Říšský kníže

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Titul kníže Svaté římské říše (též říšský kníže, německy Reichsfürst) mohl mít dva významy, jeden politický, spojený s ústavou Svaté říše římské, a druhý spíše heraldický, jako specifický šlechtický titul.

Původní význam, vzniklý ve středověku, byl čistě politický. Byli to všichni z těch "knížat", kteří byli svobodnými pány bezprostředně ("unmittelbare") při císařském majestátu a byli říšskými stavy. Jednalo se o podobný výraz jako "královští baroni" užívaný v monarchiích západního typu, především normanských. V Německu, na rozdíl od zbytku Evropy, se svobodní páni stali panovníky, a jako takoví byli uznáváni i ve Vestfálském míru, jakož i v panovnické organizaci, jakou byla Svatá říše římská. V tomto významu byli "knížaty" také přímí (bezprostřední) svobodní páni s nejvyššími tituly, od nejvyššího krále českého, přes vévody, markrabata, lankrabata, až po prostá hrabata. Až do 17. století neexistoval v Německu šlechtický titul "kníže".

"Říšská knížata" (Fürsten) v tomto politicko-konstitučním významu tvořili nejprve dva sbory říšského sněmu císařství (německy Reichstag): "Kolegium Kurfiřtů" (knížat volících císaře) a "Kolegium knížat". Druhý sbor byl někdy rozdělen na dvě "lavice". Laická (světská) knížata byla sdružena v Lavici sekulární (Weltlische Bank) a jejich počet se měnil v průběhu času, přičemž byla povýšena v polovině 17. století ústavou do oddělení "Nových knížat".

Knížecí panovnické rody ve SŘŘ[editovat | editovat zdroj]

Hraběcí knížata[editovat | editovat zdroj]

seznam německých knížat, kteří zůstali panovníky i po napoleonské invazi
  • Hohenzollern-Hechingen, do roku 1849
  • Hohenzollern-Sigmaringen, do roku 1849
  • Lichtenštejnové
  • Lippe, do roku 1918
  • Reuss-Greiz, do roku 1908
  • Reuss-Lobenstein-Ebersdorf, do roku 1853
  • Reuss-Schleiz-Gera, do roku 1918
  • Schaumburg-Lippe, do roku 1918
  • Schwarzburg-Rudolstadt, do roku 1918
  • Schwarzburg-Sondershausen, do roku 1909
  • Waldeck-Pyrmont, do roku 1918

Knížata-probošti v pořadí důležitosti[editovat | editovat zdroj]

Rýnští preláti[editovat | editovat zdroj]

Preláti Švábska[editovat | editovat zdroj]

Ostatní bez volebního práva[editovat | editovat zdroj]