Dvorský hofmistr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek pojednává o nejvyšším dvorském hofmistru. Možná hledáte: nejvyšší zemský hofmistr.

Dvorský hofmistr nebo také nejvyšší hofmistr, královský hofmistr, případně hofmistr královského dvora (německy Oberhofmeister, latinsky magister curiae regiae) byl dvorským, nikoliv zemským úředníkem. Původně byl správcem královského dvora, pečoval o dodržování ceremoniálu při dvorských obřadech a slavnostech, zabýval se jejich organizací. V Českém království byla v roce 1458 (případně už v roce 1453) pozice rozdělena na nejvyššího zemského hofmistra, který se stal po nejvyšším purkrabím druhým nejvyšším zemským úředníkem, a na úřad dvorský, tj. hofmistr královského dvora. Dvorský hofmistr řídil služebnictvo v královských (císařských) rezidencích. V porovnání se zemským úřadem byla tato dvorská pozice kompetenčně bezvýznamná, král ji obsazoval podle své vůle. Mohl tak však vytvářet své politické centrum a pro tyto úředníky mohla být hodnost předstupněm jejich pozdější kariéry v nejvyšších zemských úřadech. Nicméně od roku 1538 byl dvorský hofmistr předsedou tajné rady (Geheimer Rat), kterou zřídil Ferdinand I. Habsburský k 1. lednu 1527. Tajná rada byla nejdůležitějším poradním kolegiálním orgánem panovníka, řídila zahraniční politiku a ovlivňovala vnitřní. Od 19. dubna 1743 byl úřad dědičný v rodě knížat a hrabat Kinských z Vchynic a Tetova na Chlumci nad Cidlinou.[1]

Správcem královnina dvoru byl hofmistr králové.

České království[editovat | editovat zdroj]

Seznam dvorských hofmistrů Českého království[editovat | editovat zdroj]

Seznam dvorských vicehofmistrů Českého království[editovat | editovat zdroj]

  • 1406 Petr z Lomnice

Seznam hofmistrů králové v Českém království[editovat | editovat zdroj]

  • 1310 Mikuláš
  • 1348 Jindřich (Hugo) z Dornštejna
  • 1360 Petr z Janovic
  • 1372–1373 Hereš
  • 1377 Zděněk z Valdštejna
  • 1378–1382 (hofmistr ovdovělé císařovny) Zdeněk ze Šternberka na Konopišti
  • 1379–1380 Jindřich Škopek z Dubé
  • 1381 Markvart z Pořešína
  • 1393–1400 Jíra z Roztok
  • 1400 Bořivoj
  • 1400 Mikuláš z Ořecha
  • 1418–1419 Jan Kyjata ze Zásady
  • 1422 Jindřich z Elsterberka
  • 1461–1462 Jindřich Berka z Dubé a z Lipé na Kostelci
  • 1463–1465 Bořita z Martinic na Smečně
  • 1466–1469 Hynek z Valdštejna
  • 1475 Aleš Berka z Dubé
  • 1546 Josef z Lamberka

Rakouské arcivévodství a císařství[editovat | editovat zdroj]

Na dvoře římských císařů (do roku 1806) a rakouských císařů (1804–1918) fungoval nejvyšší hofmistr (kaiserlicher Obersthofmeister) jako přímý správce císařského dvora a domácnosti. Tato funkce u dvora se stala nejprestižnější. Nejvyšší hofmistr zastupoval císaře na jednáních tajné rady jako její předseda. Byli mu podřízeni také ti, kteří vedli chod kuchyně a obsluhu u císařské tabule. Dále byl zodpovědný za císařovu garderobu a jeho tělesné a dušení blaho. Měl také soudní pravomoc, řešil právní spory dvořanů.[6]

Seznam (prvních) nejvyšších císařských hofmistrů ve Vídni[editovat | editovat zdroj]

Císařský dvůr sídlil od 16. století s malými výjimkami ve Vídni. V letech 1583–1612 sídlil dvůr Rudolfa II. v Praze a v letech 1740–1745 sídlil dvůr Karla VII. v Mnichově.

