Jan Josef z Vrtby

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Josef hrabě z Vrtby
Z Vrtby.JPG

Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
1712 – 1734
Panovník Karel VI.
Nástupce Jan Arnošt Schaffgotsch

Prezident rady nad apelacemi
Ve funkci:
1705 – 1712
Panovník Josef I., Karel VI.
Předchůdce František Karel Přehořovský z Kvasejovic
Nástupce Jan Arnošt Schaffgotsch

Dědičný pokladník Českého království
Ve funkci:
1723 – 14. září 1737
Panovník Karel VI.
Předchůdce úřad ustanovil Karel VI. před korunovací v roce 1723

Narození 1669
Úmrtí 14. září 1737
Národnost Čech
Choť Zuzana Antonie z Heissensteina
Rodiče Jan František z Vrtby
Barbora Kokořovská z Kokořova
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1721 rakouský Řád zlatého rouna (č. 650)
Commons Kategorie Jan Josef z Vrtby
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Josef z Vrtby (166914. září 1737),[1][2] psal se: Wrtba, z Wrtby, byl český šlechtic, hrabě, rytíř Řádu Zlatého rouna, nejvyšší purkrabí Království českého a mecenáš umění.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan Josef hrabě z Vrtby se narodil roku 1669 jako člen šlechtického rodu pánů z Vrby, byl synem Jana Františka z Vrtby a jeho manželky Barbory Kokorzowské z Kokorzowsza.[1] V roce 1690 se oženil se svou sestřenicí Zuzanou Antonií hraběnkou z Heissensteina, která mu přinesla značný pozemkový majetek. Kvůli blízkému příbuzenskému vztahu bylo ke svatbě třeba svolení papeže, což dokazuje nakolik Jan Josef o manželství stál (to ale nemusí znamenat, že stál také o nevěstu). Manželství zůstalo bezdětné a hrabě z Vrtby se po smrti své ženy roku 1715 už znovu neoženil, ačkoli mu bylo teprve 46 let a byl bezdětný. Snad tedy svou manželku opravdu miloval. Po její smrti nacházel útěchu zejména v umění, oblíbil si zvláště operu. Stal se mecenášem architektů, sochařů, malířů a hudebníků. Mezi umělce, které podporoval, patřil i benátský hudební skladatel Antonio Vivaldi.[3] Zámek Konopiště, který koupil roku 1716, kvůli své bezdětnosti odkázal synovi svého bratra Františku Václavovi z Vrtby.[4]

Vrtbovská zahrada, fundace Jana Josefa z Vrtby

Jan Josef z Vrtby byl od roku 1712 nejvyšším purkrabím Pražského hradu[2][1], roku 1721 obdržel nejvyšší habsburské vyznamenání, když byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna, byl prezidentem apelačního soudu a roku 1723 získal úřad dědičného pokladníka Království českého. Ve své době byl nejmocnějším mužem Českého království.

Ke zděděné části obce Dolní Nusle přikoupil druhou část a na místě dnešního Náměstí Bratří Synků a nuselské ulice Na Zámecké vystavěl jednopatrový zámek, zbořený koncem 19. století.

Ihned po jmenování do čela české politické reprezentace roku 1712, zahájil velkorysou přestavbu rodového paláce na Malé Straně spojenou především s výstavbou přilehlé zahrady na úpatí Petřína, dnes známou jako Vrtbovská zahrada. Hrabě z Vrtby zde zaplatil jedny z nejlepších českých umělců své doby. Jednalo se o architekta Františka Maxmiliana Kaňku, sochaře Matyáše Bernarda Brauna a malíře Václava Vavřince Reinera.[1] Stavební práce v zahradě byl dokončeny k roku 1720, malířská a sochařská výzdoba byla doplňována v následujících letech a snad byla hotová k příležitosti korunovace Karla VI. českým králem.[3]

Byl donátorem 2. kaple poutní cesty od pražské Lorety do kláštera v Hájku. Kaple byly stavěny v letech 1720–1724.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d VERMEULEN, Ann. Jan Jozef z Vrtby (1669 - 1734) [online]. Geni, rev. 2012-05-12 [cit. 2012-12-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b JIROUT, Vlastimil. Vývody významných osobností z řad šlechty [online]. Vlastimil Jirout, rev. 2012-03-11 [cit. 2012-12-21]. Dostupné online. 
  3. a b c BAŽANT, Jan; BAŽANTOVÁ, Nina. Vrtbovská zahrada – klenot barokního umění. Praha: Festina Lente Press, 2011. 45 s. ISBN 978-80-254-9200-0. 
  4. DŽURNÝ, Daniel. Zámek Hodětice [online]. Zámky středočeského kraje [cit. 2012-12-21]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOLEC, František, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Praha a okolí. Svazek VII. Praha: Svoboda, 1978. 224 s. S. 159. 
  • MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: N–Ž. Praha: Argo, 2010. 666 s. ISBN 978-80-257-0294-9. S. 473–474. 
  • Ottův slovník naučný. Svazek XXVI. Praha: Argo, 2002. 1077 s. ISBN 80-7203-423-5. S. 1057–1059. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]