Červený Újezd (okres Praha-západ)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Červený Újezd
Hrad Červený Újezd, postavený v letech 2001–2002 v historizujícím stylu jako muzeum českého venkova.

Hrad Červený Újezd, postavený v letech 20012002 v historizujícím stylu jako muzeum českého venkova.

znak obce Červený Újezdvlajka obce Červený Újezdznakvlajka

status: obec
LAU 2 (obec): CZ020A 532215
kraj (NUTS 3): Středočeský (CZ020)
okres (LAU 1): Praha-západ (CZ020A)
obec s rozšířenou působností: Černošice
pověřená obec: Hostivice
historická země: Čechy
katastrální území: Červený Újezd
katastrální výměra: 5,34 km²
počet obyvatel: 1 140 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 401 m n. m.
PSČ: 273 51
zákl. sídelní jednotky: 3
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Obecní úřad Červený Újezd
Červený Újezd č. p. 26

273 51 Unhošť

starosta / starostka: Václav Ladman
Oficiální web: www.cervenyujezd.com
E-mail: obecniurad@cervenyujezd.com
Červený Újezd na mapě
Červený Újezd
Red pog.svg
Červený Újezd
Zdroje k infoboxu a částem obce

Červený Újezd je obec a vesnice v okresu Praha-západ. Leží asi 2 km jihovýchodně od města Unhošť a asi 7 km západně od hranic Prahy. Na jihozápadě blízce sousedí s obcí Svárov, nedaleko na jih se nachází Ptice. Na východ od vesnice se nachází osamocená část obce Hájek s františkánským klášterem Hájek. Na sever se táhne neobydlený pruh území obce přes unhošťskou silnici II/201 až ke staré karlovarské (I/6), který odděluje Jeneč a Unhošť.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V obci se nachází starobylá tvrz patrně z 10. století[2], upravená na renesanční a později barokní zámek, který je dnes využívaný k hospodářským účelům. Jako nejstarší osídlení byly v obci nalezeny mohylové hroby.

První písemná zmínka pochází z roku 1318, kdy se připomíná Dluhovoj z Újezdce[3]. Újezdy vznikaly za kolonizace ve 13. nebo 14. století, kdy bylo území vyměřeno komisí objetím koňmo. Dobu založení by mohly potvrzovat mezníky zachované vpravo u silnice od Unhoště při vjezdu do Červeného Újezda, další ve zdivu hradby u stodoly na křižovatce, kde silnice odbočuje k Hájku. Název Červený Újezd je patrně odvozen od červeného zbarvení zdejší železité půdy, nedaleko odtud v lese mezi Svárovem a Libečovem se ve středověku a později i v 19. století těžila železná ruda[4].

Původně šlo o dvě blízká sídla spojená silnicí: jižní část (čtvrť zvaná dnes Chaloupky) vznikla jako soubor drobných stavení kolem tvrze, zatímco severní část tvořily větší zemědělské statky. Obec si dodnes zachovala historický půdorys, a obě části tak lze od sebe rozeznat, i když již dávno srostly do jedné kompaktní zástavby.

Mezi následující majitele patřil např. Hanuš z Mühlheimu, spoluzakladatel Betlémské kaple v Praze. V roce 1475 se zde uvádí Bohuslav Litovský ze Svinař. V roce 1525 prodali bratři Šebestián, Jiří a Jan Újezdští z Červeného Újezda tvrz, poplužní dvůr a ves Červený Újezd a pusté vsi Svárov a Rymáň Janu Jiřímu Žďárskému ze Žďáru[2]. Ten zde založil středočeskou větev rodu Žďárských. Díky sňatku s Maruší Kladenskou z Kladna získali Žďárští i kladenské panství. Jejich syn Oldřich zanechal 3 syny, kterým odkázal panství nedílně. Ti se však v roce 1547 dohodli na jeho rozdělení. Nejstarší syn Jan, hejtman křivoklátský a oblíbenec císaře Ferdinanda I., získal červenoújezdské panství, o 2 roky později získal i sousední panství tachlovické.

Průčelí zámku

Janův syn Gotthard Florian, hejtman kraje slánského a rada císaře Rudolfa II., přestavil tvrz v Červeném Újezdě v roce 1570 na výstavní renesanční zámek. Nedaleko od něj zbudoval v roce 1589 panskou oboru Hájek s borovicemi a duby, která sloužila až do počátku 20. let 17. století k honitbě a odpočinku. V roce 1580 došlo opět ke spojení s tachlovickým panstvím, neboť jeho bratr Albín zemřel. V této době se panství s centrem v Červeném Újezdě svou velikostí již vyrovnalo kladenskému panství - patřily do něj např. Hostivice, Řepy, Zličín, Jinonice, Butovice, Jinočany nebo Zbuzany[5]. Panství velmi dobře prosperovalo, zdrojem jeho příjmů byly např. pivovary v Rymáni, Jenči nebo Tachlovicích, rybníky a mlýny, ale také hutě.

Jediným synem Gottharda Floriana byl Jan mladší Žďárský ze Žďáru, který se oženil s Kateřinou Škrovadovou ze Škrovad, se kterou měl roku 1598 syna Floriana Jetřicha, který se stal později nejvýznamnějším členem rodu, jelikož pro rod získal titul českých i říšských hrabat. Byl mimo jiné radou, komorníkem a královským dvorským maršálkem císaře Ferdinanda II. či zemským soudcem. Pár měsíců po narození však zemřel jeho otec cestou ze zámku Červený Újezd na bohoslužbu do Svárova. Na tomto místě se dodnes nachází památný sloup s křížkem. Zanedlouho poté zemřela i jeho matka, a tak se o něj do jeho šesti let staral jeho dědeček, Gotthard Florian, později do jeho 10 let jeho manželka Kateřina, která obnovila faru ve Svárově a založila zde školu.

Floriana Jetřicha se poté ujal jeho prastrýc Ctibor Tiburcí a staral se o něj na rodovém zámku v Kladně. Kromě toho zvládal vykonávat vedle předchozí funkce hejtmana Malostranského kraje i hejtmana Slánského kraje, vyjednával jako člen českých katolických stavů s protestanty, výsledkem čehož byl v roce 1609 vydaný císařův Majestát. Příměří však netrvalo dlouho, a tak koncem roku 1611 vpadl do Čech arcikníže a biskup Leopold Pasovský, v důsledku toho byl cestou do Prahy vyplundrován i Červený Újezd se zámkem. Po obsazení Unhoště se rodina přesunula z Kladna do lépe opevněného Slaného. Po pominutí nebezpečí se vrátila zpět. Ctibor Tiburcí byl nově dosazeným králem Matyášem jmenován karlštejnským purkrabím, po své korunovaci na císaře dokonce navštívil císař Matyáš Floriána Jetřicha na zámku v Červeném Újezdě při zpáteční cestě z korunovačního města Frankfurtu nad Mohanem 28. července 1612.

Po smrti Ctibora Tiburcího v roce 1615 se stal novým poručníkem Floriána Jetřicha Ctiborův syn Jan Jiří. Když v roce 1618 dosáhl dospělosti, převzal konečně vzorně udržované a dluhy nezatížené statky. Brzy se měl oženit s Alžbětou Koronkou Bořitovou z Martinic, vnučkou Adama staršího ze Šternberka, který byl hlavou zemské vlády. Florián Jetřich vydržel stát na straně otce snoubenky Jaroslava II. Bořity z Martinic i po jeho pražské defenestraci 23. května 1618. Po odchodu Jaroslava II. Bořity do bavorského exilu 24.5.1618 se rozhodla jeho choť Marie Eusebie ze Šternberka uprchnout se všemi osmi dětmi 7.6.1618 na rodový zámek Zelená hora u Nepomuku a později dále do bavorského Straubingu, Mnichova a nakonec do rezidence arciknížete Leopolda v Pasově. Konflikt se však přiostřoval, a tak se návrat jeho snoubenky stále více oddaloval. Florián Jetřich proto na podzim roku 1618 svěřil panství do opatrování Janu Jiřímu a vydal se do Bavorska, kde požádal pana Martinice o dívčinu ruku, s níž se nakonec oženil až na jaře roku 1620. 7.11.1620 byly při přeskupování protestantského a císařsého vojska těžce poškozeny vesnice i městečka příslušející rytířům Žďárským. Výrazně zasažen byl i zámek v Červeném Újezdě, který byl vykraden a poničen, vzácnosti včetně důležitých úředních knih lupiči pobrali, vypálen byl i kladenský zámek.

