Markéta Luisa Orleánská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Markéta Luisa Orléanská
Velkovévodkyně toskánská, francouzská princezna
Markéta Luisa Orléanská
Markéta Luisa Orléanská
Sňatek 20. června 1661
Manžel Cosimo III. Medicejský
Narození 28. července 1645
Zámek Blois
Úmrtí 17. září 1721 (ve věku 76 let)
Paříž
Potomci Ferdinand, Anna Marie Luisa, Gian Gaston
Rod Burbonští
Otec Gaston Orléanský
Matka Markéta Lotrinská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Markéta Luisa Orléanská (francouzsky Marguerite Louise d'Orléans, 28. července 1645, Zámek Blois17. září 1721, Paříž) byla rodem francouzská princezna a sňatkem s velkovévodou Cosimem III. Medicejským i velkovévodkyně toskánská. Po odtrhnutí od milence a zároveň bratrance Karla V. Lotrinského a odloučení od zbytku rodiny začala pohrdat svým manželem i jeho rodinou, začala se s ním hádat a je podezřelá i z pokusu ho otrávit. Markéta Luisa se s Medicejskými smířila několikrát, avšak pouze proto, aby po několika dnech mohla znovu rozproudit nepřátelství.

Cosimo po smrti svého otce v roce 1670 odmítl pod vlivem matky umožnit Markétě Luise vstup do tajné rady (Privy Council). Na Markétu Luisu tedy bez jakéhokoliv politického vlivu zbylo jen vychovávání jejich syna Ferdinanda. Další dvě děti, Anna Marie Luisa a Gian Gastone, se narodily později. Gian Gaston byl poslední velkovévoda Toskánska z rodu Medicejských, jím tento rod vymřel po meči.

V červnu 1675 podepsala Markéta Luisa smlouvu s manželem Cosimem, která pojednávala o jejím důchodu 80 000 lir a umožňovala jí tak vrátit se do Francie, pod podmínkou, že bude bydlet v klášteře Montemarte nedaleko Paříže. Musela se také jako francouzská princezna vzdát veškerých svých práv. Ačkoliv samotná smlouva zakazovala Markétě opouštět klášter, ona ji porušovala svými častými návštěvami bratrance Ludvíka XIV. Také byla původcem všech skandálů v klášteře i mimo něj, včetně pokusu o jeho spálení. Přestože byla Markéta Luisa až do své smrti oficiálně vdaná, měla několik milenců.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Markétina oblíbená příbuzná; nevlastní sestra Anna Marie Luisa

Markéta Luisa Orléanská, nejstarší dítě Gastona Orléanského a jeho druhé manželky Markéty Lotrinské, se narodila 18. července 1645 v zámku Blois. Byla nejstarší z jejich pěti dětí, tedy jedna ze třech přeživších (nejmladší dvě děti, Jean Gaston a Marie Anna, zemřeli v dětském věku). Měla ještě sestry Alžbětu a Františku Magdalénu. Alžběta se stala vévodkyní de Guise a savojskou vévodkyní. Františka Magdaléna byla taktéž savojská vévodkyně.

Markétě Luise se dostalo základního vzdělání v Blois, kam se její otec uchýlil po neúspěšném povstání proti vlastnímu synovci Ludvíkovi XIV. Markéta vyrůstala se svými sourozenci i s matkou, ale především si oblíbila svoji nevlastní sestru Annu Marii Luisu, vévodkyni z Montpensier. Ta byla dcerou Gastona a jeho první manželky Marie z Montpensier.

Markéta Luisa si původně měla vzít Karla Emanuela Savojského, avšak její matka, jak Markéta věřila, úmyslně poradila Markétě Luise špatně a tím šance na možný sňatek zničila. Karla Emanuela si pak roku 1663 vzala Františka Magdaléna. Po této zkušenosti si Markéta Luisa nechala podruhé poradit právě od své nevlastní sestry, která jí poradila, aby si vzala Cosima, budoucího velkovévodu toskánského.

Zpočátku byla Markéta ze sňatku velmi nadšená, ale pouze do té doby, než zjistila, že je u toskánského dvora mnohem méně oblíbená, než jí vylíčila Anna Marie Luisa. Markéta byla značně nevyrovnaná a všechny nemile překvapila, když bez doprovodu na krátkou dobu zmizela s bratrancem Karlem, který se později stal jejím milencem. Po celou dobu proti sňatku s Cosimem neprotestovala, avšak když jí měl přijet blahopřát král Ludvík XIV., úmyslně se pokusila uprchnout pod záštitou, že jede pouze na lov. Anna Marie Luisa ji ale včas zastavila a přivedla zpět.

