Maxmilián III. Habsburský
| Maxmilián III. | |
|---|---|
| Velmistr Řádu německých rytířů | |
_as_the_Grandmaster_of_the_Teutonic_Order_-_M.Ob.1772_-_National_Museum_in_Warsaw.jpg) Portrét od Hanse Henseillera, 90. léta 16. století, Národní muzeum ve Varšavě | |
| Arcivévoda Předních Rakous | |
| Období | 26. června 1612 – 2. listopadu 1618 |
| Předchůdce | Matyáš |
| Nástupce | Matyáš |
| Polský král Litevský velkokníže (sporné) | |
| Období | 27. září 1587 – 9. března 1589 |
| Předchůdce | Štěpán Báthory |
| Nástupce | Zikmund III. Vasa |
| Náboženství | katolická církev |
| Narození | 12. října 1558 Vídeňské Nové Město |
| Úmrtí | 2. listopadu 1618 (ve věku 60 let) Vídeň |
| Pohřben | katedrála v Innsbrucku |
| Rod | Habsburkové |
| Otec | Maxmilián II. Habsburský |
| Matka | Marie Španělská |
| Příbuzní | Anna Habsburská, Alžběta Habsburská, Markéta Habsburská, Rudolf II., Arnošt Habsburský, Matyáš Habsburský, Albrecht VII. Habsburský a Václav Habsburský (sourozenci) |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Maxmilián III. Habsburský (12. října 1558 Vídeňské Nové Město – 2. listopadu 1618 Vídeň) byl členem rodu Habsburků a od roku 1612 až do své smrti arcivévodou Předních Rakous. Krátce byl také znám jako Maxmilián Polský v době, kdy si nárokoval polský trůn. Poté, co se mu nepodařilo být zvolen polským králem, rozpoutal válku o polské dědictví, ve které byl poražen Zikmundem III. Vasou. Zastával také funkci velmistra Řádu německých rytířů.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Původ, mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako deváté dítě a šestý syn (třetí dosáhnuvší dospělosti) ze šestnácti potomků císaře Maxmiliána II. a jeho manželky, španělské infantky Marie; jako takový byl vnukem císaře Ferdinanda I. i jeho bratra Karla V. Španělského.
Na rozdíl od svých starších bratrů Rudolfa, Arnošta, Albrechta a Václava, vychovávaných u dvora svého strýce Filipa II. ve Španělsku, byli Maxmilián a jeho bratr Matyáš vychováváni u konfesně otevřenějšího vídeňského dvora.
Velmistr řádu německých rytířů
[editovat | editovat zdroj]Jako třetí syn Maxmiliána II. neměl naději na vládu v habsburské monarchii a hledal tedy uplatnění v církevní kariéře. Po otcově smrti se snažil s podporou bratra Rudolfa získat některý z významných biskupských úřadů v říši. Teprve roku 1585 se mu podařilo obsadit důležitou pozici v řádu německých rytířů, funkci koadjutora, která mu zaručovala nástupnictví v úřadu velmistra. Stal se tak prvním v řetězci habsburských velmistrů, trvajícím až do zániku monarchie.
Uchazeč o polský trůn
[editovat | editovat zdroj]Když se v roce 1587 uvolnil polský trůn, byl arcivévoda Maxmilián jedním z nejvážnějších kandidátů. Z kandidatury postupně vytlačil jak svého strýce Ferdinanda Tyrolského, tak i bratra Arnošta. Nakonec se však většina polských stavů přiklonila k jeho nejvážnějšímu protivníkovi, švédskému princi Zikmundovi III. Vasovi. Prohabsburská menšina ovšem zvolila Maxmiliána a ten se rozhodl volbu přijmout a trůn si vybojovat. V září složil v Olomouci před vyslanci polské šlechty královský slib a vzápětí vpadl se slabou armádou do Polska. V lednu roku 1588 byl při ústupu do Slezska v bitvě u Byčiny poražen a zajat polským kancléřem a vlivným Zikmundovým příznivcem Janem Zamojským. Po více než jedenapůlletém zajetí byl propuštěn na základě bedzinsko-bytomské smlouvy. Polské koruny se zřekl až o devět let později v roce 1598.
Nabídka k sňatku
[editovat | editovat zdroj]Ruský car Boris Godunov si jej vyhlédl jako ženicha pro svou dceru Xenii a v roce 1599 k Maxmiliánovi vypravil na námluvy poselstvo vedené A. Vlasevem. Zamýšlel dát své dceři „k věčné vládě“ Tverské knížectví a rozdělit Polsko mezi Rusko, Xeniina ženicha a cara. Avšak Godunov potřeboval, aby dceřin manžel žil v Rusku: „nejjasnější velkokníže má pouze jedinou dceru, propustit ji jakkoli není možno“. Ze zamýšleného plánu však sešlo především proto, že Maxmiliánovo přestoupení k pravoslavné víře bylo základní, avšak neakceptovatelnou podmínkou sňatku.
Hodnosti
[editovat | editovat zdroj]Roku 1590 se stal velmistrem řádu německých rytířů. V polovině 90. let 17. století se účastnil války s Turky v Uhrách, roku 1594 jej Rudolf II. jmenoval velitelem jižního křídla fronty. V letech 1596–1597 byl vrchním velitelem císařské armády. V následujících letech se snažil o roli zprostředkovatele mezi znepřátelenými bratry Rudolfem II. a Matyášem, přičemž byl postupně nakloněn Matyášovi. V roce 1602 se ujal regentství v Tyrolsku. Za vlády bezdětného Matyáše podporoval nástupnické snahy Ferdinanda Štýrského, pozdějšího císaře Ferdinanda II.
Po vypuknutí českého stavovského povstání byl nekompromisním přívržencem radikálního zápasu s povstalci, a proto spolu s následníkem trůnu Ferdinandem Štýrským nechal v červenci roku 1618 zajmout a uvěznit Matyášova kancléře a důvěrníka, kardinála Melchiora Klesla, který prosazoval kompromisní přístupy. Několik měsíců nato však zemřel a byl pohřben v Innsbrucku.
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maximilian III, Archduke of Austria na anglické Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.
- MACŮREK, Josef. Dozvuky polského bezkráloví z roku 1587. Příspěvek k osvětlení snah rodu habsburského o získání koruny polské v letech 1588-94. Praha: Filosofická fakulta University Karlovy, 1929. 195 s.
- ČECHURA, Jaroslav; MIKULEC, Jiří; STELLNER, František. Lexikon českých panovnických dynastií. Praha: AKROPOLIS, 1996. 232 s. ISBN 80-85770-30-X.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maxmilián III. Habsburský na Wikimedia Commons - Seznam prací o Maxmiliánu III. Habsburském v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- http://www.thepeerage.com/p11205.htm#i112043
- Krátká biografie (německy)
- Biografie (německy)
- Portrét
| Velmistr řádu německých rytířů | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Heinrich VIII. von Bobenhausen |
1590–1618 Maxmilián III. Habsburský |
Nástupce: Karel Habsburský |
