Marie Valerie Habsbursko-Lotrinská
| Marie Valerie Habsbursko-Lotrinská | |
|---|---|
| arcivévodkyně a císařská princezna, uherská, chorvatská, česká a toskánská princezna | |
.jpg) Marie Valerie v roce 1903. | |
| Úplné jméno | Marie Valerie Mathilde Amalie |
| Narození | 22. dubna 1868 Budín (Budapešť)  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 6. září 1924 (ve věku 56 let) Vídeň  Rakousko |
| Manžel | František Salvátor Rakousko-Toskánský |
| Potomci | Alžběta Františka Rakousko-Toskánská František Karel Salvátor Hubert Salvátor Rakousko-Toskánský Hedvika Rakouská Teodor Salvátor Gertruda Marie Alžběta Klement Salvátor Matylda Anežka |
| Dynastie | Habsbursko-Lotrinští |
| Otec | František Josef I. |
| Matka | Alžběta Bavorská |
| Příbuzní | Rudolf Habsbursko-Lotrinský, Žofie Frederika Habsbursko-Lotrinská a Gisela Habsbursko-Lotrinská (sourozenci) Marie Valerie Waldburská z Zeil-Trauchburgu[1], Klementina Waldburská z Zeilu a Trauchburgu[1], Elisabeth Waldburská z Zeil-Trauchburgu[1] a František Josef Waldburský[1] (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Arcivévodkyně Marie Valerie Matylda Amálie Habsbursko-Lotrinská (německy Marie Valerie Mathilde Amalie von Österreich; 22. dubna 1868 Budín, Uhry – 6. září 1924 Wallsee, Dolní Rakousy) byla třetí dcera a čtvrté a poslední dítě císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty Rakouské. Obvykle se jí říkalo Valerie.
Dne 31. července 1890 se provdala za rakouského arcivévodu Františka Salvátora; manželství způsobilo roztržku mezi ní a jejími sourozenci, protože jejich manželství musela být dynastická, zatímco Marii Valerii císařovna Alžběta povolila se provdat z lásky a touhy.
Původ, dětství
[editovat | editovat zdroj]
Arcivévodkyně Marie Valerie se narodila 22. dubna 1868 v Budíně v Uhrách rakouskému císaři Františku Josefovi I. a jeho manželce, bavorské vévodkyni Alžbětě zvané Sissi. Marie Valerie měla starší sestru, arcivévodkyni Giselu, a staršího bratra, korunního prince Rudolfa. Její nejstarší sestra, arcivévodkyně Žofie, zemřela ještě před narozením Valerie. Tato nešťastná událost byla dávána za vinu matce Alžbětě, neb ji, coby dvouletou vzala na cestu do Maďarska. Proto další dvě děti už Alžběta nemohla vychovávat sama. Z toho dvodu Alžběta obzvlášť lpěla na Valerii, která se narodila deset let po třetím dítěti císařského páru a kterou Alžběta mohla vychovávat sama. K ostatním dvěma dětem ztratila blízký vztah. Ovšem Marii Valerii, narozenou o dost později, Alžběta vychovávala a velice milovala. Dokonce Žofie, císařova matka, napsala Alžbětině matce, vévodkyni Ludovice do Bavorska: „Sisi je zcela pohlcena láskou a péčí o tohoto neodolatelného andílka.“ Marie Valerie byla tedy Alžbětiným zdaleka nejoblíbenějším dítětem a někteří dvořané ji s kyselostí označovali jako „die Einzige“ (jediná), protože jí Alžběta věnovala mnohem více pozornosti než jejím sourozencům. Valerie měla svou matku ráda, ale podle svých deníků se často cítila v rozpacích a přetížená Alžbětiným soustředěním na ni, zejména proto, že byla skromná a praktická.
Další přezdívka Marie Valerie byla „uherské dítě“. Její narození bylo totiž ústupkem Alžběty císaři, který chtěl další dítě, zatímco Alžběta měla s císařovými intimnostmi a s dalším těhotenstvím psychický problém. Od Františka Josefa si za to vymínila jeho usmíření s Uhrami - její nejoblíbenější částí říše. Tento proces vyvrcholil jejich společnou korunovací v Budíně 8. června 1867 jako uherského krále a královny. Valerie se pak narodila o více než devět měsíců později.
Alžběta si záměrně vybrala Uhry jako místo narození svého dítěte; po celá staletí se v Uhrách nenarodilo žádné královské dítě. Kdyby se Alžbětě narodil chlapec, dostala by jméno Štěpán po uherském kanonizovaném králi a patronovi. Podle historičky Brigitte Hamannové by chlapec narozený uherské královně na hradě v Budapešti vyvolal možnost, že se jednoho dne stane jejím králem, čímž by se Uhry oddělily od rakouské říše. Vzhledem k tomu se na vídeňském dvoře všem ulevilo, že se narodila dívka.