Život v Toskánsku[editovat | editovat zdroj]

Markétin manžel Cosimo III. byl lakomý, ale zbožný, s manželkou se nenáviděli

Mattias Medicejský, úřadující velkovévoda, přivezl Markétu Luisu do Toskánska společně s devíti doprovodnými galérami. Tři byly toskánské, tři půjčené na úvěr z Janovské republiky a další tři z papežských států. K toskánskému městu Livorno dorazily lodě 12. června 1661 a formální příchod Markéty do Florencie se za oslavné pompy uskutečnil 20. června. Její a Cosimova svatba se stala ve Florencii tou největší podívanou, která zde dosud byla k vidění a jen ve svatebním průvodu jelo před 300 kočárů a drožek. Jako svatební dar od ženichova otce Ferdinanda dostala Markéta perlu velikosti malého holubího vejce.

Markéta Luisa se s Cosimem poprvé pozdravila téměř s lhostejností, jak řekla Žofie Hannoverská a dodává, že spolu v jedné posteli spali pouze jednou týdně. Dva dny po svatbě se Markéta domáhala držení korunovačních klenotů pro vlastní účely, ale Cosimo ji odmítl s tím, že to není v jeho pravomoci. Proto se pokusila klenoty z Toskánska vyvézt, ale byla velkovévodou zavčas chycena. Po tomto incidentu se Markéta obrátila ke Karlovi. Nenávist ke Cosimovi neukončilo ani narození jejich tří dětí; Ferdinanda, Anny Marie Luisy a Giana Gastona. Cosimova rodina se stala obětí Markétiných rozmarů, především co se financí týče. Nadměrné utrácení a laxní etiketa udělaly z Markéty neoblíbenou postavu nejen u dvora, ale v celé Florencii. Již v té době měla pravděpodobně dva milence; podkoní, kteří ji často navštěvovali i v nočních hodinách.

Prosby pro Ludvíka XIV.[editovat | editovat zdroj]

Po Karlově krátké návštěvě Florencie, během které bavil rodinu velkovévody v paláci Pitti, se ukázalo, že tam pravděpodobně byl kvůli Markétině žádosti, která svým tónem v dopisech naznačovala, že by si přála, aby je pro ni špehoval. Velkovévodova rodina ale na nic nepřišla. V dalších dopisech prosila Markéta Luisa krále Ludvíka, aby jí dovolil vrátit se do Francie, avšak on na její prosby nereagoval. Současně si s francouzským králem dopisoval i vládnoucí velkovévoda, Cosimův otec, který prosil o propuštění francouzských služebných Markéty Luisy, kteří si stěžovali na špatné zacházení, a také o to, aby Ludvík Markétě vymluvil její nevhodné chování. Velkovévoda za Markétou poslal hraběte de Saint Mesme. Ta se chtěla vrátit do Francie, a proto s ním začala sympatizovat, on se ale vrátil sám bez toho, aby problémy Markéty vyřešil. A tak, když se před Cosimem i všemi Medicejskými ponížila, trvala na tom, že chce zaměstnávat francouzské kuchaře, pravděpodobně protože se bála otrávení.

Po několika pokusech o usmíření, které selhaly, opustila Markéta v září 1664 palác Pitti a odmítala se vrátit, proto ji Cosimo přesunul do Villa di Lappeggi. Sledovalo ji přes čtyřicet vojáků a šest dvořanů, které jmenoval do funkce sám Cosimo. Ti ji podle Cosimových pokynů museli všude následovat, především z jeho strachu, aby neuprchla. O rok později Markéta otáčí a smiřuje se s rodinou velkovévody. Mír mezi ní a Medicejskými byl až do doby, kdy se narodila Anna Marie Luisa, a poté, co se v roce 1667 nakazila neštovicemi, už byla válka mezi ní a Medicejskými opět na denním pořádku.

Velkovévodkyně toskánská[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand Medicejský, prvorozený syn Markéty Luisy

V květnu 1670, po smrti Cosimova otce Ferdinanda, se Markéta Luisa stala velkovévodkyní toskánskou. Po oficiálním jmenování Cosima velkovévodou zajistila Markétina tchyně (Viktoria della Rovere), aby se Markéta neangažovala v politice a také se snažila Ferdinandovi zajistit vzdělání. Markéta Luisa, rozzuřená ze svého vyloučení ze společnosti, začala na Viktorií vyžadovat vstup do Consulta. Na začátku roku 1671 nabraly hádky mezi Markétou a Viktorií takových obrátek, že služební tvrdili, že palác Pitti je ďáblovým vlastním příbytkem a od rána do půlnoci není chvilky bez hádek.

