Basileus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Basileus je řecký titul, jehož význam se v různých historických epochách proměňoval. Ačkoli nejběžněji se pro vyjádření tohoto termínu používá české slovo „král“, v mykénské civilizaci a v archaické řecké společnosti náležel tento titul osobám disponujícím svrchovanou mocí, která nedosahovala formy královské moci. V klasické době se ho užívalo jako řeckého ekvivalentu pro označení perského velkokrále. Ve významu král se tento pojem definitivně prosadil v období helénismu, kdy ho přijali Alexandr Veliký a panovníci z jednotlivých nástupnických dynastií. Za římské nadvlády se výraz basileus stal neformálním označením římského císaře mezi jeho řecky mluvícími poddanými. V roce 629 císař Herakleios poprvé uplatnil tento pojem v oficiálním kontextu jako titul byzantského monarchy. V dobách moderního Řecka byl slovu basileus navrácen jeho dřívější význam král.