Nizozemští místodržitelé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Habsburské Nizozemí bylo označováno za Španělské Nizozemí před válkou o španělské dědictví a za Rakouské Nizozemí po ní. Rozkládalo se zejména na území dnešní Belgie a zprvu také na území dnešního Nizozemska.

Skupina drobných států (17 různých provincií, které měly vlastní zákony a vlastní ústavu). Jižní provincie (Flandry, Brabantsko) byly výrobcem sukna, rolníci platili velké daně a dávky, což vzbuzovalo bouře a nevole. Severní provincie (Holland, Zeeland, Utrecht) se zabývaly lovem sleďů a obchodem s Pobaltím a s Ruskem, stavěly se zde lodě.

V čele skupiny států byl regent a později generální místodržitel. První regentkou byla Markéta Rakouská, dcera císaře Maxmiliána I. a teta císaře Karla V. Tato velmi vzdělaná a inteligentní žena, která vyrostla na francouzském dvoře a později žila ve Španělsku jako manželka následníka trůnu Jana, vytvořila po vzoru kastilské královny Isabely úřednickou vládu, jejíž členové byli vzdělanci a nikoli šlechtici.

Nizozemské provincie byly sjednoceny Karlem V. Po Francouzské revoluci byla nizozemská území pro Habsburky ztracena.

Sedmnáct provincií[editovat | editovat zdroj]

Sedmnáct sjednocených provincií

V roce 1581 se sjednocené provincie prohlásily republikou, nezávislou na Španělsku.

Španělské Nizozemí[editovat | editovat zdroj]

  • 1706–1714 byla území obsazena Anglií a severní částí Nizozemí

Smlouvou z roku 1714 připadla jižní území rakouské linii Habsburků.

Rakouské Nizozemí[editovat | editovat zdroj]