Velkovévoda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Herladické znázornění velkovévodské koruny
Velkovévoda Jindřich I. Lucemburský, v současnosti jediný panující velkovévoda

Velkovévoda je panovnická hodnost (a zřídka šlechtický titul), používaný ve slovanských, baltských a germánských zemích, zpravidla označující samostatného panovníka, který je z hlediska formální hierarchie nižší než král, ale vyšší než vévoda. Území ovládané velkovévodou se nazývá velkovévodství. Velkovévoda je o trochu nižší než hodnost arcivévoda.

Velkovévodům (a velkovévodkyním) přísluší oslovení královská Výsost (Königliche Hoheit). Ostatním členům velkovévodského rodu pak velkovévodská Výsost (Großherzogliche Hoheit), výjimečně pak jen Výsost (Hoheit).

Titul v některých jazycích:

Dějiny titulu[editovat | editovat zdroj]

Termín magnus dux se objevil již za raného středověku pro vrchní panovníky středo- a východoevropských států v období údělů (zejm. Ruska). V takových případech se však v češtině (na rozdíl od některých západoevropských jazyků) tradičně užívá označení veliký kníže. Obdobně se pro panovníky litevské a sedmihradské, stejně jako pro příslušníky ruského imperátorského rodu, užívá v češtině titulu velkokníže, zatímco v západoevropských jazycích je překládán jako velkovévoda. Tito příslušníci ruského carského rodu, ale nebyli panujícími, nýbrž šlechtickými velkovévody (velkoknížaty) a používali oslovení císařská Výsost.

Titul velkovévody ve své moderní podobě se začal užívat ve středověku v západoevropských zemích původně jako neoficiální označení mocných vévodů. Filip Dobrý Burgundský začal bez jakéhokoli právního základu v roce 1435 užívat ve své titulatuře i označení velkovévoda Západu.

Zřejmě prvním oficiálním velkovévodou se stal Kosma I. Medicejský, kterému byl roku 1569 udělen titul velkovévody toskánského papežem Piem V. Svého zenitu dosáhl titul velkovévody v napoleonské a postnapoleonské Evropě, kdy se objevila Velkovévodství bádenské, bergské, frankfurtské, hesensko-rýnské, lucemburské, meklenbursko-zvěřínské a meklenbursko-střelické, oldenburské, sasko-výmarsko-eisenašské a würzburské.

Tyto státy však postupně zanikaly a v současnosti existuje v Evropě pouze velkovévodství lucemburské.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]