Karel Ludvík Rakousko-Těšínský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Ludvík Rakouský
Velmistr řádu německých rytířů
kníže těšínský
Portrét
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský na počátku 19. století
Doba vlády18011804
Úplné jménoKarel Ludvík Jan Josef Vavřinec Rakousko-Těšínský
Narození5. září 1771
Florencie
Úmrtí30. dubna 1847 (ve věku 75 let)
Vídeň
PohřbenCísařská hrobka ve Vídni
PředchůdceMaxmilián František
NástupceAntonín Viktor
ManželkaJindřiška Nasavsko-Weilburská
PotomciMarie Terezie Izabela
Albrecht Fridrich
Karel Ferdinand
Bedřich Ferdinand Leopold
Rudolf František
Marie Karolína
Vilém František
DynastieHabsbursko-Lotrinská
OtecLeopold II.
MatkaMarie Ludovika Španělská
PodpisSignatur Karl von Österreich-Teschen.PNG
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arcivévoda Karel Ludvík Jan Josef Vavřinec Rakouský, německy Carl Ludwig Johann Joseph Laurentius von Österreich (5. září 1771, Florencie30. dubna 1847, Vídeň) byl rakouský arcivévoda, kníže těšínský a vojevůdce, člen dynastie habsbursko-lotrinské. Do povědomí se zapsal nejvíce tím, že císaři Napoleonovi uštědřil první porážku na bitevním poli.

Život[editovat | editovat zdroj]

Arcivévoda Karel v bitvě u Aspern, obraz od Johanna Petera Kraffta

Karel přišel na svět jako třetí syn velkovévody toskánského a pozdějšího císaře Leopolda II. a byl mladším bratrem císaře Františka II. (I.). Kvůli své nemoci (epilepsie) byl nejprve veden k duchovním činnostem, on se však zajímal o vše co souviselo s armádou. Karel byl po smrti rodičů adoptován svou bezdětnou tetou arcivévodkyní Marií Kristinou a jejím mužem Albertem Sasko-Těšínským a byl náležitě veden ke své zálibě. Již v roce 1780 je uváděn jako vlastník 3. pěšího pluku.[1]

V letech 1793/94 se stal generálním guvernérem rakouského Nizozemska. V letech 1796 až 1800 byl velitelem rakouské armády v jižním Německu, severní Itálii a Švýcarech. Od roku 1801 pak zastával úřad prezidenta dvorské válečné rady a byl významným reformátorem císařského vojska (zrušení celoživotní vojenské služby, sestavení rakouských pozemních sil, zřízení armádního sboru).

Jezdecký pomník Karla na náměstí Hrdinů ve Vídni

V napoleonských válkách byl nejvyšším generálem a porazil Napoleona v bitvě u Aspern, nicméně byl poražen v bitvě u Wagramu a uzavřel příměří ve Znojmě, pročež byl Františkem I. suspendován. Poté se stáhl do ústraní na zámku Weilburg u Badenu. Po Vídeňském kongresu se oženil s Jindřiškou Nasavsko-Weilburskou, s níž žil ve velmi šťastném manželství. Zajímavé je, že byla kalvínského vyznání a ani po svatbě nekonvertovala. Od roku 1815 byl Karel guvernérem pevnosti Mohuč. Toto město miloval, neboť právě zde se setkal s Jindřiškou - Henrietou, svou manželkou. Karel je považován za jednoho z nejvýznamnějších vojenských spisovatelů 19. století.

Henrieta zemřela 29. prosince 1829 ve věku 32 let na spálu, poté co se nakazila od svých dětí. Byla pohřbena jako jediný protestant ze široce rozvětvené rodiny Habsburků v Kapucínské hrobce. císař František II./I. k tomu řekl: „Jestliže mezi námi prodlévala jako živá, nechť tak spočine také jako mrtvá.“

Jezdecký pomník[editovat | editovat zdroj]

Karlův jezdecký pomník od A. D. Fernkorna na Heldenplatzu ve Vídni platí za technicky mistrovské dílo, neboť kůň se dotýká podstavce pouze zadníma nohama. 22. července 1858 se podařil hlavní odlitek naprosto bezvadné čistoty. Již roku 1859 mohlo být započato s expozicí. Dílo si vyžádalo 350 metrických centů slitiny (35 tun), celkové náklady se vyšplhaly na 294 378 zlatých. Slavnostní odhalení se konalo 22. května 1860. Podstavec navrhli E. van der Nüll a A. S. von Sicardsburg z untersberského mramoru, provedení od vídeňského kameníka Josefa Krannera.[2]


Potomci[editovat | editovat zdroj]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Karel V. Lotrinský
 
 
Leopold Josef Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Eleonora Marie Josefa Habsburská
 
 
František I. Štěpán
 
 
 
 
 
 
Filip I. Orléanský
 
 
Alžběta Charlotta Orléanská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Šarlota Falcká
 
 
Leopold II.
 
 
 
 
 
 
Leopold I.
 
 
Karel VI.
 
 
 
 
 
 
Eleonora Falcko-Neuburská
 
 
Marie Terezie
 
 
 
 
 
 
Ludvík Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
Kristýna Luisa Öttingenská
 
Karel Ludvík
 
 
 
 
 
Ludvík, Velký Dauphin
 
 
Filip V. Španělský
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Bavorská
 
 
Karel III. Španělský
 
 
 
 
 
 
Eduard Parmský
 
 
Isabela Farnese
 
 
 
 
 
 
Dorotea Žofie Falcko-Neuburská
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
August II. Silný
 
 
August III. Polský
 
 
 
 
 
 
Kristýna Eberhardýna Hohenzollernská
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
 
 
 
 
Josef I. Habsburský
 
 
Marie Josefa Habsburská
 
 
 
 
 
 
Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes. Vídeň,: [s.n.], 1856.  str.167
  2. Alphons Lhotsky: Die Baugeschichte der Museen und der Neuen Burg. Das Kaiserforum, str. 66, nakladatelství Ferdinand Berger, Vídeň 1941.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Maxmilián František
Znak z doby nástupu Velmistr řádu německých rytířů
18011804
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Antonín Viktor
Předchůdce:
Albert Kazimír Sasko-Těšínský
Znak z doby nástupu Kníže těšínský
18221847
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský