Karel II. Štýrský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel II. Štýrský
Vévoda Vnitřních Rakous
Portrét
Arcivévoda Karel v roce 1569
Doba vlády15641590
Narození3. června 1540
Vídeň
Úmrtí10. července 1590 (ve věku 50 let)
Štýrský Hradec
PohřbenSeckau, Štýrsko
ManželkaMarie Anna Bavorská
PotomciFerdinand
Anna
Marie Kristina
Kateřina Renata
Alžběta
Ferdinand
Karel
Gregoria Maximiliána
Eleonora
Maxmilián Arnošt
Markéta
Leopold
Konstance
Marie Magdalena
Karel
DynastieHabsburkové
OtecFerdinand I. Habsburský
MatkaAnna Jagellonská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel II. Štýrský (německy Karl von Innerösterreich, 3. června 1540 ve Vídni10. července 1590 ve Štýrském Hradci) byl štýrský arcivévoda, vládce v tzv. Vnitřních Rakousích z rodu Habsburků.

Život a vláda[editovat | editovat zdroj]

Dětství a počátek vlády[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nejmladší syn císaře Ferdinanda I. a Anny Jagellonské v roce 1540 ve Vídni, kde vyrůstal. Již jako desetiletý obdržel vlastní dvůr v čele se svobodným pánem Leonardem Harrachem. Císař Ferdinand I. rozdělil závětí z roku 1554 rakouské dědictví mezi své 3 syny (Maxmiliána, Ferdinanda a Karla). Po jeho smrti v roce 1564 připadla nejmladšímu Karlovi vláda ve Vnitřních Rakousích. Arcivévoda Karel II. budoval Vnitřní Rakousy jako samostatné knížectví v rámci Svaté říše římské. Jednotlivé země si však zachovávaly vlastní zemské sněmy. Krátce před otcovou smrtí odpřisáhly Karlovi věrnost štýrské, korutanské a kraňské stavy. Do Štýrského Hradce, sídelního města Vnitřních Rakous, nový arcivévoda natrvalo přesídlil až o rok později, v roce 1565. Ihned zde zřídil centrální úřady. Štýrský Hradec se postupně alespoň na čas stal nejvýznamnějším rakouským městem, zejména poté, co v roce 1583 přesídlil císař Rudolf II. z Vídně do Prahy.

Z pověření svého nejstaršího bratra, císaře Maxmiliána II., odcestoval v letech 15681569 do Španělska. Tam se měl původně informovat o zdravotním stavu duševně chorého infanta dona Carlose, syna krále Filipa II. Ten však před Karlovým příjezdem zemřel. Nakonec vedl Karel jednání mezi Madridem a Vídní o sporných otázkách, především o povstání v Nizozemí a dynastických problémech.

Sňatek[editovat | editovat zdroj]

V letech 15581570 probíhala jednání o možném sňatku s anglickou královnou Alžbětou I., která však vyjednávání neustále protahovala (nikdy se nakonec nevdala). Uvažovalo se i o sňatku se skotskou královnou Marií Stuartovnou. I z tohoto záměru sešlo. Nakonec se Karel jako jednatřicetiletý v roce 1571 oženil se svojí dvacetiletou neteří Marií Bavorskou, dcerou své starší sestry Anny a bavorského vévody Albrechta V., se kterou měl 15 dětí. Jako přesvědčená obhájkyně katolické víry Marie významně ovlivňovala vládu svého manžela i výchovu dětí.

Boje s Turky[editovat | editovat zdroj]

Karel se musel také potýkat s nebezpečím turecké expanze, neboť jeho území bezprostředně sousedila s Osmanskou říší. Na hranicích probíhaly neustálé boje. Ačkoliv garance obrany Říše byla především povinností císaře, nemohl Karel na bratrovu pomoc příliš spoléhat a budoval aktivní obrannou linii v Chorvatsku na vlastní náklady sám. Založil vlastní dvorskou válečnou radu a nechal vybudovat pevnost Karlovac (je pojmenována po něm).

Náboženská politika[editovat | editovat zdroj]

Jako katolík (i pod vlivem své manželky) se Karel snažil o upevnění katolických pozic v ovládaných zemích. Byl však ve složité situaci, která jej nutila ke kompromisům. Mezi štýrskou šlechtou měli velké zastoupení a vliv protestanti. Karel byl na nich finančně závislý, neboť především obrana před Osmanskou říší byla velmi nákladná. Proto se tedy přes určité snahy o rekatolizaci období vlády Karla II. vyznačuje poměrně velkou náboženskou tolerancí. Úplný přechod zemí ke katolické víře se podařil až Karlovu synovi, pozdějšímu císaři Ferdinandovi II.

