August Maria Bellegarde

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
August hrabě Bellegarde
Hrabě August Bellegarde s manželkou Henriettou, rozenou Larisch-Mönnich (1887)
Hrabě August Bellegarde s manželkou Henriettou, rozenou Larisch-Mönnich (1887)
Nejvyšší kuchmistr císařského dvora
Ve funkci:
1897 – 1916
PředchůdceJindřich hrabě Wolkenstein-Trostburg
NástupceKarel hrabě Rumerskirch
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerálmajor (1916)
Narození26. května 1858
Hacking
Úmrtí24. února 1929 (ve věku 70 let)
zámek Velké Heraltice
Místo pohřbeníHrobka rodu Bellegarde
Titulhrabě
ChoťMarie Prinzessin zu Oettingen-Oettingen und Oettingen-Wallerstein (od 1897)
RodičeFrantišek Arnošt z Bellegarde a Rudolfina Kinská z Vchynic a Tetova
DětiErnestine Gräfin von Bellegarde
Rudolfine Gräfin von Bellegarde
Marie Karoline Gräfin von Bellegarde
Elisabeth Gräfin von Bellegarde
Sophie Gräfin von Bellegarde
PříbuzníFranz Bellegarde (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

August Maria Rudolf hrabě Bellegarde (německy August Maria Rudolf Emanuel Franz Noyel Graf von Bellegarde) (26. května 1858 Hacking (dnes Vídeň) – 24. února 1929 Velké Heraltice) byl rakouský šlechtic, důstojník, dvořan a velkostatkář. Od mládí sloužil v c. k. armádě, kde dosáhl hodnosti plukovníka. Později působil u císařského dvora ve Vídni, kde řadu let zastával funkci nejvyššího kuchmistra (1897–1916). Mimo aktivní službu ve vojsku byl v roce 1916 povýšen do čestné hodnosti generálmajora. Díky dědictví po otci a první manželce byl majitelem několika velkostatků na Moravě a ve Slezsku (Velké Heraltice, Nový Světlov).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Zámek Velké Heraltice, hlavní rodové sídlo

Pocházel ze starého šlechtického rodu Bellegarde, který se od 18. století uplatňoval ve službách Habsburků.[1][2] Narodil se jako nejstarší ze čtyř synů hraběte Františka Bellegarda (1833–1912) a jeho manželky Rudolfiny, rozené Kinské (1836–1899).[3][4] Po vzoru předků sloužil od mládí v armádě a v roce 1881 získal titul c. k. komořího.[5] Jako poručík[6] a nadporučík sloužil několik let u 14. pluku dragounů, později byl přidělen ke sboru generálního štábu,[7] kde v roce 1890 dosáhl hodnosti kapitána.[8] V roce 1897 získal hodnost plukovníka, v níž byl téhož roku převeden do zálohy.[9]

Hrobka rodu Bellegarde ve Velkých Heralticích

Díky rodinným vazbám se připojil k císařskému dvoru, kde bezmála dvacet let zastával funkci nejvyššího kuchmistra (Oberstküchenmeister) Františka Josefa (1897–1916) s platem 4 000 zlatých ročně.[10] Nejvyšší kuchmistr byl podřízen nejvyššímu hofmistrovi, měl hlavní dozor nad císařskou kuchyní (tzv. velká dvorní kuchyně se nacházela ve Švýcarském dvoře paláce Hofburg) a byl zodpovědný za podávání jídel na dvorních slavnostech, plesech nebo diplomatických večeřích často pro několik set hostů.[11][12] V roce 1898 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[13] V roce 1916 obdržel čestnou hodnost generálmajora,[9] krátce poté po smrti Františka Josefa opustil funkci nejvyššího kuchmistra. Po zániku monarchie se trvale usadil na svém sídle ve Velkých Heralticích, kde krátce předtím proběhly stavební úpravy.[14] Zde také zemřel a je pohřben v rodové hrobce postavené jeho otcem.[15]

Majetek a rodina[editovat | editovat zdroj]

Marie Karolína, rozená princezna Oettingen-Wallerstein (1874–1960), Augustova druhá manželka

Po předčasné smrti první manželky se v roce 1892 stal dědicem velkostatku Nový Světlov – Bojkovice, respektive poručníkem a správcem majetku za nezletilé dcery.[16] K velkostatku patřilo přes 6 500 hektarů půdy, ale byl značně zadlužený. August Bellegarde jej v roce 1906 prodal[17] a následně došlo k častému střídání majitelů.[18][19] Po otci se v roce 1912 stal majitelem velkostatku Velké Heraltice, ke kterému patřilo 1 802 hektarů půdy a několik průmyslových provozů.[20] Na zámku v Heralticích se August později trvale usadil.

