Maxmilián III. Habsburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maxmilián III. Habsburský
Narození 12. října 1558
Vídeňské Nové Město
Úmrtí 2. listopadu 1618 (ve věku 60 let)
Vídeň
Povolání filosof
Rodiče Maxmilián II. Habsburský a Marie Španělská
Příbuzní bratři Rudolf II., Arnošt Habsburský, Matyáš Habsburský, Albrecht VII. Habsburský a Václav Habsburský
sestry Anna Habsburská, Alžběta Habsburská a Markéta Habsburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Maxmilián III.

Maxmilián III. Habsburský (12. října 15582. listopadu 1618) – rakouský arcivévoda, velmistr Řádu německých rytířů.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ, mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako deváté dítě/šestý syn (třetí dosáhnuvší dospělosti) z šestnácti potomků císaře Maxmiliána II. a španělské infantky Marie; jako takový byl vnukem císaře Ferdinanda I. i jeho bratra Karla V. Španělského.

Na rozdíl od svých starších bratrů Rudolfa, Arnošta, Albrechta a Václava, vychovávaných u dvora svého strýce Filipa II. ve Španělsku, byli Maxmilián a jeho bratr Matyáš vychováváni na konfesně otevřenějším vídeňském dvoře.

Velmistr řádu německých rytířů[editovat | editovat zdroj]

Jako třetí syn Maxmiliána II. neměl naději na vládu v habsburské monarchii a hledal tedy uplatnění v církevní kariéře. Po otcově smrti se snažil s podporou svého bratra císaře Rudolfa II. získat některý z významných biskupských úřadů v říši. Teprve roku 1585 se mu podařilo obsadit důležitou pozici v řádu německých rytířů, funkci koadjutora, která mu zaručovala nástupnictví v úřadu velmistra. Stal se tak prvním v řetězci habsburských velmistrů, trvajícím až do zániku monarchie.

Uchazeč o polský trůn[editovat | editovat zdroj]

V roce 1587, když se uvolnila polská královská koruna, se arcivévoda Maxmilián stal jedním z nejvážnějších kandidátů na tento trůn. Z kandidatury postupně vytlačil jak svého strýce Ferdinanda Tyrolského, tak i bratra Arnošta. Nakonec byl zvolen většinou polských stavů jeho nejvážnější protivník, švédský princ Zikmund III. Vasa. Prohabsburská menšina však zvolila Maxmiliána a ten se rozhodl volbu přijmout a trůn si vybojovat. V září složil v Olomouci před vyslanci polské šlechty královský slib a vzápětí vpadl se slabou armádou do Polska. V lednu roku 1588 byl při ústupu do Slezska v bitvě u Byčiny poražen a zajat polským kancléřem a vlivným Zikmundovým příznivcem Janem Zamojským. Po více než jedenapůlletém zajetí byl propuštěn na základě bedzinsko-bytomské smlouvy. Polské koruny se zřekl až o devět let později v roce 1598.

Nabídka k sňatku[editovat | editovat zdroj]

Ruský car Boris Godunov si jej vyhlédl jako ženicha pro svou dceru Xenii a v roce 1599 k Maxmiliánovi vypravil na námluvy poselstvo vedené A. Vlasevem. Zamýšlel dát své dceři "k věčné vládě" Tverské knížectví a rozdělit Polsko mezi Rusko, Xeniina ženicha a cara. Avšak Godunov potřeboval, aby dceřin manžel žil v Rusku: «nejjasnější velkokníže má pouze jedinou dceru, propustit ji jakkoli není možno». Ze zamýšleného plánu však sešlo především proto, že Maxmiliánovo přestoupení k pravoslavné víře bylo základní, avšak neakceptovatelnou podmínkou sňatku.

Hodnosti[editovat | editovat zdroj]

Roku 1590 se stal velmistrem řádu německých rytířů. V polovině 90. let 17. století se účastnil války s Turky v Uhrách, roku 1594 jej Rudolf II. jmenoval velitelem jižního křídla fronty. V letech 1596–1597 byl vrchním velitelem císařské armády. V následujících letech se snažil o roli zprostředkovatele mezi znepřátelenými bratry Rudolfem II. a Matyášem, přičemž byl postupně nakloněn Matyášovi. V roce 1602 se ujal regentství v Tyrolsku. Za vlády bezdětného Matyáše podporoval nástupnické snahy Ferdinanda Štýrského, pozdějšího císaře Ferdinanda II.

Po vypuknutí českého stavovského povstání byl nekompromisním přívržencem radikálního zápasu s povstalci, a proto spolu s Ferdinandem Štýrským nechal v červenci roku 1618 zajmout a uvěznit Matyášova diplomata a důvěrníka kardinála Melchiora Klesla, který prosazoval kompromisní přístupy. Několik měsíců nato však zemřel a byl pohřben v Innsbrucku.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Velmistr řádu německých rytířů
Předchůdce:
Heinrich VIII. von Bobenhausen
15901618
Maxmilián III. Habsburský
Nástupce:
Karel Habsburský