Řevnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Řevnice
Výhled na město z Černé skály
Znak obce ŘevniceVlajka obce Řevnice
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ020A 539643
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Okres (LAU 1) Praha-západ (CZ020A)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Černošice
Historická země Čechy
Katastrální území Řevnice
Katastrální výměra 10,14 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 3 506 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 218 m n. m.
PSČ 252 30
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa městského úřadu Městský úřad Řevnice
Náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 74
252 30 Řevnice
Starosta Ing. Tomáš Smrčka
Oficiální web: www.revnice.cz
Email: star@revnice.cz
Řevnice v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Řevnice
Řevnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Řevnice jsou město v okresu Praha-západ ležící asi 10 km jihozápadně od okraje Prahy na řece Berounce. Žije zde přibližně 3 500[1] obyvatel. Pro svou polohu v blízkosti brdských Hřebenů a dobré spojení s Prahou a Berounem po železnici byly Řevnice již od počátku 20. století vyhledávaným sídelním místem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o sídle pochází z roku 1253, kdy král Václav I. postoupil kostel v Řevnicích (eccl. in Reueniz) a k němu se vztahující patronátní právo špitálu sv. Františka u pražského mostu, spravovanému rytířským řádem křižovníků s červenou hvězdou. V roce 1292 se již Řevnice jmenují městečkem (Hrzeunicz civitas) a král Václav II. je věnoval nově založenému klášteru cisterciáků ve Zbraslavi. Protože obě donace nebyly v listinách specifikovány, vznikaly mezi oběma řády neshody, které byly po řadě jednání rozhodnuty tak, že většina připadla cisterciákům a zhruba čtvrtina křižovníkům. Nepřímým vlastníkem však zůstal král i nadále, o čemž svědčí zprávy o zástavních držitelích. S krátkým přerušením v období stavovského povstání, kdy byl majetek obou řádů konfiskován a nakrátko se ocitl ve světských rukou, zůstaly Řevnice v církevním držení až do roku 1785. Po zrušení zbraslavského kláštera v rámci církevních reforem Josefa II. připadly Řevnice spolu s většinou cisterciáckého majetku knížecímu rodu z Oettingen-Wallersteinu, v jehož držení zůstaly až do zrušení vrchnostenského panství roku 1848. Křižovnickému řádu poté zůstal jen patronát nad kostelem a farou.

Svou původní funkci městečka, kde se již roku 1304 konaly trhy, ztratily Řevnice pravděpodobně během husitských válek, ještě na konci 15. století byly zmiňovány jako pouhá vesnice. Po období rozkvětu v 16. století následovalo zlé období třicetileté války, kdy Řevnice utrpěly značné škody za tažení švédských vojsk generála Wittenberga. V roce 1732 potvrdil císař Karel VI. Řevnicím městská privilegia, která kromě týdenních trhů umožňovala i provozovat 3x ročně výroční trhy. V roce 1787 zde byla zřízena menší škola - jednotřídka, kde se začalo učit v roce 1798.

Velký rozkvět Řevnic znamenalo otevření Západní dráhy, železniční trati z Prahy do Plzně, v roce 1862. V roce 1882 nahradilo původní zastávku první nádraží; budova dnešního nádraží byla postavena v roce 1896. Díky dobrému spojení s Prahou se Řevnice se proměnily v oblíbené letovisko a východisko k výletům do Brd. V roce 1863 byla zřízena pošta. Městečko se rozrůstalo, stavěly se i vilové čtvrtě. Vznikly zde též různé spolky. Nejvýznamnější byl Okrašlovací spolek, založený roku 1882, který se podílel mj. na výstavbě tenisových kurtů a plovárny na Berounce, zřizování sadů a kultivaci lesních partií. Má zásluhu i na založení Lesního divadla, které bylo postaveno v letech 1919-20. Mezi prvními spolky byly dále Sokol, Sbor dobrovolných hasičů nebo Dělnická beseda Havlíček, v období první republiky vznikla Jednota divadelních ochotníků, Obec Baráčníků a různé sportovní spolky. Mnohé fungují dosud, Okrašlovací spolek však komunistická vláda v 50. letech zrušila.

Městys Řevnice byl povýšen na město v roce 1968. Při té příležitosti získaly Řevnice i nový městský znak. (Lev ve znaku znamená, že byly původně královským majetkem, vlnité pruhy jsou symbolem řeky Berounky).[2]

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres Zbraslav[3]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Zbraslav
  • 1868 země česká, politický okres Smíchov, soudní okres Zbraslav
  • 1927 země česká, politický okres Praha-venkov, soudní okres Zbraslav[4]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov, soudní okres Zbraslav[5]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov-jih, soudní okres Zbraslav[6]
  • 1945 země česká, správní okres Praha-venkov-jih, soudní okres Zbraslav[7]
  • 1949 Pražský kraj, okres Praha-jih[8]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Praha-západ
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Černošice

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V městysi Řevnice (2957 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[9]