Návrat do Francie[editovat | editovat zdroj]

Na začátku roku 1672 napsala Markéta králi Ludvíkovi dopis, ve kterém jej žádala o možnost návratu do Francie, jelikož se domnívala, že má rakovinu prsu. Ludvík poslal Alliota le Vieux, osobního lékaře Anny Rakouské, aby ji vyšetřil. Markéta měla skutečně rakovinu prsu, avšak nádor byl nezhoubný a Alliot jí doporučil termální prameny. Markéta ale byla zklamaná, že jí nebylo povoleno se vrátit do Francie, a frustrovaná ze svého selhání začala flirtovat s jedním ze svých kuchařů.

V domnění, že to zkrotí Markétin bujný temperament, poslal Cosimo pro Madame du Deffand, její bývalou guvernantku. Ani ta ale Markétě její chování nevymluvila. Nicméně po řetězci úmrtí v rodině Orléanských byla Markéta Luisa v roce 1672 téměř na dně a požádala o možnost navštívit Villa Poggio a Caiano a Medici villa z důvodu možnosti uctívání mrtvých v nedaleké svatyni. Jakmile se tam ale dostala, nehodlala se ani po dlouhé době vrátit do paláce Pitti, nakonec zde zůstala po dobu dvou let. Protože byly všechny pokusy o usmíření marné, rozhodl se Cosimo o sepsání smlouvy, kde ustanovil jako Markétin důchod 80 000 lir a dovolil jí návrat do Francie, avšak podmínkou bylo, aby pobývala pouze v klášteře Montemarte. Také se musela vzdát všech svých pravomocí francouzské princezny. Po dlouhé době šťastná Markéta Luisa odešla do Francie.

Život v klášteře[editovat | editovat zdroj]

Když se konečně dostala do kláštera Montemarte, začala se Markéta zajímat o reformaci kláštera; poslala pryč matku představenou, která nosila pánské oblečení, a také všechny jeptišky, které nesouhlasily s jejím chováním ve Florencii nebo Markétě prostě nebyly sympatické.

Markétino zdraví se začalo zhoršovat v roce 1712, kdy si prošla mozkovou mrtvicí a přestože ji přežila, její levá paže a některé obličejové svaly zůstaly paralyzované. Brzy se zotavila, ale přišla další rána; její prvorozený syn Ferdinand zemřel. Krátce po této zprávě následovala další mozková mrtvice, po které Markéta Luisa již téměř nemohla mluvit a na krátkou dobu oslepla. Regent Francie, Filip II. Orléanský, povolil Markétě Luise, aby si koupila nemovitost v Paříži. Tak také učinila a v tomto domě strávila i poslední roky svého života. Posledních pět let svého života se zabývala i charitativní činností.

Markéta Luisa Orléanská, princezna Francie a velkovévodkyně toskánská, zemřela v září 1721 a byla pohřbena na hřbitově v Picpus v Paříži.

Tituly a oslovení[editovat | editovat zdroj]

  • 28. července 1645 – 12. června 1661: Její královská Výsost Mademoiselle d'Orléans
  • 12. června 1661 – 23. května 1670: Její královská Výsost velkokněžna toskánská
  • 23. května 1670 – 17. září 1721: Její královská Výsost velkovévodkyně toskánská

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marguerite Louise d'Orléans na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ACTON, Harold. The Last Medici. [s.l.]: Macmillan, 1980. ISBN 0-333-29315-0. 
  • CHRISTOPHER, Hibbert. The Rise and Fall of the House of Medici. [s.l.]: Penguin, 1979. ISBN 978-0-14-005090-5. 
  • PITTS, Vincent. La Grande Mademoiselle at the Court of France. [s.l.]: The Johns Hopkins University Press, 2000. ISBN 0-8018-6466-6. 
  • STRATHERN, Paul. The Medici: Godfathers of the Renaissance. [s.l.]: Vintage, 2003. ISBN 978-0-09-952297-3. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Toskánská velkovévodkyně
Předchůdce:
Viktorie della Rovere
16701721
Markéta Luisa Orleánská
Nástupce:
Anna Marie Františka Toskánská