Začaly se šířit zlomyslné zvěsti, že Valerie je ve skutečnosti dcerou Alžbětina přítele a obdivovatele Gyuly Andrássyho, maďarského premiéra. Ty přetrvávaly roky a hluboce Valerii zraňovaly. Fyzicky se však Františku Josefovi podobala více než její sourozenci a s přibývajícím věkem pak ještě více. Fámy tak nakonec ustaly. Avšak kvůli atmosféře, kterou vytvářely, si Valerie vypěstovala celoživotní antipatii ke všemu, co mělo něco společného s Maďarskem. Situaci ještě zhoršoval Alžbětin požadavek, aby s ní Valerie mluvila pouze maďarsky. Valerie se později velice zaradovala když dostala povolení mluvit německy se svým zbožňovaným otcem Františkem. Kromě toho mluvila plynně anglicky, francouzsky a italsky. Ráda psala divadelní hry a básně a byla nadanou amatérskou umělkyní, která obzvlášť ráda malovala květiny. Byla velkou příznivkyní vídeňského Burgtheateru a navštěvovala jeho představení tak často, jak jen to bylo možné.
Manželství
[editovat | editovat zdroj]
31. července 1890 se Valerie v Bad Ischlu provdala za svého bratrance z třetího kolena arcivévodu Františka Salvátora. Seznámili se v roce 1886 na plese, ale Valerie čekala několik let, aby si byla jistá, že její city k Františkovi Salvátorovi jsou dostatečně silné pro úspěšný sňatek. Mnozí u dvora doufali, že se provdá za někoho, jako byl saský korunní princ, portugalský korunní princ nebo bavorský princ Alfons, protože se jí dvořil. Nicméně císařovna Alžběta prohlásila, že Valerie si bude smět vzít i kominíka, pokud si to bude přát (na rozdíl od svých ostatních dětí, které obě musely uzavřít dynastické sňatky). Valerie si vybrala Františka Salvátora, poměrně bezvýznamného prince z toskánské větve rakouské císařské rodiny, který neměl k dispozici žádné velké bohatství. Ovšem Alžběta, jak slíbila, svou oblíbenou dceru podpořila. To na čas způsobilo hlubokou roztržku mezi Valerií a jejími sourozenci, ale Rudolf se s ní nakonec smířil, když se Valerie a František Salvátor o Vánocích 1888 zasnoubili. Vztah mezi Valerií a Rudolfovou manželkou, belgickou princeznou Štěpánkou, však zůstal chladný i po Rudolfově smrti.
Valeriino slavnostní zřeknutí se práv na rakouský trůn, které bylo nezbytné pro uzavření sňatku, se uskutečnilo 16. července 1890 v Hermesville. Slavnostní svatba mladého páru následovala 31. července ve farním kostele v Bad Ischlu. Obřad vedl linecký biskup Franz Maria Doppelbauer. Poté Valerie a František Salvátor strávili líbánky v Itálii, Švýcarsku a Bavorsku.
Marie Valerie a František Salvátor měli 10 dětí:
- Alžběta Františka (27. ledna 1892 – 29. ledna 1930), ⚭ 1912 hrabě Jiří Waldburg-Zeil (1878–1955)
- František Karel Salvátor (17. února 1893 – 10. prosince 1918), rakouský arcivévoda, neoženil se a neměl potomky
- Hubert Salvátor (30. dubna 1894 – 24. března 1971), rakouský arcivévoda a princ toskánský, ⚭ 1926 Rosemary Salm-Salm (13. dubna 1904 – 3. května 2001)
- Hedvika (24. září 1896 – 1. listopadu 1970), rakouská arcivévodkyně, ⚭ 1918 hrabě Bernhard Stolberg ze Stolbergu (1881–1952)
- Theodor Salvátor (9. říjen 1899 – 8. duben 1978), rakouský arcivévoda, ⚭ 1926 hraběnka Marie Tereza Waldburg-Zeil (1901–1967)
- Gertruda (19. listopadu 1900 – 20. prosince 1962), rakouská arcivévodkyně, ⚭ 1931 hrabě Jiří Waldburg-Zeil (vdovec po její sestře Alžbětě Františce)
- Marie (19. listopadu 1901 – 29. prosince 1936), rakouská arcivévodkyně, svobodná a bezdětná
- Klement Salvátor (6. října 1904 – 20. srpna 1974), rakouský arcivévoda, ⚭ 1930 hraběnka Alžběta Rességuier de Miremont (1906–2000)
- Matylda (9. srpna 1906 – 18. října 1991), rakouská arcivévodkyně, ⚭ 1947 Ernest Hefel (1888–1974)
- Anežka (*/† 1911)
Pozdější léta života
[editovat | editovat zdroj]
Valerie a František Salvátor nejprve bydleli na zámku Lichtenegg. Dne 11. června 1895 však manželé koupili zámek Wallsee na Dunaji od jeho tehdejšího majitele Alfréda, vévody Sasko-Kobursko-Gothajského, a kompletně jej zrekonstruovali. Když byla renovace dokončena, konala se 4. září 1897 slavnost u příležitosti jejich nastěhování do nového zámku. Vzhledem k Valeriině popularitě se ve Wallsee konaly velké oslavy této události. I po svatbě zůstala Marie Valerie v úzkém kontaktu se svým stárnoucím otcem, který si velmi cenil neformální atmosféry v rodině své nejmladší dcery.