V roce 1887 se oženil s hraběnkou Henriettou Larisch-Mönnichovou (1867–1892), která byla dědičkou velkostatku Bojkovice-Nový Světlov a stala se dámou Řádu hvězdového kříže. Zemřela tragicky ve věku 25 let, když byla v Bojkovicích cestou na nádraží usmýkána splašeným koněm.[21] August se podruhé oženil v roce 1897 s princeznou Marií Karolínou Oettingen-Wallersteinovou (1874–1960), která byla c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[22] Marie Karolína jako vdova pobývala na zámku Velké Heraltice až do druhé světové války, v roce 1945 odešla do Německa a zbytek života strávila na rodovém sídle Oettingenů ve Wallersteinu. Z obou manželství se narodilo celkem sedm dcer. Nejstarší dcera Paulina (1888–1953) byla manželkou Františka Josefa Kinského (1879–1975), majitele velkostatku Kostelec nad Orlicí. Druhá dcera Marie Gabriela (1890–1945) se provdala za hraběte Josefa Hunyadyho (1873–1945), nejvyššího hofmistra císaře Karla I. a majitele rozsáhlých velkostatků v Maďarsku. Tyto dvě sestry byly do roku 1945 společně majitelkami velkostatku Velké Heraltice. Augustovy dcery z druhého manželství (Ernestina, Rudolfina, Marie, Alžběta a Sofie) zůstaly vesměs neprovdané a za druhé světové války působily jako sestry Mezinárodního červeného kříže.[23]

Augustův mladší bratr Rudolf (1862–1937) dosáhl v armádě hodnosti plukovníka a později byl nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Valerie, nejmladší dcery císaře Františka Josefa. Další bratr František Josef (1866–1915) byl aktivním politikem jako poslanec říšské rady a za první světové války zemřel v ruském zajetí.

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Jako dlouholetý nejvyšší kuchmistr císařského dvora byl hostitelem významných zahraničních návštěv ve Vídni a díky tomu obdržel řadu vyznamenání od cizích panovníků.[24]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl III.; Praha, 1890 (reprint 1996); s. 687–688 (heslo Bellegarde) ISBN 80-7185-070-5
  2. ↑ MAŠEK, Petr: Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích; Praha, 2003; s. 26 (heslo Bellegarde) ISBN 80-204-1049-X
  3. ↑ Rodokmen rodu Bellegarde dostupné online
  4. ↑ POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2005; Praha, 2004; 485 s. ISBN 80-85955-29-6
  5. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 266 dostupné online
  6. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1884; Vídeň, 1883; s. 779 dostupné online
  7. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1888; s. 166, 585 dostupné online
  8. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1892; Vídeň, 1891; s. 182 dostupné online
  9. ↑ a b SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 12 dostupné online
  10. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 16 dostupné online
  11. ↑ Kolektiv: Poklady na cisárskej slávnostnej tabuli. Kultúra stolovania na viedenskom dvore; Vídeň, 2023; s. 145–146 ISBN 978-3-903448-45-2
  12. ↑ Příklad organizace a meníčka slavnostní dvorní hostiny za účasti Augusta Bellegarda při příležitosti návštěvy císaře Františka Josefa v Praze in: Národní politika, 22. dubna 1907 dostupné online
  13. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 219 dostupné online
  14. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 261
  15. ↑ Hrobka rodu Bellegarde na webu hrady.cz dostupné online
  16. ↑ Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien, IX. díl; Brno, 1899; s. 180–181 dostupné online
  17. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava; Praha, 1981; s. 180
  18. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 180 (heslo Bojkovice) ISBN 80-85983-12-5
  19. ↑ Zámky a paláce hraběcího rodu Larisch-Mönnichů dostupné online
  20. ↑ Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien, IX. díl; Brno, 1899; s. 251–252 dostupné online
  21. ↑ ŠURÁŇ, Dominik: Po stopách hraběnky Haugwitzové dostupné online
  22. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1922; s. 85–86 dostupné online
  23. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1941; Gotha, 1941; s. 38–39 dostupné online
  24. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Augusta Bellegarda in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914 Vídeň, 1914; s. 17 dostupné online
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=August_Maria_Bellegarde&oldid=23590855“