Stanislav Motl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stanislav Motl
Stanislav Motl
Narození 6. března 1952 (66 let)
Ústí nad Orlicí, Československo
Povolání novinář a spisovatel
Alma mater Univerzita Karlova
Ocenění Krameriova cena (2017)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Motl (* 6. března 1952 Ústí nad Orlicí) je český novinář a spisovatel.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Stanislav Motl vystudoval střední ekonomickou školu, posléze Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Jako novinář začal publikovat na počátku 70. let v regionálních novinách, ve kterých působil deset let. V období normalizace byl reportérem nejprve v časopise Svět v obrazech, poté v týdeníku Signál. V tomto časopise ministerstva vnitra mj. vylíčil v reportáži průběh Palachova týdne z pohledu tehdejší moci. [1]. Po listopadu 1989 publikoval v časopise Reflex. Znám je zejména knihami s historickou tematikou, které se převážně týkají období druhé světové války. Od roku 1995 byl jedním z reportérů investigativního pořadu Na vlastní oči televize Nova. Od roku 2010 připravuje v ČRo 2 svůj autorský pořad s názvem Stopy, fakta, tajemství[2], který dostal i televizní podobu.

V minulosti byl reportérem v několika válečných konfliktech. Věnuje se pedagogické a přednáškové činnosti. Editor souhrnného díla Jiřího Muchy (vyšlo v nakladatelství Eminent). Je autorem scénářů k filmovým dokumentům např.: Živý mrtvý, Ozvěny lidické noci, Sláva a prokletí Lídy Baarové, Mraky nad Barrandovem, Nacisté pod ochranou. Je nositelem celosvětové ceny The AIB International Media Excellence Awards. Toto ocenění udělované v Londýně, které je považováno za rozhlasového Oskara, získal v letech 2010 a opakovaně v roce 2011. V ČR obdržel mimo jiné hlavní cenu festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran (2003) a hlavní cenu E. E. Kische (2011).

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Přestože má platné lustrační osvědčení č.ID-16384/1-016/1-LU-91, vydané ministerstvem vnitra ČR 14.11. 1995, je někdy spojován s bývalou Státní bezpečností, která ho v letech 1974–1979 registrovala pod písmenem C (kandidáti tajné spolupráce a důvěrníci). Jeho lustrační osvědčení však neosvědčuje žádnou vědomou spolupráci a nositel tohoto osvědčení splňuje tedy – dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 11. 1992 – všechny podmínky lustračního zákona.[3]

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. REJŽEK, Jan. REJŽEK: Poslanci Ondráčkovi k výročí bití při Palachově týdnu. lidovky.cz [online]. 2014-01-14 [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. 
  2. NOVÁČEK, Ondřej. Lovec nacistů Motl přechází z Novy do Českého rozhlasu. ČT24 [online]. 2010-01-07 [cit. 2010-09-20]. Dostupné online. 
  3. Nález ústavního soudu České a Slovenské federativní republiky (pléna) ze dne 26. listopadu 1992 Sb. Zn. PL ÚS 1/92

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]