Vladimír Weiss (1897)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. arch. Vladimír Weiss
Narození12. července 1897
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. července 1989 (ve věku 92 let)
Řevnice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníŘevnice
Povoláníarchitekt
RodičeJulius Weiss otec
Hana Cavallarová matka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Weiss (12. června 1897 Praha[1]23. července 1989 Řevnice?) byl český architekt, syn operní pěvkyně Hany Cavallarové. Projektoval převážně ve funkcionalistickém stylu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze v rodině chemika Ing. Julia Weisse a operní pěvkyně Národního divadla Hany Cavallarové-Weissové.[1] Po maturitě na vinohradském gymnáziu musel v roce 1915 v 18 letech narukovat a celou 1. světovou válku prožil na ruské frontě. Po návratu se rozhodoval mezi studiem architektury, malířství a hudby: nakonec vystudoval architekturu na pražském ČVUT. Malování a hra na klavír však patřily mezi jeho koníčky po celý život. Nejprve pracoval jako projektant u firmy Nekvasil a u známého architekta Ladislava Machoně. Poté s kolegou a přítelem Karlem Caivaisem založili vlastní projekční kancelář. Jejich největším společným dílem je projekt nákladového nádraží v Praze na Žižkově. Po roce 1946 působil jako vedoucí propagace v n.p. Československé hutě. Jako projektant se podílel na přípravě československé účasti na světové výstavě v Bruselu v roce 1958. Po odchodu do důchodu se usadil natrvalo v Řevnicích, kde strávil své dětství, a zpracovával projekty pro město (úprava náměstí, rekonstrukce Lesního divadla aj.). Je pochován v rodinné hrobce na řevnickém hřbitově. Řevnice a okolí jsou tématem i mnoha jeho obrazů.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  2. Řevnice 1253–2003: almanach k výročí. Řevnice: Město Řevnice, 2003. 191 s.
  3. http://neviditelnypes.lidovky.cz/architektura-prazsky-klenot-na-odstrel. Lidovky.cz [online]. 2010-06-22 [cit. 2018-03-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]