Oranžsko-nasavská dynastie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dynastie oranžsko-nasavská
Royal coat of arms of the Netherlands.svg
země Nizozemsko, Lucembursko, Anglie
Skotsko, Irsko, Oranžsko, Nasavsko
mateřská dynastie Nasavští
tituly Nizozemský král
Lucemburský velkovévoda
Holandský místodržitel
Limburský vévoda
zakladatel Vilém I. Oranžský
rok založení 1572
konec vlády stále vládne
současná hlava Vilém Alexandr
větve rodu Oranžsko-nasavsko-dillenburská
Oranžsko-nasavsko-dietzská

Dynastie oranžsko-nasavská (nizozemsky Huis Oranje-Nassau), také Oranžsko-Nasavští nebo jen Oranžští, je současná nizozemská královská dynastie. Jedná se o jednu z mladších větví rodu Nasavských resp. z mladší ottonské linie Nasavských. Název dynastie je odvozen od názvu původní dynastie nasavské a Oranžského knížectví, které tento rod zdědil v roce 1530.

Mezi nejslavnější členy rodu patří např. vůdce holandského povstání za nezávislost proti španělským Habsburkům Vilém I. Oranžský, jeho pravnuk Vilém III. Oranžský který se stal na přelomu 17. a 18. století anglickým králem, první nizozemský král Vilém I. Nizozemský nebo bývalá královna Beatrix. Po genealogické stránce je dynastie oranžsko-nasavská v hlavních liniích vymřelá, ale nizozemská ústava označuje Huis Oranje-Nassau stále jako vládnoucí.

Původ dynastie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Nasavští a Orange (knížectví).

Oranžsko-nasavská dynastie vznikla z manželství Jindřicha III., barona z Bredy z rodu Nasavských, a Claudie de Châlon, uzavřeného v roce 1515. Jejich syn René de Châlon zdědil v roce 1530 knížectví Oranžsko od svého strýce Filiberta de Châlon. Stal se tak prvním knížetem oranžským z rodu Nasavských a začal se nazývat knížetem oranžsko-nasavským, i když závěť jeho strýce Filiberta stanovila, že jako jeho dědic měl pokračovat v užívání jména Châlon-Orange. Vznikla tak dynastie oranžsko-nasavská.

Po smrti Reného v roce 1544 zdědil knížectví Oranžsko jeho bratranec Vilém Nasavsko-Dillenburský známý spíše jako Vilém I. Oranžský nebo Vilém Tichý. Ten se tedy stal zakladatelem rodu oranžsko-nasavského. Stejně jako jeho bratranec René se stal holandským místodržitelem a později hlavním vůdcem Nizozemské revoluce.

Holandští místodržitelé (1581–1815)[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Spojené provincie nizozemské a Holandští místodržitelé.
Znak Spojených provincií nizozemských

Větev oranžsko-nasavská (Oranje-Nassau)

V roce 1581 po Nizozemské revoluci vznikla nezávislá Republika spojených nizozemských provincií, kdy se sedm severních nizozemských provincií spojilo a prohlásilo republikou, nezávislou na Španělsku. V jejím čele povětšinou stáli místodržitelé (stathouder). Většinou pocházeli z dynastie oranžsko-nasavské, která se stala postupně vládnoucím rodem, ačkoliv tato funkce zpočátku nebyla dědičná.

Vlajka Spojených provincií nizozemských

Vilém I. Oranžský byl významným vůdcem nizozemské revoluce. Pocházel z rodu hrabat nasavských resp. jeho větve Nassau-Dillenburg, roku 1544 zdědil Oranžské knížectví v jižní Francii a stal se knížetem (princem) oranžským. Byl důvěrníkem císaře Karla V. z rodu Habsburků, od roku 1555 členem státní rady v Bruselu. V roce 1564 se postavil do čela opozice nizozemských stavů proti politice španělského krále Filipa II. V roce 1567 přestoupil k protestantské víře a stal se vůdcem vojenského odboje nizozemských stavů proti Španělsku. Vytrvalým bojem proti Španělům si získal značnou popularitu. V 70. letech 16. století ovládl postupně velkou část Nizozemí, v roce 1572 byl zvolen místodržitelem v provinciích Holland a Zeeland, v roce 1577 v Brabantu. Roku 1579 se zcela rozešel se Španělskem, byl iniciátorem vytvoření Utrechtské unie. Od roku 1581 se stal prvním generálním místodržitelem Spojených provincií nizozemských a jejich faktickým vládcem.

