Jarmila Horáková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jarmila Horáková
Jarmila Horakova.jpg
Narození 7. března 1904
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. ledna 1928 (ve věku 23 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Pražská konzervatoř
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jarmila Horáková (7. března 1904, Praha[1]20. ledna 1928, Praha) byla česká herečka.

Studium, divadelní začátky[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Praze, v Žitné ulici. Pro divadlo se rozhodla již ve svých 13 letech. V letech 19171923 účinkovala v Řevnicích v lesním divadle, kde jí viděl i Jaroslav Kvapil a upozornil na její talent její rodiče [2]. Od roku 1919 se připravovala v soukromé filmové škole a v letech 19221926 [3] na dramatickém oddělení pražské Státní konzervatoře hudby, kde k jejím učitelům patřili např. Jaroslav Hurt[4]Marie Laudová–Hořicová. V Německu byla na stáži v rytmicko-hudební škole Émila Jaques-Dalcroze.

Českým uměleckým vzorem jí byla Marie Hübnerová. [5]

Již jako studentka konzervatoře hrála ve dvacátých letech v holešovické Legii malých a na Scéně adeptů, spolu s dalšími nadějnými mladými herci a studenty herectví, převážně žáky profesora Jaroslava Hurta (Miloslav Jareš, Jiří Frejka, Saša Machov, Miloš Nedbal, Jan Škoda, František Salzer, Světla Svozilová, Jiřina Šejbalová, Václav Trégl, Bohuš Záhorský, Lola Skrbková a další),[6] rovněž tak v souboru Zkušební scény a Divadla mladých.[7] Vystoupila v prvním představení Osvobozeného divadla 8. února 1926 v roli Klaudiny ve hře "Cirkus Dandin" v pražském sále Na Slupi.[8]

Angažmá[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení konzervatoře byla v roce 1926 po úspěšném pohostinském vystoupení v roli Stázi ve Šrámkově „Létě“ ihned angažována šéfem činohry K.H.Hilarem do pražského Národního divadla,[4] kde setrvala až do své smrti v roce 1928. Na její místo následně Národní divadlo angažovalo Boženu Půlpánovou.[9] Pohostinsky účinkovala i ve Vinohradském a ve Švandově divadle.

Za svůj krátký život nastudovala 85 rolí a hrála ve 343 představeních.[10]

Zabývala se také recitací a vystoupila několikrát i ve filmu.

Deník Jarmily Horákové, smrt[editovat | editovat zdroj]

Celý život si vedla podrobný deník, který byl v roce 1940 vydán jako kniha (Jiří Frejka: Deník Jarmily Horákové). Jarmila Horáková se stala inspirující předlohou pro postavu herečky Jarmily, titulní role hry Olgy Barényiové Herečka, uvedené v premiéře v Městském divadle Na poříčí dne 11. února 1944 v režii Františka Salzera, se Zorkou Janů v titulní roli. [11]

Jarmila Horáková zemřela ve věku nedožitých 24 let na zhoubný nádor (sarkom).[12] Je pochována na Olšanských hřbitovech v Praze.

V české herecké tradici lze spatřovat v Horákové přímé navázání na umělecký odkaz Hany Kvapilové [13].

Citát[editovat | editovat zdroj]

Vzpomněl jsem si na to, co jsem viděl před prázdninami, vzpomněl jsem si i na tu kouzelnou herečku (byla to Jarka Horáková). Panenko skákavá! Hrát tak s ní! To jsem ještě nevěděl, že ona už je v Národním...
— Miloš Nedbal[14]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Divadelní osobnosti vzpomínají na Jarmilu Horákovou[editovat | editovat zdroj]

Joža Götzová

  • Jarmila Horáková byla velkou nadějí českého divadelnictví. Přišla s ní herečka mimořádných kvalit – a k tomu herečka, jež byla nejvlastnějším výrazem dnešní doby a měla tudíž zcela nové předpoklady psychologické. Pozorovali jste na ní charakteristickou vlastnost sportovní generace. Měla jiné nervy než naše starší herečky. Neprošla školou erotické kultury. Neviděla v erotice základní a jediný projev životní. Měla krásné, sportem vypěstěné tělo. Měla kovově zvučný hlas, jenž nedovedl znít falešně. Hlas, který i když zněl erotickou touhou – byl hluboce přímý a prostý – jakoby prostý hlad nebo žízeň těla a srdce. A měla podivnou vnitřní cudnost. Neznala exhibicionismu starších generací. Její citový projev byl prostý a nesmělý. Jako by se za něj styděla. Jasná, silná, smělá, nebázlivá duše. A duše hluboce čestná a čistá. Kus dobrého dítěte a kus moudré ženy. A přitom umělecky úrodné nitro. Byla v ní jedinečná souhra zdravé citlivosti, spádné vůle a živočišné chytrosti. Vše v ní bylo v rovnováze. [17]

