Maxmilián III. Habsburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Maxmilián III. Habsburský
Henseiller Maximilian III of Austria.jpg
Narození 12. října 1558
Vídeňské Nové Město
Úmrtí 2. listopadu 1618 (ve věku 60 let)
Vídeň
Místo pohřbení Innsbruck
Rodiče Maxmilián II. Habsburský a Marie Španělská
Příbuzní Anna Habsburská
Alžběta Habsburská
Markéta Habsburská
Rudolf II.
Arnošt Habsburský
Matyáš Habsburský
Albrecht VII. Habsburský
Václav Habsburský
Funkce Grand Master of the Teutonic Knights (1618–1624)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Maxmilián III.

Maxmilián III. Habsburský (12. října 15582. listopadu 1618) – rakouský arcivévoda, velmistr Řádu německých rytířů.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ, mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako deváté dítě/šestý syn (třetí dosáhnuvší dospělosti) z šestnácti potomků císaře Maxmiliána II. a španělské infantky Marie; jako takový byl vnukem císaře Ferdinanda I. i jeho bratra Karla V. Španělského.

Na rozdíl od svých starších bratrů Rudolfa, Arnošta, Albrechta a Václava, vychovávaných u dvora svého strýce Filipa II. ve Španělsku, byli Maxmilián a jeho bratr Matyáš vychováváni na konfesně otevřenějším vídeňském dvoře.

Velmistr řádu německých rytířů[editovat | editovat zdroj]

Jako třetí syn Maxmiliána II. neměl naději na vládu v habsburské monarchii a hledal tedy uplatnění v církevní kariéře. Po otcově smrti se snažil s podporou svého bratra císaře Rudolfa II. získat některý z významných biskupských úřadů v říši. Teprve roku 1585 se mu podařilo obsadit důležitou pozici v řádu německých rytířů, funkci koadjutora, která mu zaručovala nástupnictví v úřadu velmistra. Stal se tak prvním v řetězci habsburských velmistrů, trvajícím až do zániku monarchie.

Uchazeč o polský trůn[editovat | editovat zdroj]

V roce 1587, když se uvolnila polská královská koruna, se arcivévoda Maxmilián stal jedním z nejvážnějších kandidátů na tento trůn. Z kandidatury postupně vytlačil jak svého strýce Ferdinanda Tyrolského, tak i bratra Arnošta. Nakonec byl zvolen většinou polských stavů jeho nejvážnější protivník, švédský princ Zikmund III. Vasa. Prohabsburská menšina však zvolila Maxmiliána a ten se rozhodl volbu přijmout a trůn si vybojovat. V září složil v Olomouci před vyslanci polské šlechty královský slib a vzápětí vpadl se slabou armádou do Polska. V lednu roku 1588 byl při ústupu do Slezska v bitvě u Byčiny poražen a zajat polským kancléřem a vlivným Zikmundovým příznivcem Janem Zamojským. Po více než jedenapůlletém zajetí byl propuštěn na základě bedzinsko-bytomské smlouvy. Polské koruny se zřekl až o devět let později v roce 1598.

Nabídka k sňatku[editovat | editovat zdroj]

Ruský car Boris Godunov si jej vyhlédl jako ženicha pro svou dceru Xenii a v roce 1599 k Maxmiliánovi vypravil na námluvy poselstvo vedené A. Vlasevem. Zamýšlel dát své dceři "k věčné vládě" Tverské knížectví a rozdělit Polsko mezi Rusko, Xenijina ženicha a cara. Avšak Godunov potřeboval, aby dceřin manžel žil v Rusku: «nejjasnější velkokníže má pouze jedinou dceru, propustit ji jakkoli není možno». Ze zamýšleného plánu však sešlo především proto, že Maxmiliánovo přestoupení k pravoslavné víře bylo základní, avšak neakceptovatelnou podmínkou sňatku.

Hodnosti[editovat | editovat zdroj]

Roku 1590 se stal velmistrem řádu německých rytířů. V polovině 90. let 17. století se účastnil války s Turky v Uhrách, roku 1594 jej Rudolf II. jmenoval velitelem jižního křídla fronty. V letech 1596–1597 byl vrchním velitelem císařské armády. V následujících letech se snažil o roli zprostředkovatele mezi znepřátelenými bratry Rudolfem II. a Matyášem, přičemž byl postupně nakloněn Matyášovi. V roce 1602 se ujal regentství v Tyrolsku. Za vlády bezdětného Matyáše podporoval nástupnické snahy Ferdinanda Štýrského, pozdějšího císaře Ferdinanda II.

Po vypuknutí českého stavovského povstání byl nekompromisním přívržencem radikálního zápasu s povstalci, a proto spolu s Ferdinandem Štýrským nechal v červenci roku 1618 zajmout a uvěznit Matyášova diplomata a důvěrníka kardinála Melchiora Klesla, který prosazoval kompromisní přístupy. Několik měsíců nato však zemřel a byl pohřben v Innsbrucku.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Velmistr řádu německých rytířů
Předchůdce:
Heinrich VIII. von Bobenhausen
15901618
Maxmilián III. Habsburský
Nástupce:
Karel Habsburský