Poutní cesta od pražské Lorety do Hájku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Poutní cesta od pražské Lorety do Hájku
Praha, Bílá Hora, kaple poutní cesty u kláštera.JPG
Základní informace
Lokalizace
Souřadnice 50°5′6″ s. š., 14°22′52″ v. d.
Kód památky 40403/1-1428 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Hájecká cesta byla mariánsko-františkánská poutní cesta o délce asi 14 km, která spojovala pražskou loretu na Hradčanech s loretou ve františkánském klášteře Hájek, který se nachází na území obce Červený Újezd nedaleko Unhoště.

Cesta vychází od lorety, první kaplička je u Dlabačova, pak cesta vedla dnes již zastavěným územím Břevnova k Ladronce (nad údolím Motolského potoka), od Bílé hory až po Hostivici pak kopíruje trasu současné komunikace vedené z Prahy na Karlovy Vary (Karlovarská ulice, silnice I/6). Odsud pak je cesta vedena polem přes Litovice až k Hájku. Původně ji lemovalo 20 výklenkových kapliček, z nichž se dochovalo 11.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dochovaná I. kaple poutní cesty, ulice Gymnastická
X. kaple, Jiviny

V letech 16231625 vybudoval v hájku (vysázeném roku 1589 Gothardem Florianem Žďárským) Florian Jetřich Žďárský ze Žďáru loretánskou kapličku jako poděkování za narození dědice. Brzy se stala cílem poutí, a proto byla v roce 1630 byla přestavěna a rozšířena. V roce 1659 zde byl (umístěním 4 mnichů) založen a v následujících letech vybudován klášter. V roce 1699 byla kolem hájku postavena ohrada. Kolem roku 1722 podle zápisů arcibiskupské kanceláře navštěvovalo Hájek ročně průměrně 60 000 poutníků.

V letech 1720–1726 bylo na náklady donátorů vystavěno 20 kaplí podél poutní cesty (v rozestupu asi 600 až 1100 metrů). Donátoři přispěli 200 zlatých na výstavbu jedné kaple a 20 zlatých na údržbu. Takto přispěli například Karel Joachim Breda, hrabě František Josef Černín, hrabě Antonín Jan Nostic, kníže z Lobkovic a Magistrát Starého města pražského. Na výstavbě se podíleli zednický mistr František Fortin (50 zlatých za kapli), který byl i projektantem stavby, kameník Herstoff či Herrstorff (70 zlatých za kapli) a pražský malíř a fortifikační inženýr Jan Schor (1686–1787 (30 zlatých za kapli),[1] autor výzdoby.

Výklenkové kaple byly hranolovité hmotné vyzdívky, vpředu s pilastry a ořímsovaným trojbokým štítem, na vrcholu mají kříž a po stranách kamenné podstavce s kulemi. Uvnitř na omítce měly půlené malby, přičemž v horní poloviny byly výjevy ze života Panny Marie, v dolní polovině ze života svatého Františka a doplňoval je latinský nápis ve formě elegických distich. Mezi výklenkem a římsou byl znak donátora. Jejich rozměr je v průměru 8,5 m na výšku k vrcholu kříže (k římse 5,5 m) a půdorys má rozměr 3,8 m x 1,3 m.[2]

První kompletní rekonstrukce všech staveb podél cesty proběhla v letech 17511752. Druhá rekonstrukce včetně restaurace maleb byla provedena v letech 17731774. Poté Josef II. zrušil příslušnou nadaci a kapličky začaly chátrat.

V letech 1899–1900 bylo opraveno 14 kaplí, které se do té doby dochovaly, avšak sama cesta už v některých částech byla přerušená novou zástavbou. Při této rekonstrukci byly zaniklé freskové malby nahrazeny obrazy na plechových tabulích, které namaloval pražský malíř Josef Scheiwl.

Zánik původní cesty pokračoval i v průběhu 20. století. Do roku 2001 se z původních 20 dochovalo 9 výklenkových kaplí na území Prahy a 2 mimo území Prahy. V roce 1999 akademický sochař Jan Turský z iniciativy spolku Hostivít započal obnovu 19. kaplí. V roce 1998 se městská část Praha 6 rozhodla zrekonstruovat 5 kaplí na svém území, což se jí podařilo v letech 2000–2001. Dne 18. prosince 2001 byla za přítomnosti tehdejšího starosty Prahy 6 Pavla Béma, břevnovského převora Prokopa Siostrzonka, restaurátora kaple ak. mal. Petra Hampla a dalších osobností slavnostně odhalena rekonstruovaná 1. kaple na Dlabačově.[3][4]

Popis cesty[editovat | editovat zdroj]

VI. kaple, Bolívarova ulice

Od Pražské Lorety cesta vedla po trasách dnešních ulic Pohořelec, Dlabačov, Gymnastická, Za Strahovem, U Ladronky. Přes dnešní ulici Tomanovu pokračovala přímo ve směru nynější stezky kolem Ladronky, a navazuje krátký úsek překrytý částí dnešní Podbělohorské ulice. Od křižovatky s Kukulovou směrem k Malému Břevnovu pokračovala cesta zhruba v dosavadním směru úsekem, kterým dnes vedou jen nevýrazné pěšiny. Přes Malý Břevnov procházela zhruba ve stopě dnešních ulic Bolívarova, Na břevnovské pláni, U boroviček a Karlovarská. Dále procházela po trase dnešní výpadovky (Karlovarská, Čsl. armády) až do Hostivice, přičemž přes mimoúrovňovou křižovatku Řepy samozřejmě v původní trase (tedy zhruba po dnešní ulici Na Hůrce). Z Hostivice pokračovala po dnešní Litovické ulici až do Litovic, dále po dnešní ulici U Sušičky. Závěrečný úsek polní cesty je dosud zachován v původní trase. Cesta mezi 18. kaplí a Hájkem byla ve druhé polovině 20. století rozorána, v letech 1999–2000 ji spolek Hostivít ve spolupráci s městem Hostivice vyměřil, obnovil a vysázel kolem ní lipovou alej.

Kaple[editovat | editovat zdroj]

Kaple jsou číslovány od I. do XX., číslo I. je Praze nejblíže. Stejně jsou kaple číslovány v obou dochovaných Pamětních knihách z Hájku.