Milan Svoboda

  • Z představení, hraných dramatickým oddělením, budiž zde zvláště vzpomenuto Shakespearovo "Zkrocení zlé ženy", (ve Vinohradském divadle dne 1. května 1926), v němž Katušku hrála, těsně před absolvováním, nezapomenutelná Jarmila Horáková, nejskvělejší zjev a největší naděje mladé herecké generace; byla ještě před ukončením školního roku anagažována k Národnímu divadlu, kde se její nadání nejslibněji rozvíjelo, žel jen necelá dvě léta, kdy smrt přervala její nadšený rozlet za vidinou umění. [18]

Josef Träger

  • Nejnadanější z nich byla Jarmila Horáková, umělecky osobitější a vyspělejší než její spolužačky, a brzy je také všecky předešla do Národního divadla. Byla to bytost opravdu múzická, která hlavně v Prodavačce ryb z Nezvalovy "Depeše na kolečkách" ve Frejkově režii naprosto původní lyrickou intonací vystihla citovost poválečné generace. S vrozeným smyslem pro hudebnost slova a pro zpěvnost řeči pomohla upřesnit představu divadelní poezie a přitom ztělesňovala vyhraněný typ soudobého mládí s jeho citovostí, činorodostí a s potřebou životního řádu, jak jej nejcelistvěji zpodobila v Hildě z Ibsenova "Stavitele Solnesse". [19]
  • Předčasná smrt, která zahubila Jarmilu Horákovou ve wolkrovském věku, obestřela její zjev, mihnuvší se jak oslnivý meteor naším avantgardním divadlem, září mimořádného talentu; ten potom vyznačil směr dalšímu vývoji mladého herectví. [20]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  2. Frant. L. Novák: Nezapomínáme..., In: Československé Divadlo (nezávislý ilustr. všedivadelní půlměsíčník), ročník XIV (IX), číslo 5 (15. března 1931), str. 66, foto str. 67, vyd. Matice divadelní, Praha, 1931
  3. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 508
  4. a b Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31
  5. Frant. L. Novák: Nezapomínáme..., In: Československé Divadlo (nezávislý ilustr. všedivadelní půlměsíčník), ročník XIV (IX), číslo 5 (15. března 1931), str. 66, foto str. 67, vyd. Matice divadelní, Praha, 1931
  6. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 86
  7. Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Na s. 481-485 údaj o rukopisné vzpomínce Miloše Nedbala na Jarmilu Horákovou v počátcích její herecké dráhy. Týž: Jak jsem potkal Osvobozené - Neznámé forbíny V+W. In: Almanach autorů A, č. 3, Praha, 1991, s. 79-83, ISBN 80-85214-08-3
  8. a b František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 24 (část VPR), ISBN 978-80-7304-099-4
  9. František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 191, 232
  10. Jiří Frejka: Deník Jarmily Horákové, Českomoravský Kompas, Praha, 1940, str. 168
  11. Adam Georgiev: Deník sestry Lídy Baarové, vyd.  Petrklíč, 2007, str. 124, ISBN 978-80-7229-165-6
  12. Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 40
  13. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 161
  14. Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 6
  15. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 144
  16. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 32–3
  17. Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 66–7, obraz. část str. 117
  18. Milan Svoboda: Dramatické oddělení státní konservatoře hudby v Praze, In: Dr. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 144
  19. Josef Träger: Jiřina Šejbalová, Orbis, Praha, 1966, str. 10
  20. Josef Träger: Jiřina Šejbalová, Orbis, Praha, 1966, str. 10–11

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Památce Jarmily Horákové je věnována část čísla 10 časopisu Rozpravy Aventina (ročník 3, 1927–1928, strany 115–116, obrazová příloha str. 119, dostupné on-line

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]