Úřad nejvyššího hofmistra zastávali:[7]

Seznam nejvyšších hofmistrů císařoven[editovat | editovat zdroj]

(prozatím neúplný)

Seznam nejvyšších hofmistryň císařského dvora[editovat | editovat zdroj]

  • 1899–1908 Marie Terezie Thurn-Taxisová, provdaná Harrachová (7. 1. 1856 Praha – 20. 8. 1908 zámek Prugg)[29]

Seznam nejvyšších hofmistryň císařoven[editovat | editovat zdroj]

Seznam nejvyšších hofmistrů následníků trůnu[editovat | editovat zdroj]

  • 1896–1914 u arcivévody Františka Ferdinanda d'Este
    • 1896–1899 Otto Abensperg a Traun
    • 1899–1902 Albert Nostitz-Rieneck
    • 1902–1914 Karl Rumerskirch

Seznam nejvyšších hofmistrů manželek následníků trůnu[editovat | editovat zdroj]

Seznam nejvyšších dědičných zemských hofmistrů v Dolních Rakousích[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšší dědičný zemský hofmistr v arcivévodství Dolní Rakousy (Obersterblandhofmeister im Erzherzogtum Österreich unter der Enns)

  • Pavel Sixtus z Trautsonu (asi 1550 – 30. 7. 1621)

Seznam nejvyšších dědičných zemských hofmistrů v Horních Rakousích[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšší dědičný zemský hofmistr v arcivévodství Horní Rakousy (Obersterblandhofmeister im Erzherzogtum Österreich ob der Enns)

Polské království[editovat | editovat zdroj]

Seznam nejvyšších hofmistryň polských královen[editovat | editovat zdroj]

  • Marie Anna Tereza ze Steinu a Jettingenu, provdaná Krakowská z Kolowrat (1688–1751) – u saské kurfiřtky a polské královny Marie Josefy Saské (1699–1757)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VOKÁČOVÁ, s. 395 a 719
  2. a b c MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471-1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 322. 
  3. VOKÁČOVÁ, s. 702
  4. VOKÁČOVÁ, s. 394–395
  5. VOKÁČOVÁ, s. 395 a 719
  6. HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5. S. 222. 
  7. FELLNER, Thomas; KRETSCHMAYR, Heinrich. Die österreichische Zentralverwaltung. I. Abteilung. Von Maximilian I. bis zur Vereinigung der österreichischen und böhmischen Hofkanzlei (1749). Bd. 1: Geschichtliche Übersicht. Wien: [s.n.], 1907. Dostupné online. S. 275–277. 
  8. a b c Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 275
  9. a b c d BŮŽEK, Václav, a kol. Společnost českých zemí v raném novověku : struktury, identity, konflikty. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 1025 s. ISBN 978-80-7422-062-3. S. 207. 
  10. a b c d e f g h i j k Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 276
  11. a b c Maťa, s. 402
  12. SKALICKÁ, Eva. Šlechtické rody na Rakovnicku. Rakovník: Rabasova galerie, 1998. 144 s. ISBN 80-85868-18-0. S. 51. 
  13. a b KUBEŠ, Jiří. Zápas o funkci nejvyššího štolmistra na dvoře císařovny vdovy Eleonory Gonzagové. Edice důvěrné korespondence bratří Ditrichštejnů z roku 1683. Folia historica Bohemia. 2013, roč. 28, čís. 1, s. 105–150, zde 114. Dostupné online. ISSN 0231-7494. 
  14. VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 193. 
  15. a b Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 277
  16. a b c d e f g h i KUBEŠ, Jiří. Zápas o funkci nejvyššího štolmistra na dvoře císařovny vdovy Eleonory Gonzagové. Edice důvěrné korespondence bratří Ditrichštejnů z roku 1683. Folia historica Bohemia. 2013, roč. 28, čís. 1, s. 105–150, zde 109–110. Dostupné online. ISSN 0231-7494. 
  17. VOKÁČOVÁ, s. 650
  18. MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 437–438. 
  19. SMÍŠEK, Rostislav. Císařský dvůr a „dvorská“ kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenberků za vlády Leopolda I. Disertační práce [online]. [cit. 2018-08-11]. S. 59. 
  20. HRBEK, Jiří. Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740. Praha: NLN a UK, 2013. ISBN 978-80-7422-233-7. S. 630. 
  21. VOKÁČOVÁ, s. 650
  22. JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 130. 
  23. KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 132. 
  24. MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 433. 
  25. KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 134, 136–137. 
  26. Almanach 2017, s. 490
  27. Almanach 2017, s. 387
  28. a b POUZAR, Vladimír, MAŠEK Petr, MENSDORFF-POUILLY Hugo, POKORNÝ Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 488. 
  29. Almanach 2017, s. 386
  30. Almanach 2017, s. 386

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 129. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdenka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. 
  • HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5. 
  • MALÝ, Karel, a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha a.s., 1997. 576 s. ISBN 80-7201-045-X. S. 62–63. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  • VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. Brno: Beta, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 203. 

Související články[editovat | editovat zdroj]