Holandský místodržitel Vilém III. Oranžský se v roce 1689 spolu se svou ženou Marií II. Stuartovnou stal králem Anglie, SkotskaIrska.

Větev oranžsko-nasavsko-diezská (Oranje-Nassau-Diez)

V roce 1795 bylo Nizozemsko obsazeno Francií a místodržitel Vilém V. Oranžský odešel se svým synem do exilu. Jeho syn Vilém VI. Oranžský se stal roku 1815 dědičným nizozemským králem, jako Vilém I. Nizozemský.

Nizozemští králové a královny (od roku 1815)[editovat | editovat zdroj]

Současný nizozemský král Vilém Alexandr ve Stockholmu (2010)

Větev oranžsko-nasavsko-diezská (Oranje-Nassau-Diez)

Po napoleonských válkách bylo na Vídeňském kongresu v roce 1815 vytvořeno Spojené království Nizozemské. Vzniklo spojením bývalého Rakouského Nizozemí (území Jižního Nizozemí, dnešní Belgie) a bývalých Spojených nizozemských provincií (území Severního Nizozemí, dnešní Nizozemsko). Jeho králem se stal Vilém I. z dynastie oranžsko-nasavské, syn posledního holandského místodržícího Viléma V. Oranžského. Vilém V. se stal také lucemburským velkovévodou a byla vytvořena tzv. personální unie Nizozemska s Lucemburskem.

V roce 1830 se odrhly jižní provincie a vytvořily Belgické království. Personální unie Nizozemska a Lucemburska skončila v roce 1890, kdy zemřel král Vilém III. a Lucembursko zdědil nasavský vévoda Adolf zatímco nizozemskou královnou se stala Vilémova dcera Vilemína.[1]

Po abdikaci královny Vilemíny, jejímž manželem byl princ z rodu vévodů Meklenburských, nastoupila na trůn její jediná dcera Juliána. Ta se provdala za prince Bernarda z Lippe-Biesterfeldu. Po její abdikaci se stala královnou její nejstarší dcera Beatrix. Přes postupné následnictví třech žen a s tím podle tradic spojené změny v tradovaných názvech dynastií se oficiální název nizozemského vládnoucího rodu nezměnil, takže podle ústavy země stále vládne Nizozemsku dynastie oranžsko-nasavská. Po abdikaci královny Beatrix v roce 2013 nastoupil na nizozemský trůn její nejstarší syn Vilém Alexandr.

Dědička:

Lucemburští velkovévodové (1815-1890)[editovat | editovat zdroj]

Znak lucemburského velkovévodství resp. velkovévodů z dynastie oranžsko-nasavské

Větev oranžsko-nasavsko-diezská (Oranje-Nassau-Diez)

Lucembursko bylo v roce 1815 na Vídeňském kongresu povýšeno na velkovévodství a stalo se nezávislou zemí, avšak v personální unii s Nizozemským královstvím. Po smrti nizozemského krále (a lucemburského velkovévody) Viléma III. v roce 1890 nastoupila v Nizozemsku na trůn Vilemína, jediná dcera Viléma III. Lucemburská ústava a rodinný pakt dynastie Nasavských však nepřipouštěly následnictví ženy, pokud žili mužští členové vládnoucího rodu schopní vlády. Bylo tedy uplatněno tzv. polo-salické právo. Tak se v roce 1890 v rámci ústavy země a dynastické dohody stal lucemburským vévodou Adolf, bývalý vévoda nasavský a synovec krále Viléma III.

Nevládnoucí členky rodu[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku House of Orange-Nassau na anglické Wikipedii.

  1. Dějiny Nizozemska - Han van der Horst, překl. Jana Pellarová, Petra Schürová; Nakladatelství Lidové noviny, 2005, edice: Dějiny států, ISBN 80-7106-487-4

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dějiny Nizozemska - Han van der Horst, překl. Jana Pellarová, Petra Schürová; Nakladatelství Libri, 2006l, edice: Dějiny států, ISBN 80-7106-487-4
  • Nizozemsko - stručná historie států - Sylva Sklenářová; Nakladatelství Lidové noviny, 2005, edice: Stručná historie států;, ISBN 80-7277-310-0

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Oranžsko-nasavská dynastie Nástupce
republika Nizozemská královská dynastie
od 1815
-
Habsburkové (jako vévodové) Lucemburská velkovévodská dynastie
od 1815
Nasavsko-weilburská dynastie