Pražská Loreta - Kostel Narození Páně (Praha) (50°5′21″ s. š., 14°23′30″ v. d.)
I. kaple - Břevnov, Dlabačov (50°5′6″ s. š., 14°22′52″ v. d.)
Gymnastická ul. (rekonstruována městskou částí Praha 6 v letech 2000–2001; restaurovány i zachovalé části původní výmalby a latinské nápisy). Na kapličce byla vyobrazen Hájek a nad ní dva andělé nesoucí loretánský domek, po stranách sv. František a sv. Antonín. Donátorem byl arcibiskup Ferdinand hrabě Khüenburg.
II. kaple - nedochovaná (50°4′56″ s. š., 14°22′34″ v. d.)
Stála u křižovatky ulic Za Strahovem a Nad Tejnkou. Donátorem byl hrabě z Vrtby, nejvyšší purkrabí království Českého.
III. Kaple - Břevnov, u křižovatky U Ladronky – Kocourova (50°4′53″ s. š., 14°22′ v. d.)
Rekonstruována městskou částí Praha 6 v roce 2001. Donátorem byl Antonín Jan hrabě Nostic, nejvyšší hofmistr.
IV. kaple - Břevnov, Ladronka (50°4′45″ s. š., 14°21′29″ v. d.)
Rekonstruována městskou částí Praha 6 v letech 2000–2001. Donátorem byl Josef hrabě z Valdštýna, nejvyšší maršálek, a jeho manželka.
V. kaple - Břevnov, Vypich (50°4′40″ s. š., 14°20′51″ v. d.)
Rekonstruována městskou částí Praha 6 v letech 2000–2001). Donátorem byl hrabě Jan Arnošt Antonín Schaffgotsch, královský místodržitel, a jeho manželka.
VI. kaple - Břevnov, Bolívarova (50°4′35″ s. š., 14°20′18″ v. d.)
Rekonstruována městskou částí Praha 6 v roce 2001. Donátorem byl František Josef hrabě Černín, královský místodržící.
VII. kaple - nedochovaná (50°4′30″ s. š., 14°19′31″ v. d.)
Stála v Ulici Na Břevnovské pláni. Donátorem byl hrabě František Josef Schlik a jeho manželka.
VIII. kaple, Bílá hora
VIII. kaple - Bílá Hora (Praha) (50°4′33″ s. š., 14°19′15″ v. d.)
Opravená kaple původně stála u Karlovarské ulice v Předních Jivinách, na hranici Řep a Ruzyně (50°4′33″ s. š., 14°18′51″ v. d.); v roce 2009 byla přemístěna na klidnější místo ke klášteru benediktinek na Bílé Hoře.[5] Donátorem byl hrabě Jan Filip ze Sikingenu, polní maršálek a velitel Pražský, a jeho manželka.
IX. Kaple – nedochovaná, Jiviny (50°4′37″ s. š., 14°18′15″ v. d.)
Stála u křižovatky Karlovarská – Drnovská. Není zakreslena na mapě bývalého Pozemkového katastru z r.1928, zanikla před tímto datem. Donátorem byl opět nejvyšší hofmistr Antonín Jan hrabě Nostic.
X. kaple – Zadní Jiviny, před městským okruhem (50°4′37″ s. š., 14°17′44″ v. d.)
Stojí na hranici Řep a Ruzyně, na východní straně mimoúrovňové křižovatky Řepy, u odbočení ulice Na Hůrce. Donátorem byl opět František Josef hrabě Černín a jeho manželka.
XI. Kaple – na hranici Hostivice a Ruzyně (50°4′41″ s. š., 14°17′11″ v. d.)
Stojí na západní straně mimoúrovňové křižovatky Řepy, u odbočení ulice Na Hůrce. Donátory byli hrabě František Karel z Clary-Aldringen, nejvyšší lovčí Království českého, a Jan Filip z Clary-Aldringen, královský místodržící. Pravděpodobně jde o repliku, jediná je z cihel a donedávna byla, jako jediná, orientována k severu, nyní je však opravena a otočena zpět k jihu.
XII. kaple - Hostivice, ulice Čsl. Armády (50°4′44″ s. š., 14°16′33″ v. d.)
Stojí v úrovni západního konce retenční nádrže Strnad. Donátorem byl královský místodržící Josef František z Goltze. Zdivo bylo zatím jen ošetřeno přípravkem, který má zpomalit chátrání způsobované bezprostřední blízkostí frekventované silnice.
XIII. kaple – nedochovaná, Hostivice (50°4′46″ s. š., 14°15′56″ v. d.)
Stála u železničního mostu přes ulici Čsl. Armády. Byla zbořena v 50. letech 20. století. Donátor není znám.
XIV. kaple – nedochovaná, Hostivice (50°4′53″ s. š., 14°15′7″ v. d.)