Klášter Hájek, vstupní brána

Dveře k návratu domů se otevřely po porážce stavovského vojska na Bílé hoře v listopadu 1620. V Pasově se Florián Jetřich s manželkou zdržovali až do roku 1621, odkud se zbožní manželé vypravili na svatební cestu do italského poutního města Loreta. Vlastním důvodem cesty bylo vyprosit si na Bohorodičce mužského dědice rodu a šťastný návrat do neklidných Čech. Na oplátku slíbili vystavět podobný loretánský domek na červenoújezdském panství. K tomu si nechali zjistit přesné míry domku, které si odvezli domů. Z poutního místa si odvezli i dřevěnou malovanou kopii sochy Panny Marie Loretánské. Po vystavení slíbené lorety v Hájku přenesli sochu do tohoto nového poutního místa, kde je tato socha umístěná dodnes. Z Itálie si přivezli také ceněný obraz Panny Marie Pasovské, který nakonec umístila jejich nejmladší dcera Marie Maxmiliána Eva do velkolepého poutního chrámu Panny Marie na Chlumku u Luže ve východních Čechách, kde ho můžeme spatřit dodnes.

Po návratu z Itálie jejich mocný tchán Jaroslav II. Bořita z Martinic vymohl u českého a uherského krále Ferdinanda II. povýšení do stavu říšských svobodných pánů pro Floriana Jetřicha, jeho bývalého poručníka Jana Jiřího i dalšího člena rodu Hynka Jiřího. Později Florián Jetřich dosáhl i na hraběcí titul. Po smrti Jana Jiřího přešlo panství definitivně na Floriána Jetřicha - k velkostatku Červený Újezd patřilo 24 vesnic. K rodovému majetku přibylo po pobělohorských konfiskacích ještě severočeské panství.

Florian Jetřich zplodil se svou chotí minimálně 8 dětí, avšak ze 2 mužských potomků se dožil dospělosti jediný, František Adam Eusebius. Byl pojmenován podle Františka z Assisi, neboť již od doby pobělohorské františkánský řád Žďárští spolu s Martinici výrazně podporovali. Řádu hrabata Žďárští nakonec předali i správu svého kláštera v Hájku. František Adam Eusebius, hrabě Žďárský proslul jako štědrý podporovatel církve i dobrodinec lidí svých panství. Aktivně rozvíjel areál v Hájku, pomáhal kladenské škole i tamnímu špitálu. Ze zámku v Kladně řídil hrabě své rozlehlé dominium. Politickým či úředním funkcím se spíše nevěnoval a žil spíše náboženským životem. V roce 1659 pozval do Hájku františkány, kteří zde pobývali v poustevně. 28.3.1663 učinil hrabě smlouvu se staviteli Carlem Luragem a G.D. Orsim. 8. září 1662 byl objeven nedaleko lorety pramen, který je později označován za léčivý.

František Eusebius zemřel v roce 1670 a nezanechal potomka. Kladensko-újezdské panství odkázal všechlapské luteránské větvi rodu Sahrer von Sahr, jejíž potomci žili v saském kurfiřství v Míšni. Panství v severních Čechách odkázal hrabatům z Martinic. Jelikož se rytíři Sahrer von Sahr odmítali vzdát své luteránské víry, trvaly spory o majetek téměř 20 let, mezitím byl majetek pod správou hrabat Martinic, kteří 30.5.1686 podepsali s rytíři Sahrer von Sahr dohodu o vyrovnání. Kladensko-újezdské panství bylo rozděleno mezi 5 dcer Floriána Jetřicha.[6]

Červenoújezdské panství získala Terezie Eleonora, hraběnka z Ugarde, která v roce 1690 panství prodala sestře Johaně Barboře, hraběnce z Caretto-Millesimo, čímž došlo opět ke spojení s tachlovickým panstvím. V roce 1697 prodala panství hraběti Karlu Jáchymovi Bredovi, který panství nadále rozšiřoval. V roce 1732 koupila od hraběte Bredy tachlovické panství Anna Marie, velkovévodkyně Toskánská. Po ní zdědila panství roku 1741 její dcera Marie Anna Karolina, vévodkyně bavorská. V letech 17511777 panství vládli její synové Klement František a Maxmilián Josef, kurfirstové bavorští. Protože Maxmilián Josef nezanechal dědice, přešlo panství na Karla Augusta, vévodu zweibrückenského, který roku 1795 odkázal panství svému bratrovi Maxmiliánu Josefovi, kurfirstu salzburskému (od roku 1814 velkovévodovi Toskánskému). Po něm je v roce 1824 zdědil jeho syn Leopold, arcivévoda rakouský a velkovévoda Toskánský. Roku 1847 připadly statky jako soukromé císařské jmění císaři Ferdinandovi V., po jehož smrti přešly v roce 1875 na císaře Františka Josefa I., po něm pak na jeho nástupce, arcivévodu Karla. Po vzniku Československé republiky se panství stalo majetkem československého státu.[7]

V současnosti se na území obce staví rodinné domy a pro svoji blízkost západní části Prahy, Kladnu i přírodě v unhošťských lesích se stává žádanou adresou. V obci je elektřina, plyn, vodovod a v některých částech také kanalizace. Obec má vlastní čističku odpadních vod. V obci není žádný rušící průmysl ani velký dopravní provoz.

Od roku 2007 má obec pojmenované ulice.

Kaple se zvonicí

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres Unhošť[8]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Unhošť
  • 1868 země česká, politický okres Smíchov, soudní okres Unhošť
  • 1893 země česká, politický okres Kladno, soudní okres Unhošť[9]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kladno, politický okres Kladno, soudní okres Unhošť[10]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Kladno, soudní okres Unhošť[11]
  • 1945 země česká, správní okres Kladno, soudní okres Unhošť[12]
  • 1949 Pražský kraj, okres Kladno[13]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kladno
  • 1974 Středočeský kraj, okres Praha-západ[14]
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Černošice

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V obci Červený Újezd (927 obyvatel, klášter) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[15]

holič, 5 hostinců, 2 koláři, kovář, krejčí, pekař, 16 rolníků, 3 řezníci, 2 obchody se smíšeným zbožím, 2 švadleny, 2 trafiky, státní velkostatek

Klášter a poutní cesta[editovat | editovat zdroj]

Ve východní části obce osamoceně leží františkánský klášter Hájek se zahradou a loretánskou kaplí. V něm končí poutní cesta z pražské Lorety, podél níž se v blízkosti Hájku zachovaly pouze dvě výklenkové kaple.

Hrad[editovat | editovat zdroj]

Tzv. Hrad Červený Újezd byl postaven v letech 20012002. Nejedná se o historický hrad, ale o novodobý objekt postavený v historizujícím slohu. Stavba obsahuje muzeum českého venkova a restauraci Krčma.

Znak obce[editovat | editovat zdroj]

Ve znaku obce je zobrazen v červeném štítě ve zlatém kruhu na ostrvi o třech sucích vzlétající havran, držící v zobáku zlatý prsten s modrým kamenem. Havran i ostrev jsou stříbrné.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace
Obcí prochází silnice II/101 v úseku Kladno - Unhošť - Červený Újezd - Rudná - Radotín.
  • Železnice
Železniční trať ani stanice na území obce nejsou. Obcí prochází těleso bývalé kladensko-nučické dráhy.

Veřejná doprava 2016

  • Autobusová doprava
V obci zastavovaly příměstské autobusové linky 307 Praha,Zličín - Unhošť,náměstí (denně mnoho spojů) a Kladno - Unhošť - Rudná (v pracovních dnech 4 spoje) (dopravce ČSAD MHD Kladno, a. s.).

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-04]
  2. a b Popis okresního hejtmanství kladenského. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online.  
  3. Místopis politického okresu kladenského. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online.  
  4. Nástin regionálních dějin okresu kladenského. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online.  
  5. Tachlovické panství - Hostivická historie. www.hostivickahistorie.cz [online].  [cit. 2016-09-13]. Dostupné online.  
  6. Žďárští ze Žďáru. Osudy šlechtického rodu na Kladensku. is.cuni.cz [online].  [cit. 2016-09-13]. Dostupné online.  
  7. WWW.PROFESIONALITA.CZ, Galileo Corporation s.r.o. -. Oficiální stránky Obce Kyšice - Historie. www.obec-kysice.cz [online].  [cit. 2016-09-13]. Dostupné online.  
  8. http://www.cisleithanien.eu/ Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918]
  9. Vyhláška ministeria věcí vnitřních č. 130/1893 Sb.
  10. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  11. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  12. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  13. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  14. Oznámení ministra vnitra č. 9/1976 Ú. v.
  15. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 137. (česky a německy)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Růžice kompasu Unhošť Pavlov Jeneč Růžice kompasu
Nouzov Sever Hostivice
Západ   Červený Újezd   Východ
Jih
Svárov Ptice Chýně