Elektrifikace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Elektrifikace je proces úpravy nebo změny podstaty systému tak, aby ke své činnosti využíval elektrickou energii, nebo také plošné rozšíření používání elektrického proudu,[1] resp. elektrické sítě.[2] Obdobně utvořeným slovem je např. plynofikace.

Tímto pojmem se označuje zejména budování potřebné infrastruktury pro zásobování domů a továren elektrickou energií. Pro zavádění elektrické trakce na železnici[3] se v české praxi často používá slovo elektrizace.

K elektrifikaci měst a obcí v Česku docházelo především před koncem 19. století a v první polovině 20. století.

Poslední elektrifikovanou obcí na území České republiky byla Hrčava (okres Frýdek-Místek)[4] v roce 1955.

Elektrifikace železničních tratí[editovat | editovat zdroj]

Elektrifikovaná železniční trať
Související informace naleznete také v článku Železniční napájecí soustava.

Elektrifikace železničních tratí[5] je proces, kdy je železniční trať vybavována pevnými trakčními zařízeními, která slouží pro napájení hnacích vozidel elektrickou energií. Trať, která je těmito prvky vybavena, se nazývá elektrifikovaná trať.

Elektrifikace (elektrizace) železničních tratí v České republice[editovat | editovat zdroj]

V české technické praxi se pro elektrifikaci železničních tratí často používá specifický výraz elektrizace (používal jej zakladatel české technické normalizace Vladimír List[6], je přítomen v názvu národního podniku Elektrizace železnic, založeného v roce 1954, užívá se v některých dokumentech SŽDC[7]).

Na železnici v České republice se používají následující proudové soustavy:[8]

  • stejnosměrná 3 kV
  • střídavá 25 kV, 50 Hz,

okrajově se zde používá též

  • stejnosměrná 1,5 kV (Tábor – Bechyně, první elektrifikovaná trať na území dnešní ČR[9])
  • střídavá 15 kV, 16,7 Hz (Znojmo – Šatov – Retz, jedna z posledních elektrifikovaných tratí, elektrifikace proběhla v letech 20082009,[10] navazuje na rakouskou proudovou soustavu 15 kV, 16,7 Hz, dříve 16 2/3 Hz).[11]

Z celkem 9 487 km železničních tratí, které v roce 2013 provozoval český státní provozovatel Správa železniční dopravní cesty, bylo 1 907 km dvoukolejných nebo vícekolejných, 7557 km jednokolejných, elektrizovaných bylo 3078 km (tj. necelá třetina), z toho 1774 km stejnosměrnou soustavou (3 kV a 1,5 kV) a 1305 km soustavou 25 kV 50 Hz.[7]

Mezi pevná trakční zařízení patří:

  • napájecí stanice, které jsou vybaveny elektrickým zařízením odpovídajícím příslušné napájecí soustavě
    • u stejnosměrného napájení typicky – třífázový transformátor a můstkový usměrňovač
    • u střídavého napájení typicky transformátor ve speciálním jednofázovém zapojení
  • spínací stanice
  • trakční (trolejové) vedení nebo napájecí (třetí) kolejnice.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://elektrika.cz/data/clanky/stejnosmerny-nebo-stridavy-proud-pocatky-elektrifikace
  2. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/elektrifikace
  3. Příruční slovník naučný, díl I., Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1962
  4. http://www.duha.cz/duhove-cesty/11-kolo
  5. http://www.odbornecasopisy.cz/index.php?id_document=44573 (časopis Elektro 10/2011)
  6. LIST, Vladimír. Elektrická vozba I. Navrhování. Praha: Česká matice technická, 1949. 341 s. ISBN není. Kapitola Předmluva, s. 5. (česky) 
  7. a b Prohlášení o dráze celostátní a regionální platné pro přípravu jízdního řádu 2013 a pro jízdní řád 2013 ve znění změny č. 1/2012 účinné od 1.7.2012 a změny č.2/2012 účinné od 1.7.2013
  8. Mapa SŽDC: Počty traťových kolejí, systémy trakčních proudových soustav a označení podle knižního jízdního řádu
  9. http://www.zelpage.cz/zpravy/7908
  10. http://www.zelpage.cz/zpravy/5299 Elektrifikace traťového úseku Šatov - Znojmo
  11. Elektrizace traťového úseku vč. PEÚ Šatov – Znojmo, údaje o stavbě na stránkách SŽDC