  • Instituce a průmysl: poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katol. kostel, výroba cementového zboží, 2 cihelny, elektrárna, knihtiskárna, kovotlačitelský závod, lom, mlýn, pila, 3 stavební podnikatelství, 2 velkostatky,
  • Služby (výběr): 3 lékaři, zubní lékař, zvěrolékař, architekt, autodílna, 2 autodopravci, biograf Sokol, 2 cukráři, 2 čalouníci, 2 drogerie, 2 fotoateliéry, hodinář, 8 hostinců, 2 hotely (Grand, Horák), 4 kapelníci, lékárna U červené hvězdy, papírnictví, pension, spořitelní a záložní spolek pro Řevnice, Úvěrní ústav v Berouně, Živnostenská záložna v Řevnicích, 2 zedničtí mistři.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Řevnicích.
  • Kostel svatého Mořice – barokní kostel vystavěný v letech 1749–1752
  • novobarokní fara - z let 1905–1906, podle návrhu architekta Eduarda Sochora
  • selská usedlost ("U Valšubů") se zdobeným štítem
  • kašna a pomník padlých ve světových válkách na náměstí
  • Zámeček - klasicizující budova z 60. let 19. století postavená pro majitele zdejšího velkostatku, později prodána dominikánům, upravena v roce 1939 (sídlo ZUŠ)
  • vily pod lesem (vila Zbiroh, Sochorova vila)
  • Grandhotel Berounka u nádraží - stavba z počátku 20. století se secesními prvky
  • Sochorova hrobka,- pozdně secesní hrobka rodiny Sochorovy na novém hřbitově
  • modlitebna církve Československé husitské ve stylu art déco
  • Lesní divadlo

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť[editovat | editovat zdroj]

  • Pozemní komunikace – Obcí procházejí silnice II/115 Praha Radotín - Dobřichovice - Řevnice a II/116 Mníšek pod Brdy - Řevnice - Karlštejn - Beroun.
  • Železnice – Městem vede železniční trať 171 Praha - Beroun. Jde o dvoukolejnou elektrifikovanou trať, součást 3. koridoru, doprava na ní byla zahájena roku 1862, která sem z Prahy vede (až do Berouna) podél řeky Vltavy a jejího přítoku Berounky.

Veřejná doprava 2016[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj Řevnic mezi lety 1869 a 2001[10]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 675 741 861 1085 1235 1641 2939 3111 3687 3428 3306 2966 2956
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet domů 78 98 117 176 249 320 593 798 754 773 860 965 1050

Kultura[editovat | editovat zdroj]

V Řevnicích funguje Městské kulturní středisko a Městská knihovna. Je zde Základní umělecká škola a dva dětské folklórní soubory, taneční soubor Klíček a hudební soubor Notičky.[2] Dlouhou tradici má v Řevnicích ochotnické divadlo. V roce 1923 vznikla Jednota divadelních ochotníků, později byl soubor pod patronací Městského kulturního střediska, v roce 2001 se osamostatnil jako občanské sdružení Divadelní soubor Řevnice[11]. Vystupuje zejména v Lesním divadle, kde se konají i další kulturní akce, např. hudební festivaly (Porta, Řev Řevnice, Blues v lese) nebo Lesní slavnosti divadla. Divadelní představení a koncerty hostí také zrekonstruované řevnické kino nebo sál Zámečku.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Řevnice jsou východiskem značených turistických cest na brdské Hřebeny. Řevnický Okrašlovací spolek ve spolupráci s Klubem českých turistů se přičinil o zprovoznění značené cesty z Řevnic na Skalku a na Babku, která byla první turisticky značenou cestu v Brdech (1889).[2] Turistické průvodce věnované Řevnicím a okolí vznikly už v první polovině 20. století: v roce 1905 vydal Okrašlovací spolek knihu Stanislava Reiniše Průvodce po Řevnicích a na Skalku, další průvodce napsal Josef Václav Bohuslav, jeden z předsedů řevnického Okrašlovacího spolku: 33 výlety a procházky z Řevnic (1912) a  Řevnice jako letovisko a turistická brána brdská (1930).[2][12]

Přes Řevnice vedla Zlatá stezka, jejíž část je zachovaná v podstatě původní štětované podobě (zelená turistická značka směrem od hřbitova na jih). Jižně od Řevnic jsou pozůstatky pásu opevnění z 30. let.

V letech 1927-1937 mělo v Řevnicích své sídlo ukrajinské gymnázium (poté bylo přestěhováno do Modřan).[2]

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. a b c d e Řevnice 1253–2003: almanach k výročí. Řevnice: Město Řevnice, 2003. 191 s. [cit. 2018-0318]
  3. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  4. Vládní nařízení č. 222/1926 Sb.
  5. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  6. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  7. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  8. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  9. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1517-1518. (česky a německy)
  10. RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 162-163. 
  11. Divadelní soubor Řevnice. www.divadlorevnice.cz [online]. [cit. 2018-03-23]. Dostupné online. (česky) 
  12. Čestní občané města Řevnice - Město Řevnice. www.revnice.cz [online]. [cit. 2018-03-23]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]