V roce 1572 podepsal Karel ve Štýrském Hradci náboženský mír, který zaručil evangelickým pánům a rytířům ve Štýrsku náboženskou svobodu a vedl k velkému rozkvětu protestantismu. O šest let později byla svoboda vyznání rozšířena i měšťany. Poskytnutá svoboda vyvolala nedůvěru u papeže a také byla zárodkem pozdějších sporů. Karel všechny ústupky v náboženských otázkách omezil pouze na svoji osobu a vyloučil možnost, že by zavazovaly i jeho nástupce. Zároveň se také snažil o to, aby se zlepšila všeobecně špatná pověst katolické církve. I proto přivedl do Štýrského Hradce jezuitský řád.

I přes mnohé kompromisy se Karel snažil o způsob vlády blízký absolutismu. Ve výrazném omezení moci stavů a posílení role panovníka však byl opět úspěšný až jeho syn Ferdinand.

Rozvoj kultury a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv nebyl Karel tak vášnivým sběratelem a podporovatelem umění jako jeho bratr Ferdinand Tyrolský, přinesl i on mnohé kulturní podněty. Ve Štýrském Hradci založil umělecký kabinet. V roce 1587 nechal stavět mauzoleum v bazilice v Seckau, které patří nejvýznamnějším renesančním památkám v Rakousku. S jeho jménem je spojeno i založení známého hřebčína v Lipici nedaleko Terstu (1580).

Podporoval i vzdělávání. V roce 1585 založil ve Štýrském Hradci univerzitu.

Karel II. zemřel v roce 1590 ve věku 50 let. Je pohřben v Seckau.

Děti[editovat | editovat zdroj]

V manželství, trvajícím 19 let, porodila jeho manželka Marie 15 dětí. Poslední z potomků se narodil jako pohrobek, tedy až po Karlově smrti.

  • Ferdinand (*/† 1572)
  • Anna (16. srpna 1573 – 10. února 1598),
⚭ 1592 Zikmund III. Vasa (20. června 1566 – 30. dubna 1632), polský a švédský král, velkokníže litevský
  • Marie Kristina (10. listopadu 1574 – 6. dubna 1621), kněžna sedmihradská; abatyše řádu sester Srdce Ježíšova v Hallu
⚭ 1595 Zikmund Báthory (1573–1613), rozvedli se v roce 1599
⚭ 1599 Filip III. (14. dubna 1578 – 31. března 162), král španělský, portugalský, neapolský a sicilský
⚭ 1605 Zikmund III. Vasa (20. června 1566 – 30. dubna 1632), polský a švédský král, velkokníže litevský
⚭ 1608 Cosimo II. Medicejský (12. května 1590 – 28. února 1621), toskánský velkovévoda

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Fridrich III. Habsburský
 
 
Maximilián I. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Eleonora Portugalská
 
 
Filip I. Sličný
 
 
 
 
 
 
Karel Smělý
 
 
Marie Burgundská
 
 
 
 
 
 
Isabela Bourbonská
 
 
Ferdinand I. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Jan II. Aragonský
 
 
Ferdinand II. Aragonský
 
 
 
 
 
 
Jana Enríquez de Córdoba
 
 
Jana I. Kastilská
 
 
 
 
 
 
Jan II. Kastilský
 
 
Isabela Kastilská
 
 
 
 
 
 
Isabela Portugalská
 
Karel II. Štýrský
 
 
 
 
 
Vladislav II. Jagello
 
 
Kazimír IV. Jagellonský
 
 
 
 
 
 
Sofie Litevská
 
 
Vladislav II. Jagellonský
 
 
 
 
 
 
Albrecht II. Habsburský
 
 
Alžběta Habsburská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Lucemburská
 
 
Anna Jagellonská
 
 
 
 
 
 
Jan I. z Foix
 
 
Gaston II. de Foix-Candale
 
 
 
 
 
 
Margaret de la Pole
 
 
Anna de Foix a Candale
 
 
 
 
 
 
Gaston IV. z Foix
 
 
Kateřina z Foix
 
 
 
 
 
 
Eleonora Navarrská
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie = Die Habsburger. Eine biographisches Lexikon. Překlad Milada a Milan Kouřimských. 3. vyd. Praha: Brána, 2010. 408 s. ISBN 978-80-7243-455-8. S. 198–199. Přeloženo ze čtvrtého, upraveného vydání. 
  • VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]