Stála u křižovatky Litovická – Čsl. Armády před dnešním domem č. p. 669. Byla zbořena roku 1878 a materiál byl použit na stavbu mostků u Nekejcova a v Jenečku. Při stavbě kanalizace byly nalezeny zbytky základů kaple, což svědčí o tom, že padla za oběť rozšiřování hostivicko-litovické cesty. Je však zakreslena na mapě bývalého Pozemkového katastru z r. 1928. Donátorem byl magistrát Starého města pražského.
XV. Kaple – nedochovaná, Hostivice (50°4′42″ s. š., 14°14′34″ v. d.)
Stála u křižovatky Litovická – Sportovců severně od Litovického rybníka. Donátorem byla velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská, pozdější majitelka Hostivice. Kaple zanikla v 19. století, pravděpodobně také kvůli rozšiřování cesty.
Kaple sv. Jana Nepomuckého v Litovicích nepatří k původní řadě kapliček, ale byla při trase poutní cesty postavena kolem roku 1815.[6]
XVI. Kaple – nedochovaná, Litovice (50°4′31″ s. š., 14°13′37″ v. d.)
Stála na rozcestí u železničního přejezdu blízko zastávky Hostivice-Litovice. Donátorem byl hrabě František Arnošt z Valdštejna s manželkou. Kaple je zakreslena v mapě bývalého Pozemkového katastru z r.1928 před železničním přejezdem vlevo.
XVII. Kaple – nedochovaná, Litovice (50°4′26″ s. š., 14°13′6″ v. d.)
Stála za Litovicemi západně od areálu firem Selekta (čistírna osiv) a Top Umwelt. Donátorem byl kníže z Lobkovic. Spadla v 50. letech 20. století z důvodu dlouhodobé zchátralosti, základy byly odstraněny.
XVIII. Kaple – nedochovaná, Litovice, polní cesta (50°4′22″ s. š., 14°12′30″ v. d.)
Zbytky kaple mezi Litovicemi a Hájkem, u ohybu dochované části cesty. Donátorem byl hrabě František Damian ze Šternberka. Kaple se zřítila v 80. letech 20. století, zachovala se z ní dolní část. V nejbližší době se však chystá její obnova.
XIX. Kaple – Litovice, polní cesta před Hájkem (50°4′12″ s. š., 14°12′5″ v. d.)
Opravená kaple v blízkosti Hájku, v dochované části cesty. Donátorem byl hrabě Karel Jáchym z Bredy, tehdejší majitel tachlovického panství včetně Hostivice a Litovic, a jeho manželka. Tato kaple byla v roce 1999 obnovená jako první.
XX. Kaple – Červený Újezd, polní cesta před Hájkem (50°4′5″ s. š., 14°11′32″ v. d.)
Opravená kaple v blízkosti Hájku, v dochované části cesty, na hranici katastrálních území Chýně a Červený Újezd. Původně byl ve výklenku obraz Korunování P. Marie a sv. Františka. Donátorem byl také hrabě Karel Jáchym z Bredy. Tato kaple byla obnovená v roce 2000.
Klášter Hájek - Loretánská kaple Panny Marie (50°4′10″ s. š., 14°11′8″ v. d.)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pamětní knihy klášterní A, str. 171
  2. Poutní cesta Hájek: Historie poutní cesty. poutnicestahajek.cz
  3. Poutní cesta z Lorety do Hájku obnovena, web Prahy 6, 18. 12. 2001
  4. Michal Valenčík: Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice. Kapličky ev.č. 4800, 4802, 6980, 7894, 9991, 9993, 11714, 11715, 14798, 14799, 14801, 14858, 17878. Sekce Opravené: 8, sekce Poškozené: 1, sekce Torzální: 1, sekce Zaniklé: 3. znicenekostely.cz, 2008–2015.
  5. POUTNÍ CESTA PRAHA - HÁJEK [online]. Sdružení Tejnka, [cit. 2012-08-16]. Dostupné online.  
  6. Jiří Kučera: Litovická kaple, Hostivické památky, listopad 2005

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PERGL, Jiří: Poutní cesta do Hájku, In: Hostivice 1998, sborník o přírodě, památkách a historii města, 2. vydání, ČSPO Hostivice, 1999
  • Střední Čechy a Praha 1 : 20 000, mapa z nakl. Žaket, Praha-Řepy, 2005, ISBN 80-7233-202-3
  • POKORNÝ, Pavel R.: Zmizelá erbovní galerie II., Heraldická ročenka 2007, s.35-44

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]