Karel Rumerskirch

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel hrabě Rumerskirch
Nejvyšší kuchmistr císařského dvora
Ve funkci:
1916 – 1918
PředchůdceAugust hrabě Bellegarde
Nástupceúřad zanikl
Nejvyšší hofmistr následníka trůnu Františka Ferdinanda
Ve funkci:
1902 – 1914
PředchůdceAlbert hrabě Nostic-Rieneck
Nástupceúřad zanikl
Narození19. listopadu 1867
Vídeň
Úmrtí24. května 1947 (ve věku 79 let)
Kitzbühel
DětiMarianne von Rumerskirch
Profesedvorský úředník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Václav Jan František Maria Oskar hrabě z Rumerskirchu (německy Karl Wenzel Johann Franz Maria Oskar Graf von Rumerskirch; 19. listopadu 1867 Vídeň – 24. května 1947 Kitzbühel) byl rakouský šlechtic, dvořan a důstojník rakousko-uherské armády. V letech 1902–1914 byl nejvyšším hofmistrem následníka trůnu Františka Ferdinanda a v červnu 1914 byl osobním účastníkem sarajevského atentátu. Později působil u císařského dvora jako nejvyšší kuchmistr (1916–1918) a krátce před rozpadem monarchie byl povýšen na hraběte (1918). Jeho dcera Marianna (1913–2003) se provdala za diplomata Rogera Lalouetta, který byl v letech 1964–1968 francouzským velvyslancem v Československu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erb rodu Rumerskirchů
František Ferdinand d'Este na návštěvě v Sarajevu (červen 1914). Baron Karel Rumerskirch stojí vpravo za následníkem trůnu

Pocházel ze starého šlechtického rodu Rumerskirchů, který byl v jedné linii usazený v Čechách.[1] Narodil se jako jediný syn státního úředníka barona Karla Podivína z Rumerskirchu (1840–1882).[2][3] Od mládí sloužil v armádě, v roce 1893 byl nadporučíkem ve sboru císařské gardy. Později sloužil u dragounského pluku č. 1 a v roce 1899 byl povýšen na rytmistra,[4]. Zároveň získal titul c. k. komořího a byl přidělen ke dvoru následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este.[5] a v letech 1902–1914 byl jeho nejvyšším hofmistrem.[6] Mimo aktivní službu byl později povýšen do hodnosti plukovníka a v roce 1910 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[7]

V červnu 1914 doprovázel následníka trůnu do Bosny a byl osobním účastníkem sarajevského atentátu.[8] Z titulu své funkce pak organizoval záležitosti spojené s pohřbem a zvláštním vlakem odeslal rakve následníka trůnu a jeho manželky do Vídně.[9] Na počátku první světové války krátce sloužil na frontě, ale po nástupu Karla I. se vrátil ke dvoru a v letech 1916–1918 zastával funkci nejvyššího kuchmistra. V lednu 1918 byl povýšen na hraběte (titul platil i pro jeho sestru Zdenku, provdanou Pretis de Cagnodo),[10][11][12] po zániku monarchie žil v soukromí.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1900 se v Badenu oženil s hraběnkou Marií Terezií Khevenhüller-Metschovou (1877–1968), která byla později c. k. palácovou dámou.[13][14] Z jejich manželství se až po delší dobře narodila jediná dcera Marianna (1913–2003), která se v roce 1935 provdala za francouzského diplomata Rogera Lalouetta (1904–1980).[15] Lalouette začínal jako velvyslanecký tajemník v Praze, později byl vyslancem v různých zemích a nakonec v letech 1964–1968 v Československu.[16]

Dík své manželce byl mimo jiné švagrem hraběte Františka Harracha (1870–1937), který byl jako pobočník následníka trůnu taktéž osobním účastníkem sarajevského atentátu.

Karlova sestra Zdenka (*1865) byla manželkou sekčního šéfa na ministerstvu vnitra Sisinia Pretis de Cagnodo (1859–1913), syna bývalého rakouského ministra obchodu a financí Sisinia de Pretise. V roce 1918 byla již vdovou a vztahovalo se na ni udělení hraběcího titulu Rumerskirchům.

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Byl nositelem několika vysokých rakouských vyznamenání, vzhledem ke své dlouholeté službě v bezprostřední blízkosti následníka trůnu obdržel řadu ocenění také od zahraničních panovníků.[17]

Baron Karel Rumerskirch v hodnosti c. k. rytmistra

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl XXII.; Praha, 1904; s. 99–100
  2. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1893; Gotha, 1893; s. 827 dostupné online
  3. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1909; Gotha, 1909; s. 700–701 dostupné online
  4. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1904; Vídeň, 1903; s. 655, 688 dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 38, 221 dostupné online
  6. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 102 ISBN 80-86781-08-9
  7. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 38, 242 dostupné online
  8. ↑ Itinerář cesty následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este do Sarajeva dostupné online
  9. ↑ Svatovítská neděle v Sarajevu dostupné online
  10. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 90 ISSN 0036-5246
  11. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 101 ISBN 80-86781-08-9
  12. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 802 dostupné online
  13. ↑ Rodokmen Khevenhüllerů dostupné online
  14. ↑ Rodina Karla Rumerskircha na webu geni.com dostupné online
  15. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1941; Gotha, 1941; s. 410 dostupné online
  16. ↑ Seznam francouzských velvyslanců v Československu a České republice na webu Francouzského velvyslanectví v Praze dostupné online
  17. ↑ Seznam řádů a vyznamenání Karla Rumerskircha in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 26 dostupné online
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Rumerskirch&oldid=23029391“