Byla známá a oblíbená pro svou velkorysou účast na místních charitativních akcích. V roce 1900 se stala patronkou Červeného kříže, pro který zakládala nemocnice a vybírala značné finanční částky; byla také patronkou sedmi dalších charitativních organizací. Během první světové války zřídila na zámku nemocniční kasárny a pomáhala pečovat o raněné. Byla zbožnou katoličkou, která věnovala mnoho času také podpoře náboženských charitativních organizací a mezi lidmi byla známá jako „anděl z Waldsee“. Byla také dámou řádu Hvězdového kříže.
Valerii velmi zasáhla sebevražda jejího bratra Rudolfa 30. ledna 1889 a vražda její matky Alžběty v září 1898. Ona i její sestra Gisela byly svému otci po těchto tragédiích velkou oporou. Společně s Alžbětinými dvorními dámami Valerie také uspořádala Alžbětinu literární pozůstalost, její dopisy a korespondenci. Ve svém deníku Valerie zaznamenala, že vztah a odcizení rodičů se zlepšily až v posledních letech matčina života. Měla také pocit, že péče o stárnoucího otce, císaře Františka Josefa, je pro ni jakousi „zkouškou“.
Manželství Valerie a Františka Salvátora bylo zpočátku harmonické, ale časem se stalo méně harmonickým. František Salvátor měl mnoho milostných vztahů, včetně jednoho s tanečnicí Stephanií Richterovou, která byla později známá jako „Hitlerova špionážní princezna“ pro své špionážní aktivity před a během druhé světové války. V roce 1914 mu porodila syna Františka Josefa, kterého ještě za života Valerie uznala za svého. Valerie čelila těmto ranám stoicky a svěřovala se pouze svému deníku.
Po skončení první světové války Valerie oficiálně uznala zánik habsburské monarchie a podepsala dokumenty, v nichž se vzdala všech práv vůči ní i svým potomkům. Toto zřeknutí jí umožnilo ponechat si svůj domov a majetek.
Smrt
[editovat | editovat zdroj]Valerie zemřela 6. září 1924 na zámku Wallsee na lymfom. Její sestra Gisela krátce před smrtí napsala v dopise: „Musím dodat, že jsem viděla Valerii - při plném vědomí, zcela si vědoma svého stavu a tak oddaně přijímající, dokonce radostně očekávající svůj blížící se odchod, že se domnívám, že nečekané uzdravení by ji vlastně zklamalo.“ Je pohřbena v kryptě za hlavním oltářem farního kostela v rakouském Sindelburgu. Několik tisíc lidí následovalo její rakev na místo odpočinku.
Deset let po Valeriině smrti, 28. dubna 1934, se František Salvátor oženil podruhé, a to s Melanií von Riesenfels. Jednalo se o morganatický sňatek; svatba se konala ve Vídni. Pár se seznámil po Valeriině smrti v Melaniině domě, v zámku Seisenegg, kde žila se svými sestrami Marií Annou a Johannou. Po svatbě žili manželé v Seiseneggu.
Franz Salvator zemřel 20. dubna 1939 ve Vídni.
Velmi důležitý i symbolický a s pohnutou historií je most přes Dunaj spojující maďarské město Ostřihom a slovenské město Štúrovo (tehdy Parkány). Byl otevřen v roce 1895 a pojmenován po Valerii (most Márie Valérie).
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Archduchess Marie Valerie of Austria na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Valerie Habsbursko-Lotrinská na Wikimedia Commons - Seznam prací o Marii Valerii Habsbursko-Lotrinské v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- (německy)Životopis
- Fotografie Marie Valerie a její rodiny
- Vévodkyně
- Arcivévodkyně
- Habsbursko-lotrinští v 19. století
- Habsbursko-lotrinští v 20. století
- Toskánští Habsburko-Lotrinkové
- Rakouské princezny
- Uherské princezny
- Rytíři Královského uherského řádu sv. Štěpána
- Nositelé Řádu svaté Alžběty
- Nositelé Řádu hvězdového kříže
- Nositelé Řádu Alžběty (Rakousko)
- Mecenáši
- Lidé z Wallsee-Sindelburgu
- František Josef I.
- Narození v roce 1868
- Narození 22. dubna
- Narození v Budíně (Budapešť)
- Úmrtí v roce 1924
- Úmrtí 6. září
- Úmrtí ve Vídni