John Sam
  • Grandhotel Nevada (1934) – Petr
  • Dokud máš maminku (1934) – Ing. Karel Jaroš
  • Bezdětná (1935) – ředitel Hron
  • Vzdušné torpédo 48 (1936) – plukovník Švarc
  • Komediantská princezna (1936) – Dvorský
  • Srdce na kolejích (1937) – Pavel Skála
  • Důvod k rozvodu (1937) – Sheriadan alias Skála
  • Soud boží (1938) – Jan Foltýn
  • Včera neděle byla (1938) – Jaroslav
  • Boží soud (1938) – Jan Foltýn
  • Lucerna (1938) – mlynář
  • Zlatý člověk (1939) – prof. MUDr. Petr Partyk
  • Tulák Macoun (1939) – František Macoun
  • Nevinná (1939) – Ing. Novák
  • To byl český muzikant (1940) – František Kmoch
  • Pacientka dr. Hegla (1940) – dr. Jindřich Hegl
  • Těžký život dobrodruha (1941) – Fred Flok alias konzul Binder alias Ing. Benda alias komisař Niklas
  • Rukavička (1941) – Arne Brant
  • Advokát chudých (1941) – Josef Kypr
  • Šťastnou cestu (1943) – Jan Klement, průmyslník
  • Skalní plemeno (1943) – Petr Pangrác
  • Experiment (1943) – Karel Chodovský
  • Děvčica z Beskyd (1944) – Cyril Hanulík
  • Prstýnek (1945) – Jan Sochor
  • Nezbedný bakalář (1946) – Mikuláš
  • Lavina (1946) – dr. Heran
  • Jan Roháč z Dubé (1947) – Jan Roháč z Dubé
  • Vzbouření na vsi (1949) – Kubeš
  • Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949) – Dubský
  • Vstanou noví bojovníci (1950) – Švandrlík
  • Slepice a kostelník (1950) – Tonek Pěknica
  • Karhanova parta (1951) – ředitel
  • Usměvavá zem (1952) – předseda JZD
  • Pyšná princezna (1952) – hospodář
  • Severní přístav (1954) – Dušek
  • Honzíkova cesta (1956) – revizor
  • Brankář bydlí v naší ulici (1957) – Šácha
  • Tenkrát o Vánocích (1958) – kapitán Hloušek
  • Letiště nepřijímá (1959) – Široký
  • Objev na Střapaté hůrce (1962) – prof. Říha
  • Máte doma lva? (1963)
  • Místo v houfu (1964) – 3. Optimista - pán
  • Gambit (1964)
  • Pět miliónů svědků (1965) – Glanc
  • Na Žižkově válečném voze (1968)
  • Pán si neželal nič (1970) – Mrázik
  • My, ztracený holky (1972)
  • Sarajevský atentát (1975) – císař František Josef
  • Náš dědek Josef (1976) – Šantala
Televizní film
  • Chvíle rozhodnutí (1961) – Lebeda
  • Polka jede do světa (1965) – generál Walmoden
  • Samota (1965)
  • Znojemský sen (1972)
Televizní seriál
Dokument
  • Za karpatským medvědem (1952)
  • Večery s Jindřichem Plachtou (1953) – sám sebe
  • Odkaz Dukly (1954)
  • Otomar Korbelář (1960)
  • Pražský chodec (1965)
Dabing

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31
  3. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 145, 509
  4. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová: Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 45, 47–8, 52–5, 57, 61, 64–5, 67, 85, 87–8, 182, ISBN 978-80-239-9604-3
  5. Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 99

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 15, 67
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 19301945, Orbis, Praha, 1966, str. 33, 81, 84, 96, 124, 142, 168–9, 175–7, 199, 201, 218, 221, 224, 227, foto 56, 215, 238, 312, 357, 429, 435, 455–460, 462–3, 534, 541, 592, 601, 613, 624
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 144
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 230, 270
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 123
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 89, 132, 134, 159, 182, 242, 440, 449, 502, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str.  253
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 172–3, 175, 270, ISBN 80-207-0419-1
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 44, 63
  • Petr Hořec: Herecká ohlédnutí, Západočeské nakladatelství, Plzeň, 1977, str. 104–113
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 13, 23, 25–7, 33, 35, 42
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 168
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 173, 178, 254, 366–7, 369, 486, 502, 649, 658–9
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 204, 213–4, 245–7, 249–254, 263
  • Kruh solistů MDP: Ročenka k jubileu Městských divadel pražských 19071937, Kruh solistů Městských divadel pražských, knihtiskárna Politika, Praha, 1938, str. 74
  • Viktor Kudělka: To byl český milovník, Knihkupectví Michala Ženíška, Brno, 1999, str. 33–42, ISBN 80-901887-4-5
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, 2006, str. 78, 106, 209, 248, ISBN 80-86182-51-7
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179, 130–164
  • Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 19281929, vyd.  Dr.Ot.Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 104–5, 109, 110
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová: Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 45, 47–8, 52–5, 57, 61, 64–5, 67, 85, 87–8, 182, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 46, 179
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 125.  
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 67, 97, 105, ISBN 80-85837-35-8
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 125, 131–2
  • Jiří Žák a kol: Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